V dubnu má jít do kin film, natočený  podle knihy  "Tenkrát v ráji". Ústřední postavou má být Joska  Smítka, legendární pískař,  jehož spolulezec a dodavatel materiálu byl po několik let Slávek Šebík z Dluhonic u Přerova.

Nevím, jak to Hradilek zahraje a jakou má režisér představu. Má tam být také milostná zápletka Smítka - Štáflová (Slávek se o tom nikdy nezmínil, jen, že s ní všichni lezli. Má tam fotku, jak lezou  Sfingu). Škoda, že se to nenatočilo o dvacet let dříve. To by mě Slávek řekl, co si o tom myslí a co je špatně. Seděl s ním totiž na elektroprůmyslovce v jedné lavici. Když jsem  na fesťáku v Teplicích n/M. náhodou listoval v průvodci o Hruboskalsku od pana Hejtmánka, narazil jsem na  fotku z vrcholu Kapelníka, kde jsou všichni lezci vyjmenovaní, jenom Slávek, co sedí vedle Smítky, je bezejmenný. Tak jsem se to rozhodl  napravit. To, že jej nikdo nepoznal, je ostuda Turnováků. S Chroustem mladším v Sedmihorkách o tom mluvil na srazu (tuším) v roce  1997. Byl jsem přitom také. Stál tam i Zdeno Zibrin a Sylva Kysilková. Vím, že jej trochu mrzelo, když se říkalo Smítka s druhy a jeho jméno vypadlo. Přitom je možné, že se u jeho kruhu dodnes dobírá, jako na Skalném.  A tak jsem upravil původní film o Slávkovi, co jsem natáčel v průběhu deseti let a nazval "Šeboň", abych toto bílé místo v historii Skaláku napravil.

Mně doma zůstala po Smítkovi konopná smyčka, a dcera Slávka, Staňa v šedesátých letech začínala lézt v menšestrových golfkách po Joskovi, který jí dal starý pan Smítka v Turnově. Má je na sobě, jak přichází k chatě.