Rozhovor s Martinem Stráníkem o stříbrné medaili na SP v boulderingu ve Švýcarsku, co byla málem zlatá,  zveřejnil včera boulder.cz a nyní ho přinášíme zde na Lezci.

Super výkon na SP. A ještě jednou gratulace.
Před závody jsi si dal dostavení v Maltatalu, kde jsi nabombil tři 8B a dvě v jednom dni. Měl jsi je už před tím rozpracované?
Ahoj, Díky. V Maltatalu jsme byli poprvé, takže bouldery jsem měl jen naštudovaný z videí. Bejda pouštěli rychle, chtěl jsem zkusit na Fleš Power of Goodbye, ale závěrečný dynamo řeklo Ne. Předtím jsem se aktivoval ve vedlejším Wrestlingu a tam ač jsem neplánoval útok na Fleš, tak v prvním pokusu jsem se probil až do závěru a chybělo málo. Třetím boulderem byl Air, velmi lehké Béčko, na který jsem utekl po neúspěchu na Bugeleisen 8B+ (tam chyběl kousíček k přelezu).



V Přelezech to chybělo, tak nahoď o čem bouldery jsou?
Wrestling a Power jsou si celkem podobný, lehčí úvod a na závěr buď těžkej stisk (Wrestling) a nebo dyno z řezek do dobrý hrany (Power). Air je vlastně běz těžkýho kroku, jen nalezeš už vyčpělej do konce, kde je potřeba zabrat a dalece se natáhnout za takový oblostisk.



Jak vrcholila tvoje příprava na první SP?
Příprava vrcholila za podpory ČHS dvěma soustředěníma. Jeden víkend jsme strávili v Regensburgu a jeden u tebe na BB. Regensburg byl hodně o lezení , hodně těžkých boulderů na OS nebo Fleš. Na BB byl trénink jiný, technické ladění, struktury, poskoky, náběhy, to co člověk vůbec netrénuje a objevuje se na svěťáku. Jako přípravu jsme pak bral i pár dní venku na skalách, chtěl jsem si psychycky odpočinout od tréninku a užít si přírody a pěkných skal, to se povedlo, navíc přelezy podpořily sebevědomí, že forma je.

Co repre soustředění? Pomohlo ti to v některých boulderech?
Určitě to pomohlo, ale určitě to neznamená, že právě díky tomu soustředění pak vylezeš boulder na svěťáku. Pro mě bylo soustředění spíš důležitý pro sebevědomí, protože v Hradci visím pořád jenom na liště a tolik toho na stěně nenalezu.



Speciálně třetí boulder ve finále byl takovej hodně parkůrovej :). Jako divácky atraktivní, ale nevim jestli tenhle typ boulderů do finále patří. Co myslíš? Hodně se to vzdaluje standard lezení na čemkoliv...
V izolaci jsem si dělal srandu, že takovej boulder by vylezl Usain Bolt, rozběhl by se a ten by skočil rovnou až do Topu. Na takovej boulder vlastně nemusíš být vůbec lezec, zabrat se do rukou nemuselo, jenom se správně zkoordinovat. Nevím, jestli to patří do finále, to stejný jako technický výjeby v kolmáčích atd.. možná by se bouldering mohl rozdělit do dalších subdisciplín..?  Rozhodně takový bouldery se lidem líbí a staví se hlavně kvůli nim, lezec si je moc neužije.  Schubert krátce shrnul na FB pocity, který sdílí většina závodníků -  „The setting of the boulders was questionable in my opinion, almost only volumes and not really any fitness style boulders“.

Takovýhle typ boulderu pak může rozhodnout o všem...
Jasně, že může a proto jsou výsledky v boulderingu jak na houpačce.

Zkus prosím popsat tvoje pocity během kvalifikace. Jak to šlo a co bouldery, který jsi nedal. Kolik chybělo?
Kvalifikace to byl takovej smutnej příběh se štastným koncem. První tři bouldery bez zóny, přičemž jsem věděl, že dvojka se leze, takže celkem depka. Jednička byla pekelnej kolmáč, kterej skoro nikdo nedal. Ve dvojce bylo těžký přebrání stisku. Tady jsem se zapykal tím, že jsem periferně viděl jak to zkouší Sharafutinov a ten program jsem se pak taky snažil uplatnit. Neúspěšně. Ke konci pokusů jsem přišel na program, kterej mně seděl více, ale už nebyla síla boulder dolézt. Trojka zase peklo, kde jsem nevěděl, která bije. Zachránil jsme se na čtverce a hlavně převislé pětce, které jsem vylezl oba na druhý pokus. Po kvalifikaci jsem si myslel, že kvůli dvojce nepostoupím dál. Nervózně jsme sledovali další průběh kvalifikace a já se postupně propadal výsledkovou listinou, naštěstí jsem se zastavil na 10.místě a postup vyšel tak tak.

Postup z posledního místa ve skupině. UF! Krásně to ukazuje jak jsou boulder závody naprosto nevyzpytatelný a zároveň vyrovnaný...
Jo rozhodujou maličkosti, jedna chybička může kolikrát stát 10,20 míst ve výsledku.


©IFSC/Eddie Fowke – the circuit climbing

Co semifinále? Jako jediný z ČR jsi se tam nyní dostal.
Semifinále bylo pro mě dost podobný kvalifikaci. Mrzela mě jednička, kde jsem si pozdě všimnul malinkýho stupu, posledním pokusem jsem se dostal do zóny, ale už nebyl čas boulder dolézt. Dvojka pekelnej kolmáč, sotva jsem nastoupil. Trojka další tentokrát lehká kolmice, v prvním pokusu jsem příliš zbrklej, druhým si to pohlídám. Čtverka převis a druhým Top. Další hodinka infarktová jestli to vyjde nebo ne a nakonec rozhodnul právě první boulder, kde jsem získal aspoň zónu a díky tomu postoupil. Rozhoduje tak málo.

Do finále jsi se prodral jako šestý! Opět těsně před branou což je ale moc dobře. Jaký jsi měl pocity těsně před finálem? Na SP jsi nebyl ve finále poprvé a už ten pocit znáš. Bylo nyní něco jinak?
Pocity nepopsatelný, veliká radost, myslel jsem si, že Mnichov byla výjimka, ale další finále je úlet. Když vidíš, jak jsou všichni na rozlezovce silní a šikovní, říkáš si, že co tady vůbec děláš.  V izolaci před finále ti dochází, že už jsi něco dokázal, je nás tady jen 6. Nervózní jsem už vůbec nebyl, spíš jsem se těšil na show a finále, je to oslava boulderingu. Před každým finálovým boulderem se mi rozbuší srdce, pak tam naběhnu a užívám si atmosféru.

Překvapilo tě kdo všechno se do finále nedostal?
Jo, pár překvapení tam bylo. Sharafutinov v kvaldě, McColl a Chon, Japončíci v semi. Naopak hezky překvapil Landman.

Jaký to bylo v izolaci? Bavíte se společně nebo každej si jede svoje?
Největší sympaťák byl Verhoeven a u holek Melissa s Shaunou, jedinej kdo si jel svoje Landman, atmosféra už je taková přátelská. Po dolezení boulderu se bavíš jak to šlo, buď si přihazuješ do sebevědomí a nebo postěžuješ proč to nešlo.

Finále jsi měl navrh skoro ve všem! Dá se vypozorovat během jednotlivých boulderů jak si vedeš?
Jasně, víš kdo co vylezl jenom ne na kolik pokusů. Když to nepoznáš z reakcí publika, tak z reakce lezce v izolaci.



Který boulder tě nejvíce bavil?
Nejvíc mně bavila čtyřka, struktury a silový kroky, kde zabírá celý tělo, tam jsem si nejvíc zalezl. Kroky jednotlivě nebyly těžký, ale spojit to.

Do posledního boulderu jsi byl na druhém místě a ve čtvrtém boulderu jsi byl nejblíže k podržení předposledního chytu! Bohužel jsi nešáhl na zonu, kterou jsi potřeboval jen na nohu. Velká škoda, protože ten dotyk znamenal vítezství :(. Věděls že je tam ta zóna? Věřil sis na top?
Jo o zóně jsem věděl a prvním pokusem jsem ji chytnul respektive položil ruku na ni na strukturu. Myslel jsem si, že bonus teda mám a dál jsem se mu nevěnoval. Pak se ukázalo, že se prý musí i při dalším postupu boulderem, aby ti ji započítali, což jsem neudělal. Chyba a poučení pro příště. Na top jsem si po tom jednom pádu z vršku věřil, ale už nebyla ani síla dolézt do toho skoku.



V podstatě stačilo i posledním pokusem jen na ní šáhnout a zlato bylo tvoje! Co sis říkal když sis spočítal, žes fakt mohl být první...
Trochu to mrzelo, kdybych věděl že mi ji nepočítají z prvního pokusu, tak si pro ni dolezu a bylo by hotovo. Každopádně jsem ten boulder taky mohl dolézt nebo nějaký předtím vylézt na míň pokusů a o žádný zóně bychom se nebavili :). Já sem to měl spíš hozený tak, že jsem druhej a za to jsem byl strašně šťastnej.

Totál pech, ale HLAVNĚ skvělý výkon a mega motivace do dalších kol. Teď se chystáš do Japanu. Jak se cítíš a kdo všechno s tebou jede?
Po švajcu se cítím neporazitelnej, ale je jasný, že tam ten závod bude zase úplně jinej a pojede se od nuly. Budu cestovat sám, škoda, že letos nejezdí Adam.


©IFSC/Eddie Fowke – the circuit climbing

Jak dlouho  tam budeš? Pojedeš se tam podívat na skály? Něco konkrétního v plánu?
Budu tam vlastně jenom na závod. Letím zítra, dva dny aklimatizace, závod a zpět do práce.

Světová špička nyní už s tebou musí seriozně počítat. Tvoje přelezy na skalách mluví dost jasně a nyní jsi to prodal i na závodech. Už vloni na ME jsi ukázal, že máš na stupeň nejvyšší. Přeju štěstí na kvalifikaci a pevný nervy na ostatní kola!
Díky moc tobě i všem, co drží palce.

Viz: wwww.boulder.cz, kde najdete i další rozhovory se špičkovými lezci.


©IFSC/Eddie Fowke – the circuit climbing