Choceň jste pohanili pěkně, jen co je pravda. Ale co se podívat na to takhle. Ty zavody se udělaly jen proto, že byly potřeba. Je to škoda, ale jinde to neudělají ani proto. Co se cest týče, teda mého stavitelského umění, milý Pavle. Počet závodů, kterých jsem  se za poslední dva roky zúčastnil spočítáš na jedné ruce, to je pravda. Ale co, když řeknu, že pro ženský jsem stavěl už od dvanácti let, nebo jinak. Za poslední dva roky jsem stavěl minimálně každé třetí juniorské závody, a kolipak juniorů startuje na seniorských závodech a jak pak se umísťují?, a řekl bych, že se mi povedly všechny. A poslední fakt, věnoval jsem jim půl čtvrtka a pátka. Jak letos tak loni. Kvalifikace se mi povedli, a to není jen můj názor, a loňské semifinále jakbysmet. Letošní také, jen prostě někteří nemohou zkousnout, že když celý rok trénují a mají síly tři ..., že vypadnou v technickém kroku obtížnoti pět, a tak to nazvou  plazící se cesta. Já tvrdím, že cesta stylu pravá, levá nestojí zanic. Jen zkousněte, že vás přelezli slabší a chytřejší. A finále? Ano, všechny nestály zanic, ale byly postaveny během hodiny, zkuste to někdo. Celá věc je v tom, že když mám na to čas tak postavit umím. A ti co chtějí, abych u nich stavěl si hlavně cení, že umím stavět rychle a improvizovat během závodů, ono je to stojí míň peněz a hlavně času. Už končím, ale poslední si neodpustím. Pavle, ruku na srdce, u kolika pak závodníků jsi nevěděl kam dolezli a názor, že chyt, který nejde fyzicky udržet, nemůže být započítán jako držený, je podivný. Nazávěr gratuluji vítězům, jak Mára, tak Lenka si zkousli, aby vyhráli a to zaslouženě. Čau Dan