Majkl bojuje s hady, i když si myslí, že jsou to dorty. Peggy la Cochonne 7c, Seynes
Siurana - Balboáč v Tocame-la Sam 6c+ v sektoru Can Piqui Pugui
Člověk si něco naplánuje, třeba leden ve Španělsku, a pak se cítí jako debil. Auto v pangejtu a rosolovitá boule na prstu místo kloubu mění leden na březen. Jenže pár událostí z toho udělají květen... No nic, tak letos žádné Špáňo nebude. A opět souhra náhod. Něco mě nutilo dělat nějaké věci, i když jsem nevěděl proč. Třeba vydělávat nějaké peníze navíc, taková blbost. A pak to přišlo, napřed nenápadně. Slavíme s Batolem narození dcery, samozřejmě, že jeho, nejsem přece debil... Místo běžek domlouvám Roviště, i když jsem značně rozstřelen a to nejen z tréninku. Na Rovišti potkám pár prahů (rozuměj obyvatel Prahy), mezi nimi Majkla. “Bída, pojeď do Španělska. - Na jak dlouho? - Na 3 týdny. - Máš auto? - Mám. - Kdy jedem? - Ve středu. - OK.“
Výsmah v Siuraně
Prahové se smaží ve výsmahu na terase hotelu Can Melafots
Je sice sobota, ale aspoň sedíme v Majklovo Mondeu tři, přidal se Jirous. Nikdo jinej by ho prej nevzal, všichni v Praze se ho bojí, nechápu proč. Cesta do Seynes utekla rychle a už vím, že Mondeo s turbodieslem se na 3000 otáček nerozjíždí, nejsem přece debil. V Seynes je jasno a tudíž pěkná kosa. Ve skalách dělají ohně jen debilové, ale jsme snad debilové, abychom mrzli? Zamrzlý pětilitrový kanystr svědčí o mrazu samici. S mrazem je to jako s komáry, krev pijou jen samice, samci si v klidu chlastaj nektar a nepruděj. Přes den pohoda, akorát obvyklý přechod ze stěny na skálu je tvrdší než obvykle. Po pár cestách balíme směr Siurana. Plánovaná zastávka v Targassone se ruší. Vždycky je dobrý mít někoho před sebou, nejlépe nějakého debila. Koho jiného by v únoru překvapil v Pyrenejích sníh? A tady je máme, debily. Mondeo drclo do malého stanu krčícího se v koutě parkáče v Siuraně, pro jistotu s dálkovými světly. Naše přítomnost Balboáče s Jirkou Bažantem přímo oslnila.
"Ála jde! - Naletěli jste, debilové." Jirous v ? 7b+ v sektoru L´Olla, Siurana,
D. z Kolína v nějakém 8c v sektoru El Páti, Siurana
Šok ze skály pokračuje i další den, jen debil si v Siuraně vybere na rozlez kratší bouldrové cesty po malých chytech. Počas byl podle prahů výsmach. Nevím, pro ranní jinovatky a 6-8 stupňů přes den mám jiné pojmenování a protože debil zapomíná opalovací krém doma, má potom strupy na nose ještě měsíc. Další problém. Líní debilové si nechali pár věcí v cizím stanu na parkovišti a pak se diví, že o ně přišli. Skóre druhého dne: minus 1x stan, 3x bouldermatka, 1x karimatka, 2x 2kg propanbutanová bomba a 2x dvouploténkový vařič. 9:0 pro domácí. Ještě že si tam nějakej debil nenechal spacák, čímž jsme proměnili tuto taktickou porážku ve strategickou výhru. Každopádně Albarracín je pro tento zájezd out a s ním i teplo u Valencie.
Jirous v Alef-Thau 7b+, sektor L´Olla, Siurana
Montsant, Racó de Missa
Následujících 14 dní trávíme na policích hotelu Can Melafots. Jen Majkl dává přednost autocampingu, spí v autě. Ubytování je skvělé a strava ještě lepší. Spestřením rest dayů jsou topinky a palačinky na tom správném oleji. Restday pak uteče velmi rychle, po obloze se proletí jasná koule a kolem projde 100 lidí. Ve skutečnosti jich bylo jen 50, šli tam a zase zpátky. Po setmění se téměř každý den vydáváme hledat nějakého chlapíka s brýlemi, co sedí v baru Climbingworld v Cornudelle a prodává čokoládu. Ačkoli téměř každý španělák má při balení cigaret v ruce kostku maggi, my máme akorát tak Orion, z repráků v autě. Jen debil zkrátka není schopnej zeptat se správných lidí a zbytek ještě větších debilů se tím baví. Ačkoli vzpomínám si na jednu větu: "Seno, mě to vůbec nezhuluje." Následně se blíží k bedně s jídlem několik zombie postav, co dělají:"Hamam, hamam!" Po jednom zvláště dobrém rest dayi mám večer u nohou nákup asi za 40 éček a točí se mi hlava, asi serpentiny. Oblíbenou náhražkou čokolády se od tohoto dne stává Lager, litrové pivo za 59 centů. Pokud se večer nudíte, doporučuji hru UNO. Z hlediska zákeřnosti a škodolibosti je to něco jak prší násobeno člověče nezlob se, to celé na druhou, zkrátka hra pro debily...
Koupelna kus pod hotelem Can Melafots, asi tak 40 minut chůze a 200 výškových metrů
Ten, co neudrží dírku, válčí s dorty v nějakém 8a, sektor Racó de Missa, Montsant
Prahové jsou opravdu otužilá sebranka, jeden debil právě vylezl z moře. Někteří projevili i větší rozum a zaplatili si sprchu v kempu. Nějaký debil si nepamatoval příjezdou cestu do Masriudoms. Auta couvají, s odřenými prahy, kterej debil že tu byl loni? Nocleh v řečišti potoka v obklíčení vietkongů. Palebná převaha je naštěstí nutí zůstat ve vracích dvou fiátků v korytě. Někteří debilové jsou zkrátka militantní. V okruhu 10 m zmizely z cesty všechny větší kameny. Dalším tématem prahů je myslivost. Stále se bavili o nějakém honu, ale jeden z nich měl zvířátka rád a říkal, že nic nehoní.
Ten, co neudrží lištu, v nějakém 8a, prej bomby, sektor Racó de Missa, Montsant
Balboáč v La Blondase 7c v Seynes
Už několik dní očekáváme Álu, ale vypadá to, že se nás bojí, prej Zloba, pche. Vůbec jsme nechápali proč. Máme přece blondýnky v oblibě. My jsme se naopak vyhýbali jednomu nabušenci, taky prahovi, co místo prosím říká dělej a pak taky cosi ve smyslu, že OS je mrtvej. Jo a prej taky má problémy se zrakem, protože nevidí červené pásky. Nabušenec naštěstí přivezl bombu a vařič, říkal něco o 16 kč/km a chtěl 32 000,- kč, fakt debil, ale spokojil se s odjištěním pár cest a zmizel za náboženskými fanatiky do Svaté Lajny. Po návratu přestal nazývat jednoho týpka smradem a uznale pokyvoval hlavou. A pak chtěl zase jistit, v dešti, prostě debil. Jo a taky vyhrožoval. Ale pěkné divadlo předvedl, to zas jo. Nastoupit uprostřed slejváku do cesty, jejíž horní třetinu tvoří rajbas, může jen debil. „Dál nelezu, je to mokrý a lehký. - Jestli to uděláš, tak jsi skončil. Rosťa II. - Jste lami!“ Měl štěstí, nedostal aquaplaining a dolezl.
Majkl v El prado del ray 7b+, sektor El Páti, Siurana
Nejsme zas takový debilové, abychom zůstávali a čekali na sněžení. S ozvěnou „To se vám vrátí!“ v uších nasedáme a mizíme. Hele, Ála! Našli jsme ho a jakou má radost! Nacpaní bagetou a občerstveni vínem jsme zmizeli z maňana country a to žádný tranquillo, až si nás fotili na dálnici. V Seynes jsem se přesvědčil, že se Jirouse ostatní prahové opravdu bojí. Až na individuální výjimky se nám obloukem vyhýbali. Možná jsme smrděli, už v Siuraně se Antonio ptal, jestli se myjeme. Ale ochranu těla před zimou a cizími nebezpečnými bakteriemi by spláchl jen debil. Pak jsem zjistil, že s Jirousem to tak horký není. Jeden prah s IQ 170 se ho vůbec nebál a svou odvahou zlomil i pár dalších, nebo že by ho přilákala topinka? Po vyslechnutí jedné konspirační teorie jiného praha jsme se naopak začali skrývat my s podezřením, že někde mezi nimi je agent CIA. Hlavně že se kurzy na burze stabilizovaly, uff.
A na závěr konečně někdo, kdo není debil, Nellan Kudra v Sphinx 7c, Seynes
Po 3 dnech války s hady (já teda válčil s hady, prahové prý s dorty, fakt nevim, každopádně to byly bomby) v solidním počasí musíme zpátky do české kosy. Někteří debilové málo vydělali, někteří neměli čas a někteří změnili názor na myslivost. Nápad přespat v půlce cesty nevymyslel žádnej debil, přespat v lese ano. Po 10 km silnice v lese s půlmetrovými závějemi se vracíme do civilizace, není nad sportoviště. Civilazaci opouštíme až na Rozvadově a jsme doma v Asii. Když se v Plzni loučím, nemohu se ubránit kroupě dojetí a s obavami sleduji přátele mizející ještě více na dálný východ. Snad přežijí, nejsou přece debilové.
Registrace
Metodika
lezec.cz
