Zastavení první
Lezli jsme v Labáku na Prezidenta Smyslů zbaveni. Po letech chození pod jsem si troufl do. Nutno říci, že k přelezu je zapotřebí schopný a ke všemu odhodlaný spolulezec, jak ostatně vyplyne ze zastavení druhého.
Cesta je to krásná a název trefný. Pánové Šimon, Rybička a Kulík museli být opravdu zbaveni smyslů. Nevím kolik lidí už má tuto linii v deníčku a kolik z nich mělo pocit, že o nic nejde. Martin Červinka jí lezl dokonce dvakrát. Obtížnost IXc popsal jako nostalgickou a ve srovnání s dnešními IXc jako výrazně lehčí. Ovšem neměl tím na mysli, že by snad bylo na místě klasifikaci snižovat. A i já už bych dnes chápal proč. V celé stěně asi není žádné vyloženě extrémní místo, ale častý pohyb v zóně smrti činí zážitky silnějšími a ruce s vůlí slabšími. A tak jsem na vršku měl pocit, že jsem pohyb za IXc neudělal, ale IXc přitom vylezl. Zkrátka jako v té pohádce O chytré horákyni.
Kdo se chystá na OS, nechť nečte tento odstavec. První smyčka je celkem dobrý hrot asi v deseti metrech. Je třeba lézt s rozvahou a nikam se nehonit, opravdu není nic co by zachytilo pád. Metr a půl nad hrotem jdou malé hodinky tlusté jako prst. Potom opět opatrně vzhůru až do nenápadné římsy, kde jsou asi tak tři metry vpravo schované slušné hodiny. Od nich buď přímo vzhůru nebo zleva přes žebro. Ke kruhu (30 metrů vysoko) je nejlépe dolézt zprava od žebra. Tímto žebrem doleva až na jeho konec pod velkým převisem a pak hororovým traverzem doprava. V něm se bere všechno, co přijde pod ruku. To všechno se drží docela dobře, ale není vhodné si ten papírový kraj police zoufale svíraný oběma rukama moc prohlížet. Za normálních okolností by si tam člověk zdravého rozumu neodložil ani cigaretu. Totiž kdyby kouřil. Pak se uteče doprava k bříze, kde lze zřídit stanoviště. Nebo celkem bez problémů dolézt šikmo vlevo ke druhému kruhu. Od něj pro změnu vůbec ne snadno šikno vpravo po tupé hraně ke třetímu kruhu pod velkým převisem a zleva přes něj, opět bez prohlížení, a zářezem a hranou na vrchol.
Labáci mi snad odpustí, že jsem cestu takto odtajnil, ale činím tak s přesvědčení, že důsledkem nebude její masové ztékání.

Zastavení druhé
V zimě jsem si pořídil nové lano.  75 metrů dlouhé. Těšil jsem se jak to půjde ve Francii pěkně nahoru i dolů. V dubnu jsem z něj kvůli vlastní hlouposti musel uříznout 8 metrů. Nevadilo, stále mi zbývalo po přeměření dobrých 65. Po Smyslů zbaveni už mi zbývá jen 62,5. Proto  ponaučení. Nekupujte si zbytečně dlouhé lano, skály už to nějak zařídí, aby se stáhlo na přiměřenou délku.

Zastavení třetí
Nevím, zda se mi podaří přesně zachytit jeden možná z pěti mých nejhorších zážitků ze skal. Jeho hlavní aktér, můj obětavý spolulezec Miloš "Jehla" Jehlička, přežil a už ho prý přešly i noční můry. Událost nám není příliš ke cti, ale bude užitečné vás s ní seznámit. Stát se může opravdu vše.
Už po dolezu toho hrozného traverzu nad prvním kruhem jsem přemýšlel nad tím, jak si s tím Jehla poradí. Na úspěšný přelez měl jen jeden pokus, protože pád znamenal vycestování do úplně jiných končin stěny bez šance na návrat. Největší obavu jsem však měl z toho, aby se lano nepředřelo přes hranu převisu. Hlavně proto jsem dolezl až ke druhému kruhu, protože odtud jsem přece jen nebyl tak stranou jako u břízy na stanovišti. No a Jehla z toho nejvzdálenějšího místa pod převisem skutečně vysvištěl. V tu chvíli od něj vedlo lano téměř 4 metry vodorovně doprava za něj a dále asi 8 metrů vzhůru ke mně.
Z mého pohledu se Jehla najednou objevil v mém zorném poli, které tomu mohutnému pedlu ani nestačilo. Lano bylo v pořádku a nikde se nedřelo. To se mi ulevilo. Jenže při cestě zpět pod převis se v jednom místě opřelo o hranu převisu a dost velký kus po něm sjelo. Pak už se všechno odehrávalo poměrně rychle. Než se Jehla dohoupal, zopakoval se zvuk doprovázející dření hrany ještě dvakrát, naštěstí vždy o něco kratší. Ode mně nebylo kromě vyděšeného výrazu Jehly  vidět nic zvláštního, ale z jeho pohledu byl vidět neutěšený výsledek konaktu lana se skálou. A  vidět bylo něco bílého, a lano mělo být jen modré. V třicetimetrové výšce začal Jehla usilovně ručkovat po lanech visících od kruhu a vzápětí byl u mně. V poškozeném místě zbyla třetina opletu a pět šestin duše.