4.12. 2004 se v bratislavském Auparku uskutečnil už druhý ročník Drytooling Cupu, co a jak, čtěte dál.

Tak to vypadá, že na termínu prvního prosincového víkendu vykrystalizovala další tradiční předvánoční akce řádně kvalitního kalibru. Už podruhé se v bratislavském Auparku, přesněji na stěně Aupeak sešli lezci z okolních zemí, přesněji Maďarska, Německa, České republiky a domácího Slovenska, aby porovnali své umění v lezení s krompáčky.
Na startu se sešlo 22 závodníků pohlaví mužského (někteří po shlédnutí kvalifikací přemýšleli o změně pohlaví) a 14 zástupkyň pohlaví něžného.


Obtížnější ženská kvalifikace šla dost odlézt nohama, ale na bandasky to už bylo také. Leze Lucka Školařová

Bohužel vzhledem k určitým novinářským kachnám o plánovaném pumovém útoku v Bratislavě nepřijela část závodníků z Polska a vzhledem ke zdravotním problémům přijela i slabší účast z ČR (Majzlíkovi tímto všichni závodníci přejí co nejrychlejší uzdravení i nárat sil). No a ti ostatní si snad absenci nahradí příště.
Jako první začaly lézt dámy. Jako už tradičně jim největší problémy činilo zasekávání zbraní, kterého bylo letos ve všech cestách potřeba rozhodně více než loni. V jedné lehčícestě v kolmém profilu a jedné těžší v převisu se ženské startovní pole velmi dobře rozřadilo a na scénu nastoupili „chlopi“. Cesta „El Kantos“ se ukázala pro finále jako naprosto poviná procházka. Klasifikace mohla být cca kolem M4, ale verdikt o klasifikacích se nikomu ze závodníku nějak nechtělo vyslovovat příliš definitivně, takže na tom co se „PROSLÝCHÁ“, tedy že v mixovém hodnocení je trochu zmatek, zřejmě bude trochu pravdy.


Lehčí kvalifikační cesta chlapů, vpravo finálový trámek. Leze Radek Lienerth

Druhá kvalifikační cesta „Paraganos“ už byla ze zcela jiné úrovně. Už úvodní kroky nenechaly nikoho ze závodníků na pochybách, že tato cesta bude řádně na bandasky. Nicméně, že to nebylo jen o síle svědčí i pády některých silově supr vybavených favoritů už ve střední části. Na TOP cesty se nakonec podívali v limitu pouze dva závodníci – Dodo Kopold a Radek Lienerth. Těsně po časovém limitu cestu dolezli ještě Gabo Čmárik a Ota Srovnal. Cesta však byla tak těžká že na postup do finále stačilo vylézt jen něco nad polovinu. Zhruba odpovídala loňskému finále a tak bylo jasné, že letos to bude v boji o pomyslné medaile skutečný a nefalšovaný mordor.


Druhá kvalifikace už byla řádně do kopce. Jedním z těch, co vyřešili střední pasáž, byl i Gabo Čmárik

Krátká pauza pro občerstvení, setmělo se a sešel kotel diváků pro nadcházející finále. Dobrá muzika a už nám začaly děvčata předvádět jak to umějí. I přes určité techniky, při nichž většině mužské populace vstávaly vlasy na hlavě se nakonec žádné z děvčat nezranilo a bylo fakt na co koukat. Nicméně motyka založená na chytu a úchop za hrot, případně cvakání z cepínu pouze zaškrábnutého do kolmého zasekávacího místa. No morál tedy něžnému pohlaví rozhodně nechybí. Perfektní souboj svedli setry Čintalovy – Katka a Zuzka, Vylezli téměř celou mírně upravenou cestu El Kantos, stejně jako Francizska Donhuber z Německa a nutno poznamenat, že přelezli i kroky, které byly problematické pro řadu chlapáků. O vítězství nakonec rozhodovali téměř centimetry a jelikož spadli všechny v jedné zóně, tak i čas. Na třetím místě se umístila Zuzka Čintalová, na druhé Katka Čintalová a vítěztví si do Německa odvezla Francizska Donhuber.


Večerní "show", naštěstí nebylo u ženského finále žádné zranění, ale někdy byl strach z motyky v čele skutečně oprávněný. Katka Hitková a její finálový pokus.

Po velmi krátké pauze nastoupili borci. Cesta měla přibližně 25 m z nichž mírně převislých bylo tak 5m a zbytek kotel jako hrom. První problém byl hned na nástupu, bouldr do druhé zóny se stal osudným Ďuro Švingálovi (ABC) a Markovi Leitmanovi (Singingrock, Rock Pillars). Hned na nástupu se vyřadil domácí Andrej Kolárik (HK Extrém), když nezačal oběma cepíny v nástupovém chytu, nicméně i to jsou závody, pravidla tvrdší než při lezení venku.
Další zradou se ukázal volně zavěšený trám ve výlezu do prvního stropu. Málo zaseknutá motyka se rovnala vyštípnutí a pádu, moc zaseklá motyka znamenala špatné vytahování a ztrátu sil. Na trámu a těsně nad ním skončili Gabo Čmárik (James Trenčín) a Peťo Matura (Exkrement Martin). Do prvního stropu se dostala čtveřice závodníku a tady už ubývalo sil každým krokem. Přelez hrany stropu zastavil Radka Lienertha (Treksport, Singingrock). Nad „odpočinkovým“ místem, kde se dalo aspoň trochu postavit skončil Ota Srovnal (Raveltik), když mu spadla jedna ze zbraní a musel tak svůj pokus ukončit. Do druhého stropu o kousek dál nahlédl Gerd Donhuber (Rock and Ice Gear), nicméně nepřekonal zónu v níž spadl Ota a tak zde rozhodl i čas dosažení zóny. Top si počkal na nejlepšího. Dodo Kopold (La Sportiva, Vertikal Patronka) byl jako loňský vítěz favoritem číslo jedna. Nicméně na jeho psychiku to nemělo nejmenší vliv a naprosto elegantním stylem si dolezl pro jediný Top finále a už druhé vítězství v Drytooling Cupu v bratislavském Auparku.


Ted at se neukecnu, Zuzka, nebo Katka Čintalová? Každopádně o zónu výš byl nejlepší výkon finále - Katka, Zuzka Čintalová a Franciska Donhuber

Na závěr by bylo asi vhodné poděkovat organizátorům - združenie Hory a mesto, SHS James a HK Extrém Slovensko za bezvadnou atmosféru i dobře postavené cesty, protože od loňska laťka zase o něco stoupla. To vše by se samozřejmě neuskutečnilo bez podpory sponzorů cen pro závodníky (Lanex, Raveltik, Yak Steam, Outdoorer, Petzl, Trekland, Ahoj v prírode a Hudysport).
Nicméně za všechny závodníky bych měl drobnou připomínku a ta se týkala orientace v cestách. Obzvlášť pro cizojazyčné zavodníky (Maďary a Němce) byla orientace v cestách poněkud problematická a bylo by dobré cesty zkusit příště udělat jasněji definované, zakázané zony zamalovat nebo, přelepit, protože v průběhu lezení už člověk snadno zapomene, že tento „flak“ se u výkladu tratě zakázal.
Celkově to ale nemění nic na tom když za všechna řeknu díky a doufám, že příští rok si prosinec zase zpestříme touto už tradiční akcí. Současně bych rád poznamenal, že se podobná sešlost, tetokrát formou boulderingu chystá na stěně v Trenčíně předběžně 17.12.2004, další závod by měl být na venkovní kombinované stěně v Jabloci n. Nisou na přelomu ledna a února 2005, na závěr zimy 2005 pak uvidíme co Plzeňský Motyka Cup. Propozice a termíny se budeme snažit co nejdříve upřesnit.
Vám dík že jste přežili můj grafomanský výplod, učitelka češtiny si dá pauzu, připojuji výsledky a pár fotek posílám administratorům, takže počítám, že se tu za chvíli objeví.


Druhý nejlepší výkon večera, Gerd Donhuber na začátku druhého stropu

Finále muži
poradie Meno Priezvisko Štát Klub
1. Dodo Kopold SK  Vertikal Patronka
2. Gerd Dönhuber DE    Rock & Ice Gear
3. Otakar Srovnal CZ Raveltik
4. Radek Linerth CZ    Trek Sport Team, Singing Rock
5. Peter Matura SK Exkrement Martin
6. Gabriel Čmarík SK    James Trenčín
7. Marek Leitman SK    Singing Rock. Rock Pillars
8. Juraj Švingál SK  ABC
9. Andrej Kolarik SK  Extrém Slovensko

Finále ženy
poradie Meno Priezvisko Štát Klub
1. Franziska Dönhuber DE Rock & Ice Gear
2. Katarína Čintalová SK MKSK Modra
3. Zuzka Čintalová SK MKSK Modra
4. Marka Dutková SK HK Iames Trenčín
5. Lucie Školarová CZ Lokomotiva Brno
6. Denisa Šulcová SK Poprad
7. Katarína Hitková SK Filozof bratislava
8. Elena Ondášová SK Akademik Košice
9. Jana Pelikánová SK Extrém Slovensko


Místo, které rozhodovalo mezi "bramborou" a bednou, jedním z těch kteří dali výlez z prvního stropu byl i Ota Srovnal, celkově třetí

Více fotek naleznete ve fotogalerii na.
climbingschool.cz


Opět bezkonkurečně nejlepší lezení večera, Dodo Kopold v plné parádě těsně před topem finále mužů.

Radek
fotky: jak to kdo mel v ruce Petr, Klara, David,a neco snad i ja :-) diky