Uvdomuji si, e o Stdlgratu je tady pomalu kad druh lnek, ale chtl bych Vm nabdnout trochu jin, v podstat zcela amatrsk pohled na vc.
Na sklonku lta jsem, ani nevm pro, dostal chu zdolat njak podn, zasnen kopec. Abych byl upmn, mj seznam dobytch vrchol sestval toliko z Toku, Mileovky a Snky. Po zbnm zkoumn a protn lnk o zdolvn osmitiscovek, jsem na tomto serveru zahldl lnek o Grossglockneru hebnkem Stdlgrat a sledovn tto stopy m pivedlo k dalm zdrojm informac, kter m postupn nadchly. Jen m znepokojovalo, e jsem z tnu lnk nedokzal uhodnout, mohu-li se vbec co se kondice a zkuenost te s jejich autory srovnvat.
Ke spolulezen jsem vyzval Martinu, kter se nech nadchnout pro kad akn npad, a kterou jsem cel ti tdny pedtm poprv vzal na umlou stnu. Moje vlastn zkuenosti nejsou o mnoho rozshlej a krom nkolika mlo cest v Srbsku, ernolicch a na Stranick stn zahrnovaly jen chodc
vlet do Pyrenej a ti dny ferratovn v Dolomitech.
Vyrazili jsme posledn srpnov ptek, vlakem z hlavku, smrem na Bruck am Fusch. Popis cesty a pespvn v ekrnch pi povykovn rakouskch pubescent sem opravdu nepat, take navu a kolem sobotnho poledne, kter ns zastihlo lapajc po dechu pi vstupu z autobusu u Glocknerhausu. Odtamtud jsme li na jih a na zpad, nastoupvali jsme metry a snaili se zabrnit batohm, aby nm uzly ruce a plicm, aby nm vyltly nosnmi drkami. Existuje zpsob, jak se udrovat v kondici, aby pak kad vlet do hor nemusel zanat tmto martyriem? Zajmaly by m vae zkuenosti.
Doli jsme do Salmhtte, odkud jsme se ve jmnu aklimatizace rozhodli nepokraovat a z odpolednho lofku se stal rzem asi trnctihodinov spnek.
Rno byla docela zima, zataeno a kopce byly lehce pocuken snhovm poprakem. Peli jsme sedlo nad Salmhtte a potkali nkolik skupin lid. Mraky se zaaly trhat a najednou se vynoil Kopec - byl obrovsk! Nhodou se mi pi nejvtm piblen podailo udlat fotografii, kde jsou vidt drobounk postaviky na vrcholu, podvejte se.

Mravenci na Glockneru
Zaali jsme stoupat ke Stdlhtte, snace se neztratit v davu poutnk v teniskch a s malmi dtmi. Na chat jsme se ubytovali v lgru a okolo druh hodiny se vzchopili k vychzce smrem ke Glockneru.

Martina se jet tv sebejist
Po hebnku Luisengrat jsme doli skoro a k nstupu na Stdlgrat, s oima naplnnma posvtnou bzn ped stle ctyhodnji se tyc Horou.

Pohled na Glockner kousek pod nstupem
Pak jsme nazuli maky a pez ledovec Teischnitzkees se vrtili k pahorku Schere. Byla to nae prvn chze v makch a po ledovci a dkoval jsem Bohu za to, e jsme nepodcenili erpn informac a vdli, e bude dobr se navzat a tmat cepny. Jakmile se lovk poprv podv do trhliny, kter je hlubok alespo dvacet metr a irok prv tak, aby do n zajel jako n do msla, na ledovec bez navzn a bez maek nevkro.
Veer jsme zredukovali obsah batoh na vci nezbytn nutn pro vstup, a li brzo spt. Noc nebyla nic moc, protoe jsme se, plni oekvn a obav, neustle probouzeli. Vstvali jsme a v pt, chata tou dobou u ila ilm ruchem. Bhem pl hodiny jsme se dokzali vypravit na cestu, nepotebn vci jsme nechali v botrn. Pi stoupn kolem Schere na obzoru blikaly elovky skupin ped nmi, ale my jsme je nakonec ani nezapli. U ledovce jsme rychle nazuli maky, navzali se a zamili smrem k nstupu. Obloha se postupn rozsvcela a bylo opravdu pkn - a taky slun zima. Stoupn v est rno na lano, akoliv s lehkm batohem, nen dn slast a tak jsme brzo nechali dv posledn drustva, jejich prmrn vk se musel pohybovat kolem edesti let, daleko ped sebou. U nstupu jsme vpravili trochu piingru do aludk, sundali maky a elovky, picvakali si jistc prostedky, odstranili bezpenostn "ledovcov" uzlky z lana a zaali stoupat. Lezen se tomu kat ned, ale popravd eeno, jak si lovk me pomhat rukama, je to pjemnj, ne tup dupn do svahu.
Ve spodnch pasch je Stdlgrat tvoen hlavn sut, obas na n bylo docela dost snhu a ledu, akoliv na Glocknersk pomry bylo zejm pln sucho. Prvn trochu "lezetj" sek je takov zk prrva mezi kameny, ale obtnost to nemlo vekerou dnou, aspo pro lidi s normln kou bok. Po chvli jsme dolezli k prvnmu borhku, do kterho jsme se sice cvakli, ale smysl ml nejsp jen pro slann. Po dlouhm krbn se jsme ped sebou z dlky uvidli lutou destiku, o kter jsme z fotek vdli, e pedstavuje Frhstckplatz, odkud se m lovk, pokud mu to trvalo z chaty dle ne ti hodiny, v zjmu vlastnho ivota zase pkn vrtit. Nm to trvalo tedy asi ti a pl, ale nemli jsme pocit, e bychom byli a tak patn a rozhodli jsme se pokraovat. Poas bylo nadle pkn, akoliv od zpadu se hnala nepehldnuteln mrana. Hned za Frhstckplatzem byl prvn "lezeck" sek, ovem nejen e perfektn odjitn, ale tak doplnn konopnm lanem. Konstatujc, e jsme nepijeli soutit v istot lezen, ale zdolvat vrchol, jsme ho radostn vyuili.

Msto explicitn vyhrazen pro sndn, ochrani hldaj, abyste nesndali nikde jinde

Kdnitzkees z Frhstckplatzu

Luisengrat z Frhstckplatzu
Nicmn od tohoto msta u se opravdu postupuje pomaleji. Lezetj msta se stdaj s obchzenm po zpadn (lev) stran hebnku, kde bylo dost snhu a ledu, ve kterm jsem si nepipadal jist. Naproti tomu ale seky ve snhu mly tu vhodu, e byla jasn cesta - stailo sledovat stopy skupin ped nmi. Lezen samotn je, co do obtnosti, maximln na rovni njak nejjednodu "kapsov" cesty na uml stn. Jedin problm je v tom, e jste sami (soudm, e "nai" dchodci se tou dobou adili na vyfocen ped vrcholovm kem), vlevo hloubka, vpravo hloubka, ped sebou jet dlouh cesta a monost stupu dost mal. Protoe vechny obtnj pase jsou osazen jitnm a ve tech mstech i ocelovm lanem, nkdy i konopnm, jedin nebezpe vidm ve vydn se patnou cestou - stalo se mi to a docela jsem se bl. Msty m skla taky tendenci zstvat vm v ruce. Jitn jsme celou dobu dlali prbn, s ne vce ne deseti expreskami a esti smycemi, v nkolika mlo mstech jsme se pro jistotu dobrali. Za obtnou je povaovna plotna "Kleine platte", kterou bych opravdu nechtl lzt ve snhu nebo vichici, ale byla such a nakonec se podala. as ale nemilosrdn ubhal. Konen jsme se dostali k obvan "Platte mit Fixseilen", co mla bt posledn obtnj etapa. Bylo tam ale hozen konopn lano a ocelov fixn a byly tam tye, na kterch se dalo pohodln stt, take to byla celkem legrace, i kdy ruce u protestovaly. Tou dobou u ale byla obloha docela konstatn zataen a proto jsme rychle stoupali dl - k byl na dohled.

Takhle to vypadalo vtinu cesty.. jestli to podle Vs vypad pili snadn, otote hlavu o 90˚ doleva
Poslednch dvacet metr je u bez problm, tak Martina vzala lano do nrue a ke ki jsme dokloptali spolen. Ten pocit se ned popsat, ale obsahuje euforii, levu a mylenku na krsn zbytek ivota v eknme takovm polab. Byla tam zrovna velk skupina lid, kte dorazili po normln cest, ale brzo odeli a zbyli tam dva Maai, kte ns vyfotili a jet instruovali o nvratov cest. Vhledy byly ztracen a chvle ekn na tom nic nezmnila, jenom zaalo dost snit. Zatelefonovali jsme dom a kamardovi, kter ns z Prahy podporoval, a vydali se normln cestou zpt. Hned sestup na Glocknerscharte m pekvapil svou obtnost a Martinu jsem radi dobe jistil. Asi u se na m dost projevila nava, protoe se mi to vechno zdlo dost tk, na to, jak despekt jsem vude k "normlkam" zaznamenval.

Je dobyt!
Samotn sedlo Glocknerscharte se ukzalo bt jednoduch a navazujc vstup na Kleinglockner byl bez problm dky nataenmu ocelovmu lanu. Dle se postupuje po vrcholu a dol, cesta je jitna tyemi. Nepipadal jsem si na n ale jist, protoe padal nov snh a obas to klouzalo. Lopotn jsme sestupovali, Maai jdouc za nmi ns povzbuzovali. Pak nastal sek, kdy je teba sestoupit na svah, vedouc k Adlersruhe - Martinu jsem ten kousek slanil, ale nebylo to obtn. Vichni jsme zaali nazouvat maky. Maary jsme pustili ped sebe, ale byli velmi kolegiln a o chvli pozdji na ns pokali, aby nm pomohli s cestou, kter ve vnici opravdu nebyla moc vidt. Sestup docela uel, za chvli jsme byli u Adlersruhe, kam si chlapci skoili na aj, zatmco my jsme pokraovali po ferrat smrem k ledovci. Ferrata byla tak jednoduch, e jsem ani nevyndaval set z batohu a tili jsme se po n jen v rukavicch. Kdy jsme dojeli na konec lana, mli jsme trochu problm s orientac, nazuli jsme maky v domnn, e dl pjdem po ledovci Kdnitzkees, ale byli jsme jet moc vysoko. Natst se zrovna trochu vyasilo, bylo vidt dl a spatili jsme dal ferratov sek vedouc k nstupu na ledovec. V makch jsme ho zvldli, dali si okoldu, a vydali se pez ledovec. Na jeho spodnm okraji jsme se opt patn zorientovali a v deti a mlze dlouze hledali mezi hucmi potoky cestu. Nakonec jsme se na n dostali a dost utahan doli do chaty, kde jsme si prodlouili pobyt. Bylo 18:30, tedy celkem nm ta legrace zabrala tinct hodin.
Dal den od rna snilo a foukalo, take jsme byli rdi, e dnes u nemusme stoupat do nebezpench vin. Seli jsme do Kalsu, a zamili dom.
Na zvr bych, ve snaze zalbit se mstnm kritikm, uvedl, e vstup jsme provedli bez pouit kyslkovch pstroj, magnzia a bez pisekvn chyt.
Odkazy:
Nae cesty dle GoogleMap
Azbestv popis vstupu
Poas na Glockneru na Alpy.net
Vborn lezeck metodika (dle mho nzoru)
Trochu vc naich fotek