Drytoolingová sezona ještě není u konce a Lucka Hrozová už stačila nasbírat pěkných pár úspěchů.  Na závodech SP letos už stanula na bedně dvakrát (3. místo Korea, 2. místo Saas Fee, 4. místo Busteni) a v oblasti Diebsöfen vylezla Fear and Loathing M12. Lucii jsme poslali pár otázek…

Ahoj Lucko, nevím jak to mají drytoolisti, ale já jsem ráda, že se blíží jaro. Nebude se ti stýskat po cepínech?
Ahoj Simčo, stýskat se mi bude, mám ale před sebou ještě celý březen, který bych chtěla naplno využít. Na druhou stranu už se opravdu těším i na skály, a až se po delší době zahřeji jarním sluníčkem.

Letos se ti na SP v drytoolingu daří skvěle, škoda toho Busteni, ale i tak opravdu „válíš“. Jsi zatím spokojená?
Zatím jsem určitě moc spokojená. 4. místa z MS v Busteni si cením, ale „bramborový umístění“ mě vždy trochu zamrzí. Ze Světového poháru v ledolezení je to už má čtvrtá brambora :)  a uvidíme, jak se zadaří také na posledním SP v Kirově.

Ještě v září jsem tě potkala se sádrou na noze a na prvních závodech s cepíny jsi byla ještě o berlích. Noha už nezlobí a co se ti přesně stalo?
Přetrhla jsem si při bouldrování vaz na  už před pár lety operovaném kotníku. Sádra mě zdobila ještě v půlce října. Kotník mě stále zlobí. Bohužel se mi nedávno při chůzi podvrtnul a noha bolí (malou útěchou je, že mi kluci pomůžou s batohem ve skalách:)

Omezovala tě zraněná noha při závodech?
Noha mě prvotně omezila tím, že mi sebrala spoustu tréninkového času. Ze začátku jsem se snažila trénovat s nohou v tenisce, tak jsem měla celkem obavy, jak to na závodech v mačkách zvládnu. Nemohla jsem ji naplno zatížit, hlavně do strany, a postavit se vahou pouze na ní.

Jakého umístění si považuješ nejvíce?
Považuji si každého finálového umístění a jsem moc ráda, že jsem stála letos na bedně už dvakrát. Je hodně těžké si udržet dobré umístění na každém závodě.



Takže jak máš rozdělené tréninkové období – na podzim trénuješ výhradně s cepíny, a pak je zase schováš a připravuješ se na skály a závody na stěně?
Takhle jsem to dělala do letošní sezóny a občas jsem k tomu přes zimu i lezla v lezečkách. Letos jsem se ale kvůli zranění snažila dohnat, co se dá, a dobře se připravit na SP. Vše jsem věnovala cepínům, a tak jsem během půlroku byla lézt na stěně pouze třikrát.

Odpočíváš někdy?
Odpočívám, kvůli různým zraněním občas až moc, ale samozřejmě mívám i plánované odpočinky.

Lezení s cepíny je hodně silová záležitost. Je ti získaná síla užitečná na skalách, cítíš se silnější?
Je to jiná síla, není úplně použitelná při lezení na skalách, rozlézání a návrat do formy pro mě  bývá celkem náročný, navíc s cepíny nezatěžuješ prsty, takže přijdeš o sílu v nich, což pak hodně chybí.

Jak moc je při lezení s cepíny důležitá technika – ptám se na ty popletené nohy a ruce:)
Je hodně důležitá. Nestačí jen dobře zkoordinovat tělo v paragánech (popletené nohy a ruce :), ale také je důležitá správná volba, kdy a jak položit, zaseknout a zatížit cepín, odhadnutí ledu… těch věcí, co tam hrají roli, je více.



S cepíny už lezeš nějakou tu sezonu, je pořád co zlepšovat? Cítíš se už jako zkušená drytoolingová  lezkyně?
Letos to je moje čtvrtá sezóna (lezu s cepíny od listopadu 2007). Teď se cítím samozřejmě daleko sebejistější a zkušenější, hlavně co se týká lezení venku, kde jsem se ze začátku i dost bála a také daleko více trénuji, ale myslím si, že se mám určitě ještě kam posouvat a co zlepšovat.

Co hraje největší roli v úspěchu na závodech?
Letos se ti v Busteni např. vylomil led a kvůli tomu jsi byla na už zmiňovaném 4. místě.
V první řadě hraje roli, jako u všeho, hlavně trénovanost závodníka, ale důležitá je i správně zvolená strategie (zhodnotit náročnost cesty a limitu na ní, odhadnout chyty, strukturu ledu), pohlídat si cepín, např. při výměně rukou, aby nespadl na zem, správně nabrousit cepíny, mačky.
Vylomení ledu bohužel už k tomu patří a není to hodnoceno jako technický incident - jako vylomení chytu, protože by to pak vedlo ke sporným situacím. Musím to brát jako fakt, a tak jsem to taky brala, i když mi to samozřejmě bylo líto, jsou ale i další situace, kterým nelze předejít.

V Diebsöfenu jsi vylezla cestu Fear and Loathing M12. Jak dlouho jsi jí nacvičovala?
Moc dlouho ne. Nejtěžší pro mě bylo první prolezení a zjištění chytů, dírek. Cestu jsem dala na 3. pokus.

V cestě se vylomil spoďák, ale jak je vidět, tak to jde i bez něho. Myslíš, že je cesta bez toho spoďáku těžší?
Cesta je snad prý o trochu těžší, je tam o pár kroků navíc. Já to ale nemůžu posoudit, protože jsem ji před vylomením chytu nelezla.

Podle fotek je vidno, že u M12 rozhodně nezůstaneš a při poslední návštěvě Diebsöfenu jsi zkusila i Law and Order M13. Chystáš se na přelez v nejbližší době?
Cestu jsem viděla poprvé na podzim, když nám Markus ukázal Diebshofen a myslím, že jsem řekla něco v tom smyslu, že to nemůžu nikdy přelézt, a že do toho ani nemá cenu nalézat, ale teď doufám, že jsem se spletla.:) Jsem ráda, že mě do ní Majzlík povzbudil a Míra nahnal se slovy, že mě bude jistit jen v Lawu. Cestu se mi podařilo celou „zkrokovat“, ale na ostrý pokus mi byla už velká zima. Uvidíme jak se s ní příště „poperu“ v kuse.

Lucka Hrozová krokuje Law and Order M13
foto by Libor Hroza


Co tě na lezení s cepíny baví nejvíc? Proč ses mu začala věnovat více než lezení s lanem nebo závodům v obtížnosti na stěně?
Vše, co je spojené s lezením mě prostě baví, ať už bouldry, lano, nebo i rychlost, ale na lezení s cepíny mě dostala ta úžasná dynamika pohybu, variabilita materiálu po kterém se leze (led, skála). Lezení s cepíny také  neklade tak velké nároky na prsty (měla jsem opakovaně problémy se šlachami), a když pominu rychlost, líbí se mi na tom, že tahle disciplína je více atletická s gymnastickými prvky, a jak už jsem v jednom rozhovoru řekla: „ Při které jiné disciplíně se dají stavět sněhuláci?“ :)




Jsi zimomřivá?
A jak. Tohle je snad jediné, ale dost podstatné, co mi vadí, já jsem už odmala velký zmrzlík a mrznu  snad i v létě. Vymysleli jsme teď s Mírou v Diebshofenu takový slogan pro mě: „Nesnáším zimu, miluju ledolezení!“ :)


Lákají tě mixové a drytoolingové směry v horách, které podniká např. Ines Papert?
Mám nějaké plány a láká mě jít trochu tímhle směrem. Zároveň mám však k těmto výkonům v horách obrovskou úctu a respekt... a pak ta strašná zima…

Po skončení drytoolingové sezony se zase pustíš do závodů v bouldrech a obtížnosti? :)
Letos je závodní drytoolová sezóna ještě o měsíc delší než v loni, tím pádem mám méně času na další disciplíny. Spíš to vypadá že asi ne, nevím, jak si kotník zvykne v těsné lezečce, a jak rychle si zvyknou prsty na malé chyty.

A jaké jsou tvé další plány a cíle?

Nejbližší plán se jmenuje Law and Order a přes léto bych ráda zkusila i nějaký přelez třeba v Tatrách nebo v Alpách. Potom asi nějaké lezení v Juře a jinde na skalách. Co se týká školy zvládnutí dalšího semestru a jinak mě ještě brzy čeká laserová operace očí.


Doufám, že se někdy dostaneme k delšímu rozhovoru, ale to až se potkáme. Teď díky moc a držím palce do dalších závodů.

Taky děkuju.


Zdroje:

Osobní stránky Lucie Hrozové