Dne 4.9.2011 jsme s Jitkou lezli na pravém břehu Labáku cestu Tuláci po hvězdách na Skříň.

Obtížnost VIIc v druhé délce převislá Drážďanská stěna. Dobral jsem Jíťu ke štandu a pokračoval na vrchol. Slaňovací kruh je ovšem na druhé straně věže. Jitka nedokázala obtížné místo přelézt a zůstala u štandovacího kruhu. Nešlo jinak nežli slanit k ní. Naštěstí je na straně výstupu borovice, ale mimo trasu výstupu. Navíc Drážďanská je převislá, a tudíž jsem na jistítka nedosáhl, a tak se stalo že jsem nechal ve stěně 4 presa a 4 smyce. Samozřejmě jsem myslel, že si pro ně co nejdříve dojedu. Druhý den v pondělí začalo pršet, pršelo celý týden - možná déle. Utěšoval jsem se tím, že na Skříň se moc neleze a volal známým, kdo by se mnou cestu znova dal. Po dvou týdnech, kdy se udělalo lezitelno po deštích, jsem konečně stál pod Skříní s kamarádem Kesonem. Ani jsem nebyl moc překvapen,že stěna byla vypucovaná. Začal jsem se vyptávat, kdo by tak mohl být tím čističem, až se podařilo pána pucovače najít.
Po telefonickém rozhovoru jsem zjistil, že jsem obviněn z používání magnesia, a tím pádem rukojmím mého matroše. Zřejmě používá magnezia, jako zastírací manévr při vykrádání cizích věcí. Možná je nemocný, nebo jen obyčejný chudák?
Ať tak či tak presa a smyce jsou zabavené na dobu neurčitou, typ nemá ambice věci vrátit, i když ví, že znám jeho jméno i adresu. Kdo trochu jezdí do zahraničí tak ví, že presa visí ve stěnách i týdny a nikdo si je nepřivlastňuje. Myslím, že to je typicky český přístup. Chová se český lezec podobně i venku? Už vidím týpka v záplatovaných kostkovaných gatích, jak kdesi ve Španělsku vybírá cizí ekspresky a dělá nám ostudu.