Chci se s vámi podělit o hrůzostrašný zážitek z Hejšoviny. Zároveň jako varování.

Koncem července jsem se vypravil na polskou Hejšovinu, abych potrénoval v pravé části masivu. Hodil jsem si lano shora do jedné z často lezených cest. Všechno šlo hladce až do okamžiku, kdy jsem se ocitl asi tři metry pod vrcholem. Přelézal jsem malou stěnku, která se najednou celá dala do pohybu. Svojí vahou jsem uvolnil pískovcový blok o výšce dospělého muže. Nevím, jestli mě v tu chvíli zachytilo lano shora, nebo jestli jsem se ho chytil sám - jenom jsem v naprostém šoku zíral pod sebe na dílo zkázy. Pískovcový blok o hmotnosti snad půl tuny proletěl svoji povinnou dráhu dvaceti metrů a rozbil se o velký kámen v lese. O kámen, na kterém ještě před pár minutami někdo seděl. Když se blok tříštil, vypadalo to dole jako na raketové střelnici. Kdybych tam měl spolulezce, bylo by asi po něm.
Do té chvíle jsem si myslel, že dokážu rozpoznat pevné skály od těch volných. Teď už si to nemyslím. Pískovcový blok vypadal, jako kompaktní součást masivu. Již před tím jsem si všiml, že na několika místech Hejšoviny mají Poláci zabudované přístroje na detekci pohybu hornin. Tak mám pocit, že jim to celé nějak ujíždí.
Nicméně něčeho podobného - i když v asi polovičním měřítku - jsem byl svědkem na okrajovkách v Tisé. Pochopil jsem, že nikde není bezpečně. A co horšího - přílba v těchto případech asi nepomůže.
Lepší zážitky z lezení Vám upřímně přeje
Nora Hnátek

Připojuji foto:

Šipka označuje místo, odkud vypadl pískovcový blok


Část bloku zůstala na místě dopadu