Další taškařice z celého seriálu světového poháru se konala v Rumunském Busteni. Již poněkolikáté zde pod malebnými horami, s méně malebnými zákoutími a mezi potulnými psi, hostili nejlepší cepínolezce z celého světa.

Nemohla zde tedy chybět ani česká výprava v čele s Luckou Hrozovou, k níž jsme se přidali i já (Míra Matějec), rychlolezec Milan Dvořáček a trenér, maskot týmu a miláček publika Libor Rebel Hroza.

Z domu každý vyrážel po svém a o to větší radost jsme měli, když jsme se v Rumunsku setkali a stihli čtvrteční zahajovací večeři (hlavně tu večeři, než to zahájení).
Proběhla menší úprava programu a od pátečního rána mohli začít kvalifikace, kluci a holky současně. Zajímavostí zde oproti předchozím svěťákům bylo, že kluci měli pouze jednu cestu, což při startovním poli okolo 50 chlapů bylo jasné, že bude o zábavu postaráno až do odpoledních hodin. Izolace, prohlídka, izolace, rozcvička a jde se na věc. Nadšení závodníků opadalo hned po prvních metrech ledu, kde byl překrok do chytu, o kterém jsem si myslel, že ho tam dali jen pro pobavení. A nebyl jediný. Silové ladění megahnusných mikrochytů nemělo pro mnoho účastníků závodního pole šťastného konce a dát top v limitu 5minut se nepodařilo ani nejlepším z nejlepších. Mně se podařilo nějakým zázrakem „probruslit“ horší část cesty a pak už jen čekat, kdy dojdou síly a hlavně čas. U holek se jednalo o to samé v bleděmodrém. Na překroku mezi cca 3 – 4.chytem za počáteční ledovou fází popadalo okolo deseti závodnic z dvaadvaceti. Bohužel mezi nimi byla i Lucka, a tak čekání, zda vůbec půjde do semifinále bylo velmi dlouhé a padl na to nějaký ten svařáček. V moje semifinále jsme s postupným vývojem závodu věřili, v Lucčino již méně. Nakonec to pro oba dopadlo výborně a postupovali jsme shodně z 12.fleku. Na hlavu ruského stavěče se neslo několik připomínek a hlavně spousty nadávek v jeho rodném jazyce.
Večerní závod v rychlosti jsem se rozhodl vynechat a raději dát odpočinek, a tak jediným borcem z ČR byl rychlospecialista Milan Dvořáček. Tomu se podařilo probojovat též do semifinále, mezi 16. nejlepších. Zde to zkusil hop, nebo trop, jelikož neměl co ztratit a to již bohužel nevyšlo a zůstal na pěkném 16. místě.

Sobotní ranní uzavření do izolace se lišilo pouze v počtu závodníků a závodnic v malé místnosti. Už jen 18kluků a 20holek, opět lezou kluci a holky současně. Můj cíl, o moc se nepohoršit z 12.místa. Cíl Lucky, co nejlepší výchozí pozice do finále. Jdu o trochu dřív. Cesta vyrovnanější, než kvalda. Zataví mě až dlouhý dynamický nátah ve stropě. Koordinace pohybů s ubývající silou už nebyla nejlepší. Alespoň teč. Nicméně nebyl jsem sám, kdo zde skončil a někteří na tom byli i hůř. 9. místo celkově. O tom jsem si nemohl dovolit ani zdát. Ale to ještě než se odvážu, Lucka už je v půli cesty. Opět silové opatrné ladění na malých chytech, kór po zkušenosti z kvalifikace, stojí spoustu času. Ten pak chybí ve stropovém přelezu. Znovu obavy, zda to bude stačit na finále. Překvapením je nepostup Angeliky Rainer, který jen dokazuje to, že dostat se mezi 8. finalistek je už velký úspěch a nikdo ho nemůže brát jako samozřejmost.
Lucka jde do finálové cesty ze 7. místa, tedy leze jako druhá. Spodní část přejde bez větších obtíží, až do stropu, kde ji čeká zapeklitý krok, který se jí nepodaří překonat. Bohužel je to další ze stavitelových ořechů na kterém si vyláme zuby 5holek, velká vada na kráse ženského finále. O pořadí těchto dam rozhodne výsledek ze semifinále, což nehraje moc do karet Lucce. Ale i tak krásné 6.místo v tomto závodě plném záludností. Cestu topovala Maria Tolokonina, na čas kousek pod ní skončila Korejka.

Začátek mužského finále byl třešničkou na stavitelovi hořkém dortíku, kdy hned na druhém chytu – spoďáku vypadli první tři závodníci, kteří byli opět rychle zahnáni zpět do izolace a pan stavitel trati se jal spoďák vyměnit, aby mohlo začít vše na novo. Restart už byl úspěšnější a již bylo na co koukat. Limit třináct a půl minuty, slezání v cestě a následné šestimetrové odlezy do boku, to byl recept, jak to natáhnout co to dá. S tím vším si krásným stylem poradil mistr všech mistrů Markus Bendler, vítězství mu na jeho pravděpodobně úplně posledním světovém poháru přála většina, včetně mnoha Rusů. Krásné rozloučení krále.