Byla jednou jedna škola, v té škole tělocvična a v té tělocvičně - kromě laviček, žebřin a údajně party duchů, kteří tam po nocích čutali fotbálek - taky cvičná lezecká stěna a na ní vééélikananánská spousta různobarevných epoxidových chytů.

Tak, jak lidé slaví vánoce, tak i tuhlety chyty mají jednou do roka svůj veliký svátek, a to jsou závody mládeže v lezení na obtížnost.
Tenhle rok jim to vyšlo na 17.2. Je zajímavé, že jim to vždycky vyjde na sobotu. No a tak, jako maminky vždycky nějak vytuší, že budou vánoce a začnou gruntovat, péct všelijaké dobroty a jinak řádit, stejně tak bandička lidiček starajících se o stěnu a chyty už týden dopředu vytušila tuto událost a začaly se dít nevídané věci, spojené - stejně jako vánoce - s nervozitou, radostí a prací. Lidičky za pomoci nejmodernější technologie ( lešení a aku šroubováky, ruční imbusy nevyjímaje ) odšroubovali a očistili všecičky chyty za jediný večer. To víte, chytům udělá móóóc dobře, když je někdo jednou za čas zbaví prachu a mága, stejně jako když vám někdo parádně vydrhne záda.
Vrtačka s drátěným kotoučem vrčela, ocelové kartáče v šikovných rukách lidiček šustily, prášilo se a lidičky u práce vesele štěbetali a málokdo v tom mumraji zaslechl, jak chyty vzdychají blahem, jak jim to čištění dělá ukrutananánsky dobře. Já jsem to slyšel... Tuhleti chytové dobře vědí, že ti nejlepší budou vybráni, aby hájili stěnu proti závodícím mládežníkům, což - jak jsme se my, co jsme tam byli, na vlastní oči přesvědčili - není žádná sranda, jelikož ta dnešní mládež, čerchmanti jedni, lezou setsakramentsky dobře. Když jsou pak čisté chyty uloženy do pytlů, aby si před závody odpočinuly, lidičky odejdou za podobným účelem do různých zařízení a domů, tak ty chyty se pak celou noc hádají, kterej z nich bude pro tento rok vybranej a kterýmu udělal ocelovej kartáč víc dobře a až brzo ráno usínají.



Týden uběhl jako voda, nejlepší chyty byly našroubovány na stěnu, takto vzniklé cesty pro závodníky několikrát přelezeny, prodebatovány a předělány a je tady ono slavné sobotní ráno. Od půl sedmé, dle pokynů samotného Bubáka - to je pro chyty něco jako Ježíšek - začaly se v tělocvičně objevovat lavičky, stoly, pod stěnou žíněnky, na balkónku vznikl bufet a kolem osmé hodiny, kdy se začali objevovat první závodníci se dokonce podařilo vzbudit i Bubáka. A pak už šlo všecko jako po drátkách. Zhruba 80 kluků a holek se od 9ti hodin ze všech sil snažilo zatopovat, vybrané chyty zuřivě bránily stěnu před dobytím, rozhodčí rozhodovali na plný pecky, muzika hrála, diváci povzbuzovali svoje favority a do toho všeho hulákal do mikrofonu Bubák: kategorie Á..., nebo holky CÉčka..., nebo předlezéééc, Fufóóó´... V bufetu se mezi tím nějakým záhadným způsobem podařilo nachystat ceny pro vítěze, zásobovat diváctvo kofolou, pivem, kafíčkem(i když teda pouze turkem, což někteří hůř snášeli...), klobáskama a párkama v rohlíku i sólo a tak dále a tak dále, koza trkla pana krále... Až najednou měli všichni odlezeny, rozhodčí měli ve všem jasno, chytům se ulevilo, muzika ztichla, Bubák už nemusel hulákat a stupně vítězů byly postupně zatěžovány znavenými těly vítězů všech kategorií.



Já, jakožto nestranný pozorovatel a vedoucí bufetu, bych chtěl touto cestou vyzdvihnout hlavně neuvěřitelné výkony závodníků a závodnic dvou nejmladších kategorií, to jest od 6ti do 10ti let stáří či mládí. Ubránit stěnu před těmito lezoucími, k vítězství odhodlanými a zdálo by se skoro nezničitelnými borci se našim nejlepším chytům podařilo teprve v superfinálových cestách, a to ještě tak tak.
Ne že by starší nebušili, to zas jo, ale - zvlášť některá děvčata - byla v porovnání s mladým uragánem pouze jarním vánkem.
Nicméně všechno dopadlo, jak mělo. Ceny byly rozdány, kdo chtěl, mohl si přelézt cestu, kterou nelezl nebo nepřelezl a v souladu s plánem a dnes už vlastně tradicí spojenou se svátkem chytů se všichni pozůstalí (ti, co neodjeli) vydali cestou času k valentýnskému horovečírku, kterýžto se vždy z takové atmosféry, jaká provází Olomoucké závody, musí nevyhnutelně vyklubat. Tento session se skládá hlavně z likvidace nezlikvidovaných pochutin.



(Fotky: Bubák)

Výsledky viz článek na Lezci: Tendon Cup - Olomouc

(Pozn. red.: článek byl zaslán s velkým zpožděním a s omluvou)