Mezi naše mladé naděje určitě patří dvacetiletý Matouš Pokorný, který je momentálně v žebříčku cest na Lezci na 20. místě. Cesty do stupně 8b má přelezeny na vápně i na písku, odkud  také pochází.

Můžeš nám na začátek říct něco o sobě?
Je mi 20 let. Bydlím v blízkosti Jičína (Prachova). Zde jsem chodil na základku, pokračoval na Lepařově gymnáziu a také se seznámil s lezením. V současné době mě však častěji zastihnete v Praze.
Od kolika let lezeš?
Poprvé jsem se k lezení dostal cca v 12 letech.  Ukecal jsem kamaráda (Vítka Lachmana), který již v té době měl za sebou prachovské desítky, že půjdeme společně na Prachov. A tam jsem poprvé vydřel jedničku na Balů.
Co říká na lezení tvá rodina?
Nikdo z rodiny nikdy nelezl, takže ze začátku nebyli nadšeni mou volbou sportu. Ještě teď mamce říkám (když se náhodou zeptá), že já nepadám. Ale nikdy mi v lezení nebránili a podporovali mě. V podstatě, kdykoli jsem chtěl jet na skály, tak mi ochotně poskytli prostředky a podepsali omluvenku do školy. A bratr razí motto, že kdyby lidé měli lézt, nevymysleli by výtah. Takže asi tak.


Souhra náhod 9-, Moravský Kras
foto by archiv Matouš

Co tě na lezení baví?
Líbí se mi různorodost a jistý polymorfismus tohoto sportu, který asi žádném jiném není tak patrný. Lano, bouldry, skály, závody, stěna. A baví mě překonávat vytyčené cíle. Pocit totální destrukce, když jdu z tréninku/ze skal.
Bereš lezení jako sport nebo životní styl?
Tak půl na půl. Nejhezčí dny jsou strávené ve skalách. Absolutní pohoda, relax. Jediné starosti jsou typu: „v čem se rozlezu, udržím tu lištu, a co uděláme k večeři???“ Na druhou stranu jsem rád, když vylezu pěkné číslo a nevadí mi pokusovat.
Dělal jsi i jiný sport?
Ne déle než půl roku. Pokud tedy nepočítám snowboard, na kterém jsem jezdil cca od 6 let. Teď ho už plně nahradilo lezení. Bál jsem se úrazu, kvůli kterému bych nemohl lézt. A než jet na víkend do Špindlu, tak radši pojedu do Jury za stejné peníze. Ze zájmových aktivit jsem velmi dlouho hrál na akordeon a sopránovou/altovou flétnu (cca 7 let), ale je až překvapivé, jak rychle se to dá zapomenout.
Věnuješ se lezení naplno?
Nedělám v podstatě žádný jiný sport. Když nepočítám doplňky k lezení (běh, kolo, posilka). Ale vždycky to jde lézt více a lépe.
Vyrůstal jsi na písku. Považuješ se za pískaře?
Rozhodně pískař nejsem. Za poslední dva roky jsem vylezl na písku cca 30 cest, takže jsem se statutu pískaře hodně vzdálil. Letos bych to rád trochu napravil.
Pamatuješ si svou první vytaženou cestu?
Dvojka na Pelíška. Poctivě vysmyčkovaná (cesta má tak 3 metry). Dlouho jsem měl respekt z tahání cest na písku. Dlouho mi trvalo, než jsem tuto bariéru prolomil. Zhruba po roce a půl, co jsem poprvé zkusil lézt, jsem začal lézt intenzivněji a strach pomalu vymizel.


Magic Festival 7c, Margalef
foto by archiv Matouš

Tahání na písku se nijak nebráníš?
Nebráním, ale lezu zajištěné (sportovnější) cesty. Je to hodně o tom zvyknout si na materiál a pořádně se rozlézt/“rozpadat“. Pak není problém ani s odvážnějšími cestami, ale extrémní „morálkovky“ mě nelákají.
A bylo ti na písku někdy na prvním konci pořádné „horko“?
Popravdě nejvíc jsem paradoxně vybál na vápně. Konkrétně v Pochybce (9+/10-) v Krasu. Když jsem udělal boulder nad druhým borhákem, tak se mi vycvakla expreska a musel jsem si odskočit na tvrdo. A na písku tahám tak normálně, adrenalin k tomu patří. Ale vždy to bylo „bezpečné“.
Které přelezené cesty na písku si nejvíc považuješ?
V podstatě každé, kterou jsem si zapsal do deníčku. Ale mezníkem pro mě byl Petr a Pavel bez MG. To byla pro mne zlomová cesta. V mnoha směrech. Dále mám radost z Lineární regrese v Příhrazích a mnoho dalších.
Takže lezeš na písku bez magnezia, proč?
Do přelezu Petra a Pavla jsem lezl striktně bez magnézia (například  i na Panteonu). Cestu jsem zkrokoval již v květnu začátkem sezóny. Největší problém mi dělala úvodní sekvence po lištách. A s rostoucí teplotou se úspěšnost razantně snížila, takže jsem musel čekat až do září, kdy jsem cestu díky podmínkám bez problému přelezl. Byla to v podstatě taková výzva, chtěl jsem si dokázat, že to jde i „bez“. A opravdu není problém lézt (na Prachově) do stupně Xb bez MG, ale podmínky k tomu jsou tak týden na jaře a týden na podzim. A to čekání je únavné a demoralizující.
Mohl bys doporučit nějaké pěkné cesty na Prachově?
V každém stupni tam jsou krásné cesty. Klasiky jako Východní na Obelisk, Severní Sluneční, Severní Smítkárna, Údolní stěna na Ameriku, Drážďany… je jich hodně, byl by to dlouhý výčet.
Prozraď nám něco ve zkratce o historii lezení na Prachově?
Lezecký kroužek Prachov (LKP) je nejstarší horolezecký oddíl v Čechách. Byl založen roku 1907. V tomto roce byla také dobyta dominanta Prachovských skal - Mnich. Další vývoj byl v dvacátých letech pod taktovkou německých lezců. V šedesátých letech lezci jako J. Havlík, V. Krupička, Z. Maťátko udělali mnoho krásných cest v sedmém stupni. První desítka Petr a Pavel je z roku 1986. A v 90. letech udělal či zopakoval M. Havlík v podstatě všechny těžké cesty.



Nejistá sezona Xb-c, Prachov
foto by Autor fotografie

V Labáku neustále vznikají nové cesty, jak je to u vás?
Cesty se ještě nějaké tvoří, ale dle mého názoru to jsou už nesmysly. Hlavní potencionál je vyčerpán.
Podílel ses někdy na prvovýstupech?
Jednou jsem měl tu čest půl hodiny tlouct kladivem a při tom jsem si málem vytáhl borek. To mě utvrdilo v tom, že to nechám na jiných.
Co tě na písku nejvíc baví?
Nutná kombinace psychiky a síly a techniky. Neplatí zde: „když to nejde silou, jde to ještě větší silou.“
Jezdíš i do jiných pískovcových oblastí u nás?
Rád bych jezdil více do Labáku. Jinak Panteon znám nazpaměť. Nejezdím do žádné pravidelně, ale většinu jsem je stihl alespoň párkrát navštívit.
Po jakém dalším materiálu rád lezeš?
V současné době to je jednoznačně vápenec. Líbí se mi, že na vápně výkony nejsou tak úzce spjaty s podmínkami (teplotou). Na žule jsem s lanem asi nikdy nebyl. Zatím.
A máš raději lezení na vápně nebo na písku? Proč?
Poslední dobou jsem na písek dost zanevřel. 95% času stráveného ve skalách jsem byl na vápně. Tam mě baví převislé, gymnastické, silové cesty. Na vápně mě baví, že se na něm dá daleko lépe natrénovat.
Myslíš, že se dá na písku natrénovat na silovější cesty v zahraničí?
Dost záleží na oblasti. Např. na Prachově to dá velkou práci. Převislé cesty tu v podstatě nejsou, vše se dá odstát, záda nebo biceps člověk zapojí tak maximálně u piva na Turisťárně. Labák je samozřejmě úplně o něčem jiném.
Trénuješ systematicky?
V tom mám velké mezery, ale snad to je na dobré cestě. Uvidíme na podzim, zda systém, který jsem si navrhl, přinese tížené výsledky.
Pomáhá ti někdo s tréninkem?
S organizací tréninku mi pomohl Tomáš Binter. Takže snad se bude dát hovořit o systematickém tréninku.  Doteď  to bylo metodou „pokus-omyl.“ Teda mám pocit, že to častěji býval ten omyl.


Matouš v Sonce V Očeh 8a+

Kolikrát za týden trénuješ?
Většinou si vyhradím 4-5 dní v týdnu buď na lezení, či posilovnu. Záleží na tom, kolik mám času.
Už máš vypozorované, jaký trénink přináší ovoce? 
Zatím vůbec. V tomhle jsem ztracený. Prostě lezu a čekám zlepšení. Obdivuju profesionální lezce, kteří umí vyladit formu přesně na závody.
Máš parťáky na trénink?
V Praze jsem zatím stálého parťáka nepotkal. Takže lezu, s kým se dá.
Jezdíš na závody?
Jezdím, ale zatím jsem tam byl vždycky jen do počtu. Na závodech hraje v můj neprospěch, že síla se předpokládá. A když není, tak game over. Na skalách to jde často nějak vymyslet.
A co závody Světového poháru – nelákají tě?
To bych musel mít extra natrénováno a lézt jiný „level“.
Dokážou tě závody vyhecovat k lepšímu výkonu?
Zatím se mi na žádných závodech nepodařilo zalézt tak, abych z toho měl radost a pocit, že lépe už to nešlo. Takže odpověď je ne.
Trénuješ kvůli skalám nebo závodům?
Kvůli sobě. Ale k tréninku mě motivují skály.
Jaký typ cest ti na skalách nejvíc sedí?
Dlouhé vytrvalostní cesty, bez výrazného "cruxu", prostě taková ta 40metrová onanie po madlech.
Co ti naopak nejde?
Slabiny mám právě v maximálce a marnej jsem na jakémkoli chytu, který nejde zalomit. Obliny jsou moje noční můra.
V deníčku máš zapsány nejen pískovcové prásky za Xc a XIa, ale také dvě 8b, které jsi vylezl minulý rok a spousty 8a+. Jaké cesty bys rád zkusil tento rok?
Restů mám opravdu hodně. Jen v juře a krasu to je cca 30 cest za 10- a víc, takže plán je jasný. Musím do Ospu, Arca, Cereda… Je toho moc.
Snažíš se každý rok zlepšit o stupeň, nebo lezeš a uvidíš, co tě pustí?
Většinou mi vycházel ten stupeň. Až do loňského roku, 2010 byla pro mne hrozná sezóna. Výrazný přírůstek na váze, škola, slabá motivace se na (ne)výkonech hodně podepsaly. Letos bych rád navázal, tam kde jsem skončil, a pokud možno to zas posunul o kousek dál.
Která tvá vylezená cesta tě nejvíc potěšila a která tě nejvíc potrápila?
Potěšila mně La Botte En Glaise 8a+ v Tarnu. A to tím, že při prvním a druhém pokusu jsem ji stěží odseděl, třetím tam zázračně padla. Mám radost z přelezů, v které ani nedoufám, že přijdou. A potrápil mě Matičkov svet. V druhém jsem spadl při posledním těžkém kroku do madla, a pak mi trvalo dalších cca 13 pokusů, než jsem ji potvrdil.


Bar bitturique 8a, Tarn
foto by archiv Matouš

Koukám do tvého deníčku, že minulý rok jsi často navštěvoval Kras. Líbí se ti tamní lezení? – to tření je tam oproti písku trochu horší :)
Máš něco v Krase „rozdělané“?
Je to hodně specifická skála. Ale když tomu člověk přijde na chuť, tak jsou tam krásné cesty s historií. Většinou čím těžší, tím hezčí a méně oklouzané. Projektů tam mám hodně.
Takže jak to je: Když si máš vybrat víkend na pískovcových skalách a víkend např. ve Frankenjuře. Co to bude a proč?
Záleží na počasí a podmínkách. Ale asi by to byla ta Jura. Mám to tam rád. Baví mě lézt boulderové cesty, které nejsou mou silnou stránkou.
Plánuješ se věnovat sportovnímu lezení nebo zkusíš i jiné lezecké disciplíny?
Zatím mi sportovní lezení plně dostačuje. Rád bych si ještě zkusil nějaké vícedélkove lezení.
Nevadí ti, když se delší dobu „zasekneš“ v jednou projektu?
Už jsem si zvykl. Děje se mi to celkem často. Když cítím, že je reálné cestu vylézt, nevadí mi jí věnovat více pokusů. O to větší vzpomínky pak na cestu mám.
Jsi sponzorovaný?
Dlouhou dobu mě podporoval Rock Pillars a Ocún. Touto cestou děkuji. V současné době sponzora nemám. Přece jen nebyly k tomu výsledky.
Chtěl by ses lezení věnovat profesionálně?
Je to zajímavá představa, ale to už jsem prošvihl.
Co studuješ?
Studuju VŠCHT v Praze. Obor CHEMIE na fakultě chemicko-inženýrské. Takže o zábavu postaráno.
Věnuješ se i boulderingu?
Okrajově. Rád bych se mu věnoval více. Myslím, že to je dobrý způsob, jak se zlepšit a posunout. Lákají mě zahraniční boulderové oblasti: Švýcarsko, Francie, Afrika, USA.
Máš nějaké lezecké vzory?
Mám. Jsou to v podstatě všichni, co lezou líp jak já. Takže zas dlooooouhý seznam.
Jak to máš s motivací?
Byla to bída. Poslední rok byl v tomhle ohledu zakletý. Nejvíce mě motivuje, když mám možnost lézt s někým, kdo je přibližně stejně starý a hecujeme se navzájem.
Měl si někdy nějaký lezecký úraz?
Teď prvně. Natažené vazy v kotníku. Lezl jsem Softa (varianta Kašpárkova Hrobečku) a vynechal preso, které se mi špatně cvakalo. Dopadlo to tak, že jsem trefil zem a z Krasu se vracel stopem, o berlích, a ještě k tomu bez přelezu. Ale jinak mi všechno drží. Patrně netrénuju dost tvrdě.


Souhra náhod 9-, Moravský Kras
foto by archiv Matouš

Snažíš se jim nějak předejít?
Cvakat…
Řešíš stravu, životosprávu, kila, atd.?
Vypustil jsem a výsledkem bylo plus 10 kilo, takže teď zase začínám. Chce to vyvážený kompromis a hlavně mít motivaci. K vyladění se mi osvědčili sacharidové vlny (ty jsou už hodně radikální).
Kam by ses rád v budoucnu podíval – ať už lezecky nebo jinak?
Rád bych zavítal do USA, ale to teď při škole nepřichází moc v úvahu. A odškrtnout ze seznamu nenavštívených: Zillertal, Chironico, Ticino, Fontáč.
Co děláš rád mimo lezení?
Ze sportů mě baví běh, posilovna. Rád se kouknu na film/seriál. Nic zvláštního.

Jaká je tvá oblíbená kniha a film?
Moc nečtu, poslední dobou pouze odbornou literaturu, ale mám rád knížky od Arta Passilini. U filmů jsem nenáročný. Ale jestli se oblíbenost hodnotí podle počtu zhlédnutí, tak to je Dosage 1,2,3,4.
Chceš, aby tvá partnerka lezla? Myslíš, že je to lepší?
Rozhodně to je lepší. Pokud vztah má fungovat. Málokterá slečna pochopí, proč trávit cca 15 hodin týdně tréninkem. Proč jet do skal i na Vánoce a Silvestra. Proč nejhezčí víkend je ve skalách. A v neposlední řadě je pěkný sdílet společnou vášeň.


Matouš Pokorný v Ospu

Máš nějaké motto, podle kterého se řídíš?
Nevím jaké moudro nakonec napsat. Snažím se nevymlouvat a být k sobě poctivý.
Díky za rozhovor.

Deníček s Mattessonem