Na levém břehu Labe mezi Bad Schandau a Königsteinem leží schované v lese dvě stolové hory. Gohrisch a Papststein. Nacházejí se mezi vesničkami Kurort Gohrish a Papstdorf. Výchozím bodem je příjemné parkoviště na křižovatce silnic mezi těmito obcemi. Do skal je to odsud, co by kamenem
dohodil. K oběma masívům stolových hor je přilepeno několik věží, na které se leze. Přívlastek hora je možná pro tyto útvary trochu nadsazený, protože z okolního lesa vyčnívají skály do výšky maximálně 30 metrů. Ale přeci jen se dají obejít kolem dokola a ze všech stran jsou ohraničeny skalami. Na obě se dá ovšem bez problému vyjít pěšky, takže jsou zajímavé i turisticky, což je zase vhodné lákadlo pro vaše nelezecké přátele. V každém případě stojí toto místo za návštěvu. Pěkně si zalezete a nezklame vás ani prostředí.
Navíc toto místo lze spatřit i z jiných koutů Saska jako výraznou dominantu a i jen proto je jeho návštěva zajímavá. Z lezeckého hlediska jde o dvě minioblasti, které jsou ale velmi
populární a nachází se zde jedna z nejfotogeničtějších cest Saska. Bohužel nemám momentálně k dispozici její fotografii. Jaká ironie.


GOHRISH
Tuto oblast tvoří pět věží. Nejzajímavější je Abgetrennte Wand a Narrenkappe. Na první z nich vede již zmíněná fotogenická a proslulá cesta s příznačným názvem Feiner Riss. Její autor, nikdo jiný než Bernd Arnold, ji v roce 1973 ohodnotil stupněm VIIIc. Jde o vlasovou puklinu akorát na prsty v délce asi šesti metrů výše se rozšiřující do ruční spáry a položeného koutku. Od pohledu je to fešanda. Je zajištěna dvěma kruhy, lze ji i
zasmyčkovat a bez obav ji zcela výjimečně doporučuji i těm největším pose.... Nepatří mezi nebezpečné cesty. To neznamená, že je zadarmo. K prvnímu kruhu se lze dostat pohodlně, ke druhému už to začíná skřípat a v místech, kde se nad druhým kruhem spárka začíná rozšiřovat jde do tuhého. Při RP přelezu se obtížnost vyšplhá na IXb. Stejně je ohodnocen i vzorový rajbuňk ve stěně vlevo s názvem Magnet. Rovněž příznačný název. Kdysi jsem jej úspěš
ně zapytlil. Na tuto věž vede i místní desítka, česky Stěna padlého stromu, s variantou za Xc RP, a lze se na ni samozřejmě dostat snadněji. To si však už na místě poradíte sami. Stejně tak i v případě ostatních věží. Prostě si dejte, co se vám bude líbit. Doporučuji si prohlédnout zvláště osmičky Eistorte a West-Side-Story na Narrenkappe.

PAPSTEIN
Zde stojí dokonce jen tři věže, mají ale co nabídnout. Papst je ideální pro tolik volající sedmičkáře. Ti si určitě vyberou při obchůzce kolem věže z několika desítek cest právě do sedmého stupně obtížnosti. Všem jim vévodí trio Andacht VIIa, RP VIIb, Morgengebet VIIb a AbendmahlVIIa, RP VIIb. Další věž Kleine Hunskirche není nijak zvlášť výjimečná. Její větší
sestra Grosse Hunskirche však ano. Je krajinově výrazná a právě podle ní lze poznat i z velké dálky, jaký kopec to na obzoru vyčnívá. Nabízí i pěkné polezeníčko, zvláště ve vysoké severozápadní a severní stěně. Cest je zde dost, ale našinec si musí dobře vybrat, aby se náhle neocitl příliš vysoko nad jištěním. Pokud není po ruce pískařský nebojsa, lze si bez potíží vylézt Völlständig Verlorene Illusion VIIc, RP VIIIa, cestu, která možná svou přísnou podobou trochu odrazuje, ale ve skutečnosti skrývá bohatě možností pro hodinové jištění smyčkami. No a potom je tu krásná, o něco těžší Privatweg za VIIIb, RP VIIIc od Herberta Richtera z roku 1965.

Lezcům, kterým dělá dobře cokoliv mezi procházkou a desítkami udělá tahle saská gebiet zaručeně radost. Takže někdy na Papsteinu.

Tschüs