...největší zážitek z lezení je, když jste nahoře a vidíte něco co odjinud není vidět a tak kdo nevyleze, ten také neuvidí.

V Srbsku je krásně - myslím pochopitelně v tom našem Srbsku co je kousek od Karlštejna. Ono to jistě bude i jinde stát za to ale v tom našem Srbsku už to znám jak své boty. Hlavně proto, že tam jezdíme lézt a lozit po skálách. Cesta tam vede přes Beroun, kam občas jezdíme na setkání s kamarády z Prahy a odjinud a pak už je to fous.

Zastaví se u Berounky a pak je tam moc prima procházka mezi skalami a řekou a když tam jdete v létě, tak z vody mávají vodáci z lodí a na skalách podél cesty lezou kluci a holky a tam i zpátky jezdí lidi na kolech a když máte psa jako já mám Kety - tak se máte co ohánět. No zkrátka v Srbsku je dost živo.



Nejlepší lezení je pro mě vzadu v Alkazaru. To je starý kamenný lom a jsou tam cesty akorát pro mě. Skála je to tvrdá a dobře se drží. No a když má člověk lezení plné zuby, vedle je louka a na ní se dá hrát na honěnou, na babu, na jelena.......... a na co kdo chce.

Největší zážitek z lezení je, když jste nahoře a vidíte něco co odjinud není vidět a tak kdo nevyleze, ten také neuvidí. To je potřeba opravdu vychutnat a rozhédnout se a taky se soustředit na cestu zpátky. Slanění je totiž ožehavá záležitost. Musím se se vším všudy spolehnout na lano a na tátu a pořádně hrcnout do sedáku, držet se a odrážet se nohama od skály, abych si neurazil hlavu a to se všechno děje třeba 15 metrů vysoko a to je skoro jako panelák co v něm bydlíme.

Vyprávěl: Tomík
Ze znakovky přeložil: Tomáš
www.ticho.cz

Na Téhle fotce je můj spolužák ze třídy - Petr Brandl.