Zima trochu polevila, a skály jsou skály, nebo šutry jsou šutry? Takže vzhůru na bouldry.

Jako obvykle se scházíme v BBčku u pivka a něco se nastiňuje. Druhej den v neděli už sedíme v autě směr Karlovy Vary. Šafi nám slíbil celkem kvalitní bouldering po žulových kamenech a tak nás teď veze jakožto průvodce směr Ležky. Míjíme tři bunkry po pravé straně v poli a sledujeme první skálu Kapucínek, pak celý Kapucínky, a pak už odbočujem doprava.
Ležky je název vesnice která je z BBčka v Praze vzdálena 85km a nad kterou se tyčí ve svahu žulové skály. My však máme namířeno přímo nad ně, na kopec kde jsou rozsety naše vytoužené kameny s šipkami označenými bouldry. Parkujem přímo v Ležkách a zprava po cestě se dostáváme nad skály na hřeben kde po chvíli okukujem první bouldry. S Andreyem a Šafim nadrženě spěcháme po hřebeni k nejlepším bouldrům, a Janina se Slávkou se začínají ztrácet.


Konečně nás Šafi dovádí k jednomu z nejlepších kamenů a my netrpělivě ošaháváme první chyty. Žula je tu celkem dost drsná, ale po vodě to stejně klouže, převislost je slušná a že není všechno mokrý, je na co se těšit. Přesouváme se o dvacet metrů níž a na kámen Velryba docela valíme oči, protože už má slušnou vejšku a vůbec má dobrý bouldrový parametry. Na rozlez si dáváme rajbásek a spárku a cítíme první kapky deště. Počasí je slabší, přesto zkoušíme pár dalších bouldrů a konstatujem že bez kartáče na zamechovatělý chyty nemáme šanci.
Následuje přesun zpět k vlhkýmu převislýmu kameni a zde zkoušíme traverz, skok a přímé napojení do skoku. Zkouším skok, ale nedokážu se dostat nikam z doskočeného chytu. Andrey zatím přelezl traverz a následně i spodek skoku čímž se napojil zespoda do odrazových chytů skoku. Začíná se stmívat a my balíme krám. Cestou zpět se dohadujem na brzkém návratu a to s pořádnym kartáčem lanem a sedákem.

Ze zásobou kartáčů a bouldrmatek se vracíme už ve středu v sestavě Já, Andrey,Sládič Katka a Ála s kamerou. První naše kroky vedou samozřejmě na Velrybu. Na rozlez beru rovnou sedák a lano a za chvíli už visím ve vrcholovém kruhu a čistím zaneřáděný chyty ve výlezech bouldrů. Ostatní se zatím sápou na nedaleký jehlan a obvzlášť Katka vydává heroický výkon a pokořuje ho.
Jako první vážný bouldr volíme žlutou šipku na Velrybu převislou stěnkou do madla na hraně a přes lišty na vrchol. Do madla je to ze spárkového spodáčku pohoda, Lišty se ještě taky daj pobrat, ale zvednout vysoko nohu a navalit se na ní chce dost morálu. Postupně z lišt seskakujem všichni, přecejen pro nás dělat těžkej krok nohama ve dvou a půl metrech není obvyklé. Pak se odhodlám a jdu na to hlava nehlava, mám našlápnuto, listy prolomený, ale není to ono, srovnám lépe nohu a pak už se jen zakusuju do rtu a doufám že mě kluci kdyžtak chytěj. Noha nesmekla, po zádech, nohách ani hlavě nepadám a s třesuocíma se nohama vylézám na vrchol a pak slézám po stromě dolů. Andreye ujišťujeme že ho kdyžtak chytíme a sledujem jak to přelézá jakoby nic. Sděluje nám že se taky dost bál, ale že nám dole věřil. Sládič s Álou do toho taky ještě několikrát nastupují, ale neúspěšně.  Posouváme se tedy o metr vedle na hrahu a po chvilce zjišťujeme, že směr zleva je mylný a zkoušíme ji přelézt zprava. Zde zaperlí znovu Andreyko a s nohou na tření a rukou hranu na sokola se zvedá do madla kde už je posekáno. Posléze se zadaří i mě, a tak je na Álovi, aby se předvedl. Po několika neúspěších se nakonec dostává na vršek a je vidět že ze sebe vydal maximum a je nadšenej. Tomáš se vrací s Katkou z pochůzky po roštěnkáčskejch bouldrech. Nastupuje do hrany také, jeho boj je obdivuhodnej, protože marné snažení po dosažení madla je nekonečné, Tomáš vydrží v bouldru strašně dlouho. V jednom z pokusů nakonec dosahuje a dolézá rajbákem na vršek a září štěstím a úlevou.
Na velrybu už nás nic neláká a tak jdeme vejš ke skoku a traverzu. Traverz s Andreyem zdoláváme celkem rychle, neboť je od minulé návštěvy sušší, kluci v něm bojujou jak o život a docela se jim daří, problém je v tom že musíte viset v chytech a hákovat špičky za hranu pod sebou. Pak Andrej znovu přelézá s přehledem spodek pod skok. Tento sitstartovej bouldr mi dělá problémy a tak prolamuju lajsny na bočák co se dá a na ňákej pozdní pokus taky dolézám do skoku. Skok samotnej je lehkej ale odlézt z něho se nám nepodařilo. Tomáš ještě k večeru zkouší celkem nadějně sitstarťák, ale nakonec se mu nedaří. Pak balíme věci a odjíždíme.
Rozhodně se tam zajeďte podívat.

Klasifikaci bouldrů jseme odhadli podle obtížnosti ve Fontainebleau na:
Velryba:
Hrana 7a
Nalevo od hrany 7a
Převislej kámen nad velrybou:
Traverz:
7b tr (možná to již někdo vylezl,avšak šipka tam nebyla, název bychom dali Hypodrom)
Ke skoku ze sedu: 7b (Hip)
Skok a nahoru: ? (hop)
Dohromady: ?8a? (HipHop)

Jakékoliv informace vítáme.
Čugo Jirous