Na Lezci asi panovala v červnu okurková sezóna, protože se pozvánka na česko-slovenský sraz horolezkyň na Rabštejně na chvíli zařadila díky počtu komentů do rubriky „Kde to vře“. Potěšilo mne to tak, že si to zaslouží odezvu. Proč si nerýpnout?

(hi res)


To bylo řečí o víkendovém výletu za účelem bližšího prozkoumání věkového průměru účastnic, dotazů, od kdy do kdy že budou holky na skalách, kdo může přijet a nepřijet, dokonce i slibná informace o širokém spektru loveckých ambicí jednoho zájemce se objevila. A…nic. Dokonce i ten pes dorazil a náhodní lezci, ať už předělaní, či nepředělaní na ženu, nikoliv. A to bývá obvykle na Ráblu na skalách o víkendech masakr. Skoro by se zdálo, že nakonec lezci dostali strach. Ať už to bylo jakkoli, lezkyně se omlouvají za případné změny plánů a zároveň děkují za volné pole působnosti.


(hi res)



(hi res)



(hi res)


Lezlo se díky krásnému počasí na plné pecky od čtvrtka až do neděle, cesty všech obtížností. Tu nejtěžší –klasifikace 8 (UIAA) na OS („Ani škrt“) – si na konto připsala 19-ti letá Rebeka Gabčíková ze Slovenska. Nadějnou lezkyni začal trénovat Jano Svrček, známý to tatranský práskač, takže může mít ze svojí svěřenkyně opravdu radost. U našich holek bodovala spíše léty prověřená zkušenost, tahat cesty obtížnosti 5/ 5+ ve věku 65+ či rovnou na prahu sedmdesátky taky zrovna každá nedovede. A jak známo, Rábl úplně friendly klasifikaci a hustotu jištění nemá. Statisticky nejmladší (lezoucí) účastnici bylo 14 let, nejstarší oslaví zanedlouho osmdesátku. Úplně nejmladšímu účastníkovi akce bylo 14 měsíců, ale ten nelezl, protože už chodil!


(hi res)



(hi res)



(hi res)



(hi res)


I když samozřejmě lezení je hlavním motivem účasti na podobných „babských srazech“, jejichž výhodou je organizační zajištění, možnost si zalézt s kýmkoli z účastníků dle domluvy přímo na místě a navázání nových kontaktů, nikdy nezůstává jen u něj. Je možná pro někoho až s podivem, jak takové nemalé seskupení ženských tvorů v širokém věkovém rozmezí dokáže vykouzlit po čtyři dny inspirující atmosféru plnou pohody, s respektem jedné generace ke druhé. Co druhé, třetí, možná i čtvrté!


(hi res)



(hi res)



(hi res)


Velké díky patří:

ČHS a JAMESu za podporu akce

spoluorganizátorce Aničce Čaplické za péči o slovenský team

Jirkovi Vogelovi za úvodní přednášku spojenou s kulinářským překvapením v podobě krabice plné místní speciality, zpracování miniprůvodců s doporučenými a oblíbenými cestami, jakož i zhoštění se role živého průvodce při obhlídce lezeckých možností v terénu. A v neposlední řadě za vnitřní utrpení, které možná prožíval z pohledu šéfa metodické komise ČHS 

všem účastnicím, účastníkům, dětem a psům za vytvoření skvělé atmosféry, zejména dívčímu hudebnímu triu za neúnavnou hudební produkci. Jakožto nejobtížnější a nejzábavnější zpestření programu byla vyhodnocena disciplína oblez židle a stolu bez dotyku země

skvělému zázemí na chatě Rabštejn, jehož provozovatelé umějí splnit snad každé přání a s ničím nemají problém. Ubytování a jídlo tam nemá chybu, ale sladká tečka v podobě dvou dortů vlastní výroby po závěrečné večeři, to byl vpravdě vrchol!

Takže – možná někdy příště?