V úterý 26.2.2019 jsme se s úspěchem pokusili zdolat diretissimu Hra Kuřátek M4 na Zbojníckou kopu ve stylu RP. Je to ve Vysokých Tatrách po dlouhé době významný český milník.

Je pondělí 25.2.2019 odpoledne. Se svou dlouholetou spolulezkyní Květou Vrátkovou se připravujeme na zítřek. Čeká nás náročný výstup. Balíme materiál, batoh zatěžuje sada expedičního materiálu: 17 expresek Petzl, čtrnáct karabin DMM (z toho 8 zámkových), 11kusová sada friendů Black Diamond, 4 ks textilních vklíněnců a 27 kusů inovovaných vklíněnců od Kouby, 4 ks nejdelších šáhel Kong Panic, 4 ks cepínů Petzl Nomic, rámové mačky Black Diamond, dvojčata Tendon Master a 21 ks šitých smyc Beal s nejnovější technologií impregnace. Dále balíme každý po čtyřech termoskách, jednu s isotonickým nápojem, v další je horká voda, pak máme každý jednu s bylinným čajem a v poslední termoláhvi máme předem rozmíchanou Manu. Stolitrové batohy Osprey váží 32kg včetně proviantu, nosí se ale dobře.

Je noc. Budím se o druhé ráno, spolulezkyně ještě spí. Probouzí se záhy. Dnes nás totiž čeká pokus o RP přelez na Zbojnickou kopu diretissimou zvanou “Hra kuřátek!”. O cestě jsem nenašel jedinou zmínku v žádném veřejně dostupném lezeckém průvodci. Popis cesty získávám pod rukou od svého dlouholetého kamaráda Sněžného Kocúra. Dost dobře nechápu, jak mohla tato impozantní stěna uniknout místním bourákům. Po ranním protažení pomocí hathajógy nedočkavě klepeme na okénko, kde jsme měli s chataři domluvenou speciální vysokoproteinovou bio stravu. Jídlo jsme zhltli v okamžiku. Pred opuštěním chaty se pro jistotu nezapisujeme do knihy výstupů, aby nedošlo k ohrožení záchranných složek.

Přezouváme se do pohodlných duplexů La Sportiva a vyrážíme! Na cestě používáme poslední model čelovek Black Diamond. V husté mlze a sněžení není prakticky efekt čelovek pozorovatelný. Ještě před očekávaným rozbřeskem, který ale vlivem počasí nenastal, jsme stanuli tváří v tvář stěně. Vzhledem ke zhoršené viditelnosti jsme strávili dobrou hodinu hledáním nástupové linie. Pak se nám konečně podařilo identifikovat převislý traverz, který určil celkovou obtížnost cesty. Vybalujeme lana, naposledy kontrolujeme rozložení materiálu na sedacích a prsních úvazcích a nastupuji do stěny.

Květa jistí, hned v prvních metrech zakládám první dvojici friendů Black Diamond. V popisu cesty se totiž dozvídáme, že samotný převislý traverz není možné jistit. Borhák bychom si nedovolili navrtat, jelikož ctíme pravidla místních horolezců. Přes traverz se dostávám z posledních sil, po několikerém vysmeknutí cepínu se mi konečně daří zaseknout kvalitní tatranský drn. Konečně zakládám další friend, šestimetrový odlez mi již způsoboval jistý diskomfort. Vzhledem k vichřici, která nás bičuje až 25 m/s letícími ledovými krystalky, ztrácím kontakt s Květou. Pokračuji tedy přímo vzhůru, cestou nahazuji dva hroty a cítím se bezpečně, mačky drží, od cepínů sem tam odletí jiskra, ale také berou.

Blížím se k firnovému poli, v průvodci je označené obtížností CH+, ale rovnou je připojeno i varování pro případ nepříznivých povětrnostních podmínek. A to jsou přesně ty, ve kterých se zde vyskytujeme. Problém spočívá v nemožnosti jištění se zhruba 20 metry odlezu. Dolézám na polici, kde se konečně dá založit jištění. Průvodce doporučuje textilní vklíněnec zalitý vodou. Jedinou nevýhodou tohoto řešení je nutnost pak 15 minut počkat na dostatečné vytvrzení ledu. Druholezce pak tento vklíněnec moc nezdrží, k jeho uvolnění se používá voda z termosky. Po několika metrech se blížím k doporučenému štandu.

Na této nebezpečné cestě jde o jediné místo, kde je možné současně založit několik jistících prvků. Používám tedy dvojici friendů a přidávám ještě trojici vklíněnců. Vše propojuji dvojicí smyček Beal a vkládám největší zámkovku jako centrální. S klidem odsedám do Daisy chainu a dávám signál: “Zruš!” Kvůli větru mne Květa neslyší a tvar stěny nedovolí ani vizuální komunikaci. Nezbývá nám tedy jiná možnost než využít ke komunikaci samotná lana. Po přijetí povelu cítím, jak se lano uvolnilo a tak jsem začal dobírat pár posledních metrů. Květa se navazuje a na další povel po laně začíná lézt. Obával jsem se, jak zvládne ten převislý traverz, ale postupně se lano uvolňovalo a tak bylo jasné, že se posouvá vpřed. Cestou bez problémů vyjmula všechno jištění, protože byla vybavena štáradlem Kouba. U textilního vklíněnce nastal drobný problém, protože jsme neměli označené termosky podle účelu a tak jí první do ruky přišla termoska s isotonickým nápojem. Na druhý pokus už ale vklíněnec odmrazila. Na štandu si předáváme jištění, to bylo díky tomu, že oba používáme ATC Guide velmi snadné.


Květa se blíží ke štandu po první délce

Já vyrážím do druhé délky, ta by měla být lehčí než první. Po několika marných zásecích o tom nejsem úplně přesvědčen. Nakonec se ale obtížný mixový úsek podaří přelézt a vystřídají jej holé skalky. Nejde o snadný terén, ale mne tato pasáž sedí. Zároveň jsem narazil na několik míst, kde bylo možné osadit jištění a to mne víceméně uklidnilo k dalšímu postupu. Skalnatý terén střídá proslulá Tatranská zahradničina, která vyniká nemožností jištění. Pokračuji ale i přes 14 metrů odlezu dál nahoru a nacházím druhou možnost zaštandovat. Je zde veliký kámen se dvěma puklinami. Střední část obvazuji smyčkou a do obou puklin zakládám po třech friendech. Na štandu vane vítr rychlostí přes 30 m/s, opakujeme tedy signál pomocí lana a Květa začíná po dobrání rušit štand. Vystupuje v mých stopách nahoru a ruší postupové jištění. Pozoruji, jak s ní vítr zmítá ze strany na stranu, a uvažuji, jak se dostaneme k vrcholu. Než se jí podaří překonat poslední metry, vymýšlím to, na vrchol použijeme průběžné jištění v lanovém družstvu. Nebyl to nejlepší nápad, ve chvíli, kdy Květa dosahuje vrcholu, mám pocit jako bych pouštěl draka. Ale nakonec jsme na vrcholu oba.

K sestupu volíme východní sestupovou linii, ta vede 70° firnovým kuloárem. Pro úsporu času se již nejistíme, v kuloáru námi zmítají poryvy větru, ale pohybujeme se také požadovaným směrem. K chatě zbývá 1,5 kilometru, ale vzhledem k mizivé viditelnosti se návrat ukazuje jako nejtěžší část akce. Nebýt oba vybaveni hodinkami Samsung Gear, nemáme při návratu nejmenší šanci na přežití. Nakonec se pro bezpečný pohyb v terénu spojujeme smyčkou, a tak lépe odoláváme větru. Návrat na chatu trval téměř dvě hodiny. Promrzlí, ale šťastní z úspěšného výstupu docházíme na chatu a celou akci oslavujeme místním pivem Steiger a fazolovou polévkou. Zvednou slovenští bratři hozenou rukavici?

Děkuji své dlouholeté spolulezkyni Květě Vrátkové, že se na takto náročnou expedici připravila. Zbojnické chatě děkuji za poskytnutí zázemí a přizpůsobení stravy našemu náročnému výkonu. Dále děkuji obchodním zástupcům značek Osprey, Tendon, ObrWorks, Beal, Black Diamond, DMM, Petzl a Kouba za zapůjčení vybavení a sponzorské dary. V neposlední řadě patří poděkování Sněžnému Kocúrovi za poskytnutí popisu cesty.

Lukáš



Překreslený popis cesty Hra Kuřátek!