vysvětloval Honza Tráva ve čtvrtek na tiskové konferenci ve Skořepce, jak je možné, že nepřišel o úsměv ani poté, co mezi druhým a třetím výškovým táborem málem vydechl naposledy.

Radek: "Já se o něj bojím, vyhlížím, řikám si, že to už je fakt špatný a on se nakonec vyloupne a zase se tlemí."



Pro Honzu to byly nejtěžší chvíle, strmý úsek překonával místo dvaceti minut tři hodiny, silný vítr, jumar nedržel na fixních lanech..., Radek si nejhorší okamžiky vybíral (až) těsně pod vrcholem: "Tma, mráz, mačky mi podkluzovaly, cepín ujížděl, nebralo to, třista metrů vodního ledu, traverzoval jsem tam a zpět, zkoušel to a  byl jsem zoufalej, říkal si - kousek pod vrcholem a já to nevylezu a tady mi nejvíc pomohl Tráva, kdyby pro nic jinýho neměl se mnou na kopci být, tohle by stačilo. Měli jsme vysílačky a já mu volal, kudy to mám jít..., sledoval spolu se mnou i postup iránské dvojice (s Radkem se ve stejnou chvíli o cestu nahoru pokoušel člen iránské výpravy se šerpou) a poradil mi, abych sešel kousek dolů k nim, pak už to šlo."

Tráva šel na vrchol s dalším parťákem Oskarem o pár hodin později, přestože se krátce předtím stihl ještě připravit o část sil lektvarem z ionťáku a čaje, který povzbudil tu část těla, kterou k výstupu zrovna aktivní nepotřeboval, i díky Radkovo podpoře se nahoru podíval také.

Takhle si kluci i na dálku dodávali psychickou podporu, neb v horách musí jít každý svou rychlostí. Navíc velká část lidí, kteří se letos shromáždili v základním táboře a od března čekali na dobré podmínky, po pádu několika lavin a velkého séraku v jejich i nejbližších výstupových směrech letošní pokus vzdala i se zkušeným vůdcem.





Radek s Trávou pod Annapurnu (kde bylo od začátku velké objektivní nebezpečí) dorazili až později a libovali si, jak se mezi tím krásně aklimatizovali na Lhoce. Tam vystoupali kam až to šlo, dokud je nezastavil vítr a blištivý led: "...bylo tam málo sněhu. Kluci, co šli letos na Lhoce s Poldou to tam opravdu neměli lehké, ale i přesto jsme tam měli lepší podmínky, než kdyby jsme se pokoušeli o aklimatizaci u Annapurny."

Oč kratší dobu si oproti Radkovi (ten tam byl skoro hodinu) sedlal vrcholový hřeben, o to si prodloužil cestu dolů - zůstal přes noc ještě v C2. Radek už cestou nahoru tušil, že prsty na nohou jsou špatné a tak se zpátky dolů nezdržoval, 7100 - 4100 m n.m. zvládl za jeden den a nechal už předem na další večer přivolat vrtulník. V základním táboře se pak po Trávově návratu shodli, že výlet vrtulníkem si po takovém výkonu nakonec zaslouží i Trávovo prsty na rukou.
www.radekjaros.cz

Radek: "Vrtulník naštěstí stihnul i Tráva, takže to dopadlo docela dobře. Cestou tam jsme totiž měli problém s letadlem, které neletělo a museli jsme přebalovat zavazadla do vrtulníku. Za mé omrzliny na nohou může tráva a hodně nízká teplota (neměřili jsme kolik bylo, ale i převlékání rukavic bolelo). Cestou po louce nad základním táborem mi zvenku navlhly boty a ve stanu, kde jsem měl boty v lodním vaku se vhkost dostala dovnitř bot, takže pak špatně izolovaly. Velká a zbytečná chyba. Honza si svých omrzlin ani nevšiml, jak byl zabrán do sestupu. Dole pak při focení dělal opičky, mával a kluci mu řekli, že má prsty na rukou jak nějaký žabák:) Posléze se přidal i jeden prst na jeho noze, takže se i Honza mohl chlubit omrzlinami a balit na ně holky."



"Taťka se o nás od začátku staral moc dobře, má holt ty rodičovský pudy." - Trávovi se výlet vyloženě líbil (i když už by se na Annapurnu nikdy nevrátil), jestli se ale nechá zlákat K2 příští rok ještě neví (si myslí, že neví:-))
www.honzatravnicek.cz

Radek v tom má jasno, z letního skalkaření se kvůli hojení omrzlin nejspíš mnoho nestihne: "Vidíte že z toho nejsem zkleslý, život jde dál. Teď už mám pocit, že se to přestává horšit a začíná hojit, přesto si myslím, že dva prsty půjdou psům... no, aspoň tam bude víc místa pro hřejivý polštářek na příští expedici", ale že by přišel o fyzičku důležitou pro pátý pokus o zdolání poslední osmitisícovky, co mu chybí, se nebojí: "Asi mi pomáhá i genetická výbava od yettiho..." dodává s nadhledem.
www.radekjaros.cz

"K2 mám na rok 2013 naplánovanou už od roku 2009, naposledy jsem se o ni pokoušel v roce 2007, tentokrát se na ni chci poprvé vydat severní stěnou z Tibetu - v minulosti nás třikrát zastavilo počasí, tady by to mohlo být lepší. Na závětrné straně se drží mrak, který často na dlouho zavírá cestu normálkou a hodně výstupů se v poslední době podařilo z Tibetu. To je jediný pozatek, který budu moct z předchozích pokusů použít plus zkušenosti z jiných kopců, půjdeme ze strany kde to neznám."
old.radekjaros.cz

A také Radek říkal, že je jedinej (aktuální studií doloženej) případ na světě, kterýmu to nahoře myslí lépe než dole;)
www.radekjaros.cz
(pro budoucí generace hledačů senzačně ne-zveřejněných detailů jsme zjistili, že to, co mu ubralo bodík bylo šest krát nula = vyloženě podpásovka pro nematematika)
Jo a ještě tu čůrací flašku příště s větším nátiskem, Trávo!:-)
www.radekjaros.cz

Tráva nám prozradil, že by si teď od velehor dal rád pauzu, "Klidně zase jen nějaké cestování, ale už neříkám, že někam nahoru nechci, jako jsem tvrdil posledně (nyní se to týkalo jen Annapurny, když jsme pod ní přišli, vypadala opravdu hrozivě a hodně zlý to bylo asi tři krát). A co výstup nějakou zajímavější cestou? Možná časem něco s Márou.

další fotky od Trávy a Radka zpracováváme

Honza Trávníček a Radek Jaroš stanuli 6. května 2012 na vrcholu Annapurny 8091 m n.m. (bez použití umělého kyslíku) po čtvrtstoletí od poslední české výpravy, která se vrátila v pořádku domů (1988, na vrcholu Jindřich Martiš, Josef Nežerka, Josef Rakoncaj). V roce 2009 se při sestupu ztratil Martin Minařík.

Odkazy:
Radekjaros.cz
Honzatravnicek.cz
Cs.wikipedia.org