Zasněžené vrcholky nejvyšších hor, karavany yaků, kamenitá cesta rododendronovým lesem a pak už jen naprostý klid, vy a váš batoh. Snad každý, kdo trochu leze po kopcích, by jednou chtěl spatřit tu obrovitou hradbu Himaláje zvedající se na severu indického subkontinentu.

Knihovničky máme doma přecpané příběhy o dobývání nedostupných vrcholů a při pohledu na fotku třeba takové Ama Dablam začnou lezce svrbět ruce. Dnes už dávno neplatí, že expedice mezi horské velikány náleží jen těm nejlepším z nejlepších, vypravit se sem může skoro každý a dokonce vás to ani nebude stát celoživotní úspory.


Ama Dablam
foto © Lukáš Lang

V našem novém miniseriálu, určeném těm, kteří by se chtěli poprvé vydat do velehor, se proto podíváme do Nepálu, kde najdete osm ze čtrnácti osmitisícových vrcholů, a který je také Mekkou nezávislého trekingu.

Nejdříve bychom si rozebrali přípravy na cestu, takže se dozvíte, kdy a kam je nejvhodnější vyrazit, jaký trek vybrat a co všechno budete muset zařídit. V druhé části už si povíme něco o konkrétním treku a bude to jeden z těch nejoblíbenějších, který vede do základního tábora pod Mt. Everestem. Probereme podrobný itinerář cesty den za dnem včetně alternativních odboček, kde se vyhnete davům turistů. Protože ne každý si může vzít měsíc volna a vyrazit do divočiny, ve třetím díle se zaměříme na kratší a méně náročné treky s neméně lákavými výhledy v národním parku Langtang nedaleko tibetských hranic. Poslední díl pak bude patřit vybavení, prevenci výškové nemoci (AMS) a dalším věcem s trekováním souvisejícím.

Pokud se rozhodnete vyrazit do Nepálu, čekají vás trochu složitější přípravy, než vyžaduje cestování po Evropě. Především budete potřebovat platný cestovní pas a také vízum. Víza se vydávají na všech hraničních přechodech, nebo po příletu na letišti, a není proto potřeba ho vyřizovat předem. Třicetidenní vízum vás vyjde na 40 USD, tříměsíční 100 USD a obě varianty je možné prodloužit až do pěti měsíců na imigračním úřadě v Kathmandu. Všechny platby jsou v hotovosti a pouze v amerických dolarech, takže nejlepší je předem si připravit přesnou částku a před odletem ještě ověřit aktuální informace na internetových stránkách MZV ČR.

Jako na každé horolezecké akci, i tady je důležité mít sjednané vhodné zdravotní pojištění. Většina domácích pojišťoven poskytuje standardní pojištění, které se vztahuje i na VHT do nadmořské výšky 3000 m.n.m., ale protože se vydáváte do Himaláje a tři tisíce metrů má i to nejzapadlejší údolí, potřebujete připojištění pro sportovní aktivity do 5000 m.n.m. Jak vidno, české pojišťovny s trekováním v Himalájích moc nepočítají, protože na mnoha trecích se budete pohybovat několik dní i nad touto nadmořskou výškou a pokud tedy chcete mít jistotu toho, že vám někdo proplatí případnou záchranu, musíte sáhnout po starém dobrém Alpenvereinu. Před cestou si proto pečlivě ověřte, na co se vaše pojištění vztahuje a porovnejte s plánovaným itinerářem cesty.

Kromě pojištění bych také doporučil alespoň základní očkování, protože v Asii na vás nemoci číhají na každém rohu. Minimálně je potřeba zkontrolovat platnost očkování proti tetanu (přeočkování každých 10 - 15 let zdarma) a nechat se očkovat proti břišnímu tyfu (platí dva roky, 600 CZK). Pokud chcete mít naprostou jistotu, hodí se také očkování proti žloutence typu A a B, které využijete i doma (doživotní platnost, 3 x 1600 CZK), případně proti vzteklině (platí jeden rok a další vakcína prodlužuje o tři roky, 3 x 500 CZK). Nezapomeňte ale, že s očkováním je potřeba začít minimálně měsíc před odjezdem!


5000 m.n.m. V pozadí Nuptce 7861 m
foto © Lukáš Lang

Příprava samotného treku je už mnohem zábavnější, než obíhání doktorů a pojišťoven. Asi nejdůležitějším aspektem je výběr vhodné doby, kdy vyrazit. Ani tady se sice počasí neřídí podle hodinek, ale monzunová období přicházejí celkem pravidelně a chodit po horách v dešti není zrovna zábava. Nemluvě o tom, že jak v Nepálu zaprší, stávají se místní silnice, které jsou spíš prašnými cestami, neprůjezdné a k horám byste se s nejvyšší pravděpodobností ani nedostali. Dalo by se říct, že i v Asii mají čtyři roční období, jenže se tu projevují trochu jinak, než jsme zvyklí z domova. Na jaře, přibližně od března do května roztají sněhy v horách a teploty jsou přibližně stejné jako u nás v létě. Občas se sice dostaví odpolední bouřky, ale ráno je obloha vždy čistá a vám se tak s jistotou naskytnou nádherné výhledy na hory. S příchodem června začínají monzuny a trekování po horách v tomhle období není moc příjemné, zato v nížinách je každý měsíc hned několik náboženských svátků, protože lidem tohle období umožňuje pěstování tolik potřebné rýže a dalších plodin.

Hlavní turistická sezona začíná na přelomu září a října, kdy monzuny ustávají a až do listopadu je i poměrně teplo. Touhle dobou tu ale potkáte na nejoblíbenějších trecích obrovské množství lidí, což vám trochu může pokazit zážitky. S nástupem zimy většina lidí opouští vyšší polohy, zavírají se trekařské lodže (jednoduché ubytovny) a výše položená sedla jsou neprůchodná, takže ani tohle období není pro trekování ideální. V podstatě tak zbývá jarní nebo podzimní sezona, případně v létě můžete zkusit vyrazit do západního Nepálu, který leží ve srážkovém stínu. Sem je ale zase poměrně náročné se vůbec dostat a navíc si pořádně připlatíte za potřebná povolení.

Hlavní samozřejmě je, vybrat si konkrétní trek. Tahle volba záleží především na tom, kolik máte času, jaké jsou vaše zkušenosti a co vůbec od takové výpravy očekáváte. Navíc je také nutné hned na začátku se rozhodnout, jestli chcete využít místních průvodců a nosičů, nebo se spolehnete na svůj orientační smysl a batoh si odnesete sami. Celkem je v Nepálu devět trekařských oblastí, které se teď pokusím trochu popsat. Rozsah toho to článku nepostačuje k tomu, abych se rozepsal podrobněji, k tomu se dostaneme v příštích dvou dílech našeho seriálu.


Nosič
foto © Lukáš Lang

Annapurna Region

Turisty nejnavštěvovanější oblast s dobrou dostupností z Kathmandu (autobusem, nebo letecky). Nabízejí se tu nádherné výhledy na masiv Anapurny, Machhapuchre a dalších hor. Většina treků není příliš fyzicky náročná, zaberou od jednoho do dvou týdnů a maximální výška se pohybuje většinou jen lehce nad 4000 m.n.m. Treky začínají v Pokhaře a vedou po dobře značených cestách. Celá oblast je relativně civilizovaná a není žádný problém sehnat ubytování nebo jídlo, zato ceny jsou výrazně vyšší než jinde (pořád ale výrazně nižší než v Alpách). Pro vstup do chráněné krajinné oblasti, kterou trek prochází, je potřeba vyřídit Annapurna Conservation Area Permit.

Everest Region

Oblíbená trasa do základního tábora pod Mt. Everestem s mnoha variantami. Je fyzicky trochu náročnější vzhledem k převýšení a hrozící výškové nemoci, protože během treku strávíte několik dní nad 5000 m.n.m. Časově je tenhle trek asi nejnáročnější, může vám zabrat i víc než tři týdny. Stejně jako v oblasti Anapurny je i tady ubytování a jídlo v lodžích na nepálské poměry dost drahé. I když je tu v hlavní sezoně doslova hlava na hlavě, dají se vymyslet varianty mimo hlavní trasu, kde si užijete horského klidu. Většina trekařů začíná v Lukle, která má pravidelné letecké spojení s Kathamandu, je ale možná i delší varianta začínající už v Jiri nebo Salleri, kam dojedete autobusem. Pro tento trek je potřeba vyřídit Sagarmatha NP permit a pokud půjdete delší variantu z Jiri musíte mít i Gaurishankar NP permit.


První pohled na Everest
foto © Lukáš Lang

Langtang Region

Treky v národním parku Langtang severně od Kathmandu poblíž tibetských hranic jsou oblíbené hlavně díky své časové variabilitě od několika dní až do dvou týdnů. Vystoupat tu můžete do nadmořské výšky až 4600 m.n.m. a není problém ani zdolání nějakého toho pětitisícového vrcholu v okolí. Z nejoblíbenějších trekařských lokalit je tu rozhodně nejméně lidí a i ceny jsou přijatelnější.


NP Langtang - rododendrony
foto © Lukáš Lang

Dhaulagiri Region

Trochu náročnější, ale také méně přelidněný trek, který vám zabere necelé dva týdny. I při tomto treku se podíváte nad pět tisíc metrů při přelézání vysokohorských průsmyků. Protože se do této oblasti vydává mnohem méně lidí, nemůžete rozhodně počítat s takovým servisem jako na výše zmíněných trecích. Je potřeba vzít si vlastní stan a také nějaké jídlo.

Kanchenjunga Region

Jeden z nejnákladnějších a zároveň nejkrásnějších treků v Nepálu, který trvá přibližně tři týdny. Podniknout ho můžete jedině s organizovanou skupinou, protože kromě Kanchenjunga Conservation Area Permit potřebujete i Restricted Area Permit, a ten se vydává pouze skupinám s místním průvodcem.

Mustang Region

Jedna z posledních opravdových divočin v Himaláji se otevřela cizincům teprve před dvaceti lety, proto tady stále můžete pozorovat tibetskou kulturu v její nejčistší formě. Bohužel povolení pro treking v téhle oblasti vyjde opravdu hodně draho a pustí vás sem pouze v rámci organizované výpravy. Výhodou je, že se oblast nachází ve srážkovém stínu na západě Nepálu, proto tady můžete trekovat i v létě.

Dolpo Region

Stejně jako v Mustangu, i tady si za trekování pořádně zaplatíte a na oplátku si odvezete úžasné zážitky z nedotčené přírody. Jako na všechny treky v odlehlejších oblastech, je potřeba se pořádně připravit, vzít s sebou zásoby jídla a naučit se alespoň pár základních vět v nepálštině. Většinou vám ale všechno poradí průvodce, bez kterého vás do téhle oblasti opět nepustí.

Manaslu Region

Další z treků, na které se nemůžete vydat bez průvodce, protože tato oblast spadá pod Restricted Area Permit, a ten mohou získat pouze organizované skupiny. Kromě tohoto povolení budete potřebovat i Manaslu Conservation Area Permit a Anapurna Conservation Permit. Treky v této oblasti většinou zaberou kolem tří týdnů a patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co můžete v Nepálu podniknout. Na cestě budete muset mimo jiné překonat 5200 m.n.m. vysoký průsmyk, a na to už je potřeba dobrá fyzická kondice.

Makalu Region

Dva až tři týdny trekování v naprosté pustině si žádají zkušené cestovatele. Je nutné počítat s tím, že budete muset odnést většinu jídla a také stany, takže je vhodné najmout nosiče, kteří vám s tím pomohou.


Kathmandu
foto © Lukáš Lang

Jak už vyplývá z popisu jednotlivých treků, čeká vás nějaké to zařizování i na místě. Zřejmě se tak zdržíte pár dní v Kathmandu, což není vůbec na škodu, protože tohle město a jeho blízké okolí nabízí nepřeberné množství zajímavých míst a historických památek hodných vaší pozornosti. Můžete navštívit jak hinduistická, tak i budhistická posvátná místa, nádherně zachovalá památková centra okolních měst, pomalu tak nasát atmosféru Asie a trochu přivyknout místním zvyklostem.


TIMS card
foto © Lukáš Lang

Abyste mohli vyrazit do hor, potřebujete nejdříve povolení k trekingu, takzvanou TIMS card, a permit ke vstupu do národního parku, ve kterém se nachází váš cíl. Vyřízení těchto záležitostí zabere sice jen chvíli, ale budete muset vyrazit mimo turistické centrum Kathmandu do budovy Nepal Tourism Board. Když se vydáte z Thamelu na východ, dojdete k obrovskému městskému parku (Ratna Park) a na jeho opačné straně najdete kanceláře, kde se vyřizuje TIMS a zároveň i permity. Stačí mít velkou hromadu pasových fotografií a zaplatit příslušné poplatky (TIMS 20USD a permit do NP většinou 3000NR), zabere to jenom pár minut a všechno je na jednom místě.

Pokud se rozhodnete pro výpravu organizovanou trekingovou agenturou, ať už jde o zajištění průvodce, bez kterého vás do některých oblastí nepustí, nebo si zjednáte nosiče, kteří ulehčí vašim zádům, agentura vyřídí všechny náležitosti za vás.

Většinu frekventovanějších treků lze bez problémů absolvovat samostatně, protože jídlo a ubytování seženete naprosto bez problémů a občas za pokoj dokonce nebudete muset ani platit, když majiteli lodže slíbíte, že budete jíst u něj. Váš batoh proto bude vážit jen pár kilogramů, a pokud se alespoň trochu vyznáte v mapách, nemůžete zabloudit.

Jestliže vyrážíte do odlehlejších oblastí, nejen že je průvodce povinností, ale pokud se nevládnete domluvit nepálštinou či tibetštinou, asi byste tu bez něj měli dost velký problém.

Stejně tak to, že si pronajmete nosiče, není známkou slabosti, protože je potřeba si uvědomit, kolik váží třeba takové jídlo na dva nebo tři týdny a že ho sami prostě neunesete. Samozřejmě si také můžete zařídit kompletní servis, kdy se nebudete muset starat vůbec o nic, všechno vybavení ponesou nosiči, průvodci pro vás zajistí ubytování i dopravu a vy si jen užijete pobytu v horách, jenže si za to také budete muset zaplatit. Obecně se dá říci, že takový trek pak vychází na necelých 60 - 100 USD / osoba / den.

Tomu, jak to chodí na samotném treku a kolik vás bude stát pobyt v horách, pokud se rozhodnete trekovat individuálně, bude věnován poslední díl našeho seriálu. Zatímco v příštích dvou dílech si popíšeme itineráře konkrétních treků. Nejdříve se vydáme na více než třítýdenní trek do základního tábora pod Mt. Everestem. Probereme všechny varianty treku a podíváme se také na aklimatizační túry, aby vás neskolila výšková nemoc.

Prozatím doufám, že jsem dostatečně nastínil, na co je potřeba se připravit, než vyrazíte, a pokud máte nějaké další dotazy, rozhodně se nebojte mi napsat na email langlukas@email.cz. Můžu samozřejmě poskytnout i konkrétní rady, jako je ubytování v Kathmandu, nebo poradit při výběru trekové agentury, stačí se ozvat...


Odkazy:

MZV ČR

Mapa Kathmandu