Z minulých dílů seriálu už víte, co je potřeba zařídit, abyste mohli vyrazit do nepálských Himalájů. Probrali jsme itineráře některých z nejznámějších treků, a tak je na čase také zjistit jaké vybavení budete potřebovat a jak to v horách vlastně chodí.

To, co se dočtete v následujících řádcích, vychází pouze z mých zkušeností a v žádném případě naříkám, že musím mít ve všem pravdu. Každopádně se snažím přinést aktuální informace, které třeba mě při plánování cest po světě často chybí. Pokud se rozhodnete nechat organizaci treku na specializované agentuře, průvodce a nosiči za vás samozřejmě všechno vyřeší, ale jak za chvíli zjistíte, není žádný důvod, abyste to nezvládli sami. Chození po Himalájích se totiž od evropských hor v mnohém neliší a často dokonce zjistíte, že je to tady jednodušší. Na rozdíl od jiných hor jsou i relativně vysoko položené oblasti obydleny a stejně jako jinde v Asii jsou lidé neskutečně přátelští. Pokud se navíc naučíte pár slov nepálsky, což je opravdu jednoduché, uděláte dobrý dojem a pozvání na čaj se jen pohrnou.

Přípravy před odjezdem jsme si popsali v prvním díle seriálu, takže se vrhneme rovnou na to, co si zabalit do batohu. Jistě vás potěší, že nebude vůbec těžký a ani k tomu nebudete potřebovat nosiče. Stačí si vzít nějaký lehký spacák, trochu toho oblečení a pár důležitých věcí, které se vám vejdou v pohodě do třiceti až čtyřiceti litrového batůžku. Nesmí chybět lékárnička, čelovka a další věci, které si běžně berete do hor. Veškeré vybavení se navíc dá velice výhodně pořídit přímo v Kathmandu, jenom si nedělejte iluze, že kupujete skutečně značkové zboží. Většinou jde o čínské, nebo ještě hůře nepálské padělky, nicméně na pár akcí vydrží.

I v té nejmenší vesničce se vždycky najde nějaká lodž, tedy ubytovna pro pocestné, a rozhodně si nemyslete, že je to turistický výdobytek. Původně je využívali nosiči a karavany dopravující náklady do výše položených vesnic. S nástupem masové turistiky v okolí frekventovanějších tras vyrostla sice i ubytovací zařízení srovnatelná se západními hotely, nicméně tomu pak odpovídají i jejich ceny. Obecně lze říci, že tam kde se můžete pohybovat bez průvodce, také vždycky najdete dostatek příležitostí pro ubytování, nebo doplnění zásob.

Moderní technologie dorazily i sem a díky elektřině ze solárních panelů se vám dokonce podaří občas za menší poplatek dobít foťák nebo telefon, v těch nejprofláklejších místech dokonce narazíte i na internet. Organizace treku do odlehlejších oblastí bude trochu složitější, ale s tím vám už pomůže průvodce, který je zde stejně povinností (kde to bez průvodce jde a kde ne, jste se už dočetli v prvním díle seriálu).

Díky lodžím můžete rozhodně rovnou zapomenout na stan, ubytování je v Nepálu neskutečně levné a dvoulůžkový pokoj vyjde na 200 – 500 NR. Mimo sezonu zuří navíc v horách obrovská konkurence, proto stačí, když slíbíte majiteli lodže, že budete jíst u něj, a pokoj dostanete často úplně zadarmo.
Samozřejmě ceny za jídlo se prudce zdvihají s tím, jak opouštíte místa, kam se dá dostat autem a pak ještě více vystřelí nahoru spolu s nadmořskou výškou, ale uvědomte si, že většinu toho sem musí donést na zádech nosiči, karavany oslíků, nebo yaků. Ušetřit můžete, když si něco odnesete sami, třeba nějaké sušenky se určitě budou hodit a vzhledem k většinovému zastoupení vegetariánské stravy v jídelních lístcích nezapomeňte ani na sušené maso.


Na treku v Nepálu
(foto: KC Sanjay CC BY-SA 4.0 https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=User:KC_Sanjay)

Nejdůležitější ze všeho bude ale dodržování pitného režimu. V Asii je pitná voda tekoucí z vodovodu naprosto nereálným snem a právě pití vody z nekvalitních zdrojů bývá nejčastější příčinou problémů. Zbývají proto dvě možnosti, ve městech bych rozhodně doporučil kupovat balenou vodu, která vyjde relativně levně, a seženete ji na každém kroku. Oproti 20 NR za litr vody, které běžně zaplatíte ve městě, se vzhledem k náročnosti dopravy cena v horách šplhá až k 300 NR, přitom stačí málo a budete soběstační. V každé lékárně koupíte za 30 NR desinfekci na bázi 0,5% roztoku chlorinu, která vám do třiceti minut zajistí čistou vodu. Samozřejmě je možné i dokonalejší a úměrně nákladnější řešení v podobě přenosného vodního filtru, nicméně voda v horách je relativně čistá, takže stačí i jednodušší čištění. I tak je ale potřeba připravit se na to, že vaše tělo si na cizí prostředí ihned nezvykne a žaludečním problémům se vyhne málokdo, nejste zvyklí na místní jídlo, počasí, ani nadmořskou výšku.

Právě nadmořská výška představuje v Himalájích největší nebezpečí. Horská nemoc (Acute Mountain Sickness - AMS) může postihnout každého, kdo vystoupí do nadmořské výšky větší než 4000 m.n.m. a rozhodně není radno ji podceňovat. Nedostatek kyslíku a nižší atmosférický tlak způsobuje otékání mozku, plnění plic tekutinou, nechutenství a oslabování svalů. Příznaků výškové nemoci si všimnete dávno před tím, než vás začne ohrožovat na životě, je ale nezbytné si včas připustit že máte problém a přizpůsobit se tomu. Abyste se AMS vyhnuli, stačí dobrá aklimatizace a nehnat se nahoru moc rychle. V případě, že i přes to ucítíte příznaky výškové nemoci, sestupte okamžitě do nižší nadmořské výšky, přes noc si odpočiňte a znovu začněte vystupovat teprve, až se vám udělá lépe.

Samozřejmě je potřeba v horách dávat pozor i na další nebezpečí, jak vejdete na sněhové pole nasadit sluneční brýle, abyste se nemuseli potýkat se sněžnou slepotou, dát si pozor na omrzliny a nenechat si kůži sežehnout sluníčkem, ale to je snad něco, co musí být jasné každému, kdo se pohybuje v horách.

Jednou z posledních věcí, která vás může zaskočit, je orientace v horách. Ani v nejmenším nepočítejte se značením cesty! Naštěstí většinou půjdete nějakým jasně zřetelným údolím, ale orientace v mapě zůstává samozřejmostí. Výběr map a knižních průvodců mají knihkupectví v Kathmandu skutečně široký a cenově vyjdou mnohem levněji než u nás. Běžná mapa v měřítku 1 : 100 000 vyjde v průměru na 400 NR. Jen všechny informace nemusí úplně vždycky sedět. Občas si až říkáte, že ty nadmořské výšky a odhadované časy kartografové střílejí od boku a není problém, aby byl rozdíl oproti skutečnosti i několik set metrů nebo pár hodin. Proto si raděj vždycky nechte pořádnou rezervu a snažte se vyrážet co nejdříve ráno. Dopoledne navíc bývá nejlepší viditelnost, takže to určitě bude stát za to. A hlavně, nebojte se zeptat lidí, které budete potkávat, dobře vědí, kam jdete, a pomohou moc rádi, jenom musíte brát s rezervou, když vám řeknou, že těch tisíc metrů do sedla, kam míříte, nemůže trvat déle než hodinu. Fyzická kondice většiny horalů je totiž naprosto neuvěřitelná.

Rozhodně jsem nevyčerpal všechno, co se dá o trecích v Nepálu napsat a možná i zapomněl na něco důležitého, nebojte se zeptat, pokud budu vědět, rád odpovím. Taky je jasné, že se najdou i povolanější osoby, co mají Himaláje, jak se říká v malíku, a spousta z nich chodí na Lezce, takže jen do mě. Já už jenom přeji, ať se vám v Nepálu líbí a odvezete si spoustu nádherných zážitků.


Imja Khola river valley in Solukhumbu
(foto: Vyacheslav Argenberg CC BY-SA 4.0 http://www.vascoplanet.com/)

Obsah lékárničky:
Náplasti, obinadla, pružné obinadlo, prášky proti bolesti, průjmu, zácpě, antibiotika, desinfekce, nůžky, pinzeta, opalovací krém, balzám na rty a isotermická folie. Taky se hodí šitíčko a gafa páska, s tím spravíte jakékoliv vybavení. Hlavně si předem pořádně nastudujte, co, kdy a jak správně použít. Až vám bude špatně, rozhodně není ten správný čas studovat příbalový leták.



Předchozí díly:

Trekování v Nepálu - Část první - Přípravy na cestu

Trekování v Nepálu - Část druhá - Everest Base Camp Trek

Trekování v Nepálu - Část třetí - Langtang Trek