Mont Blanc du Tacul je známý především díky své východní a severovýchodní stěně. Nachází se tu slavný Grand Capucin s nádherným skalním lezením a Gervasuttiho pilíř, který mu krásou lezení může směle konkurovat. Ale skála není jediným důvodem proč se vyplatí tuto stěnu navštívit.

V devadesátých letech do této stěny zavítali Steve Haston a Robert Jasper, aby tu začali historii moderního mixového lezení v alpských stěnách. A právě mixové a ledové lezení je důvodem, proč jsem do této stěny několikrát zavítal.

Jelikož zmíněná stěna je příliš rozsáhlá na jeden článek, budu se zabývat pouze její pravou částí, kde se na poměrně malém úseku nachází velké množství cest rozmanité obtížnosti. Z nich jsem vybral pouze osm cest, které považuji za nejzajímavější. Nejlehčí z nich je Gervasutti Couloir a nejtěžší Vol de Nuit.

Dalším důvodem velké popularity této stěny, kromě nádherných cest, je lanovka na Aguile du Midi (zpáteční lístek stojí 37 euro). Diky ní je možné ráno vyrazit z Chamomix, vylézt některou z cest, a večer zakončit pivem opět v údolí. Bohužel se tu tak můžete potkat s lidmi, kteří pokouší své štěstí možná až moc.



Mt du Tacul, východní stěna (pravá část)

1: Gervasutti Couloir. V D. 600 m
  Již od pohledu nádherný, po většinu roku sněhový, žlab se sklonem 50-55°, který je ohrožovaný pádem ledových séraků z jeho vrcholu. Klasický závěr je doprava, ale je možné dolézat doleva nebo dokonce přímo. Obě tyto varianty jsou těžší.

2: Jager Couloir: II D. 600 m
    O něco užší žlab napravo od Gervasuttiho se sklonem do 60°. Přímá varianta je za II 2. (není zakreslena).

3: Gabarrou-Albinoni III 4+. 500 m
    Nádherná klasická alpská cesta. Jedna z nejkrásnějších cest, kterou jsem kdy lezl.
    První polovina cesty vede sněholedovým žlabem o sklonu 50-55° (s jedním místem 60°), který se po cca 250 m dělí. Pokračujeme  levou větví s podobným sklonem dalších 100m. Zde se žlab zúží a následuje lezení v ledu (70-85°) po 150 metrech se žlab opět položí (zde většina lidí končí). Odtud buď přímo nebo šikmo doprava na hřeben.

Sestup je nejlépe slaněním zpět, doporučená lana jsou 2x60 m. V cestě jsou štandy ze skob a smyček.

Jedná se o jednu z nejlezenějších cest, takže se vyplatí si trochu přivstat.



Gabarrou-Albinoni

4: Modica-Noury III 5+. 500 m
    Další nádherná klasika, o něco těžší než Gabarrou-Albinoni.
    Prvních 250 m vede stejným žlabem jako Gabarrou-Albinoni, odtud pravou větví. Led (70-90°) po cca 200 m. Po nejtěžší ledové délce (zde většina lidi končí) následuje lehký sněhový žlab přerušovaný skalními prahy (10 m), přibližně trojkového lezení.
    Doporučený sestup je slaněním, v cestě jsou štandy.



Modica-Noury

5: Pinocchio IV 6+. 450 m
  Moderní klasika od S. Hastona. Cesta obnáší šest délek mixového lezení (až M6+) nevýrazným koutem, plus několik lehčích délek. V cestě se nachází skoby, ale jejich počet a kvalita se mění.
    Sestup slaněním.

6: Scotch on the Rocks IV 7. 450 m
  Opět klasika a opět od Hastona. Sedm mixových délek s obtížností M5-6, klíčová je třetí délka za M7 (doporučený friend č. 4, pravděpodobně Camelot, který se velikostně dost liší od Kouby). V cestě jsou štandy na slanění a několik skob.

7: Vol de Nuit IV 8-. 450 m
  Tuto linii vylezl omylem R. Jasper při pokusu o první opakovaní Scotch on the Rocks. První dvě délky jsou totožné se Scotch? Třetí délka je klíčová, přímo spárou za M8-. Následuje několik délek za M5-6. Sestup slaněním.

8: Slave to the Rhythm IV 6+. 450 m
  Dvě mixové délky následované klasickým žlabem. Slanění cestou.


Mt du Tacul, východní stěna (pravá část)

Nejlepším způsobem jak se dostat pod stěnu je rozhodně vyjet lanovkou na Midi. Posléze sjet pod nástup na lyžích, za dobrých podmínek se to dá zvládnout i bez lyží. Pokud chce někdo zůstat v blízkosti stěny, nabízí se tu několik možností. Tou první a nejdražší je se ubytovat na chatě Cosmiques. Druhou je spát v bivakovací boudě kousek pod zmíněnou chatou. Je tu místo tak pro 6-10 lidí, ale za špatného počasí dovnitř sněží. A tou třetí je postavit si na ledovci pod Midi stan.


Midi se všemi možnostmi ubytování

Z pod stěny je možné se buď vrátit zpět na lanovku nebo sjet až do Chamomix na lyžích.

Co napsat na závěr? Snad jen několik postřehů a zajímavostí.

U většiny výstupů může být nejtěžším místem okrajová trhlina. Pokud se rozhodnete spát v bivaku pod Cosmiquem a počasí nevypadá nejlépe, je lepší spát na horních postelích. Méně na ně sněží. Do většiny cest není na škodu si, kromě nějakého vklíněnce a frienda, vzít i pár tenkých skob. Klíčové místo ve Scotch není v úplně pevné skále. Podle některých názorů není Vol de Nuit výrazně těžší než Scotch. Pouze musíte umět lízt. Za dobrých podmínek a počasí můžete potkat v cestách Gabarrou a Modica deset dalších dvojek. Dalším hodnotným, a velice populárním cílem ve východní stěně Taculu je Supercouloir. Většina cest se dá lézt celou zimní polovinu roku, ale mě se zatím nejvíce osvědčil Březen.

Přeji krásné lezení a bezpečný návrat.