No, že nám nikdo nevěřil, že odjedeme sami dva do Pakistánu lézt takovou cestu jsem se ani nedivil. V basu bez telefonu a jakéhokoliv spojení s okolním světem člověk udělá sebemenší chybu a má smůlu?.

Od poslední vesnice Skardu (výchozí vesnice na K2), která je ve výšce asi 3200 m.n.m. se jde 3 dny=80km po ledovci Biafro pod Lukpillu říká se jí spíše Ogre thumb="prst" Ogre (jedna z nejtěžších sedmitisícovek). Dohromady jsme měli 3 nosiče a jednoho průvodce bez toho bychom to horko těžko hledali.




Po aklimatizaci 3 dny v basu jsme konečně došli pod stěnu, trvalo to asi hodinu, další hodinu jsme hledali cestu. První den jsme vytáhli asi 200 metrů fixů, slanili dolů a trochu odpočinuli. Přece jenom 5.12b není zrovna klasifikace pro nás, ale ta žula byla fakt překrásná, sem tam to bylo drolivé, ale jinak většina kompaktní.





Po druhém pokusu jsme skončili v polovině stěny kde jsme bivakovali jednu noc a mysleli si že už to dáme, ale opak byl pravdou. Bylo tam takové místo kde po Huberovcích (světová špička na velké stěny) zůstaly akorát díry od nýtů no a my idioti jsme je samozřejmě neměli. Tak jsme zvolili variantu B po 3 dnech odpočinku, což byla cesta do sedla žlebem bez maček a cepínů (už nikam bez nich nejedu), to bylo snad to nejhorší co jsem zažil, neustále uhýbat kamenům, prostě humus. V sedle to vypadalo stejně blbě tak jsme šli (+4 délky slanění) okolo celé Lukpilly od 5 do 17 hodin v kuse. No a to byl poslední pokus.




Celá sranda stojí asi s letenkou 40000. Což za měsíc je super cena. Chtěl jsem hlavně ukázat pár foto, jelikož takové údolí jsem nikdy neviděl je to jedna velká jehla vedle druhé skoro všechno je neslezeno. Člověk to musí vidět na vlastní oči, určitě se tam vrátím je to oblast na ledy, extrémní lyžování a hlavně lezení.