Nástup na trasu výstupu normálkou prý začíná na skále, který však marně rekognoskujeme (žádné stopy).

Všeobecně jsme překvapení , jak málo lidí se v oblasti pohybuje. Rozhodnutí o dalším postupu tedy padne na první sněhový kuloár, který se zdá pro náš záměr docela vhodný. Po nepříliš dlouhém vyhýbání se trhlinám prošlapávám stopu pod kuloár.

Svítání v 6:30

Samotný kuloár má sklon cca 40° a prošlapávat jej je docela makačka, ke konci mě střídá Bob. Sníh již začíná měknout a lepit se na mačky. Opouštíme úvodní skalisko a začínáme traverzovat pod sedlo Rottalsattel. Zde již táhne stopu Robert, který jako jediný má na mačkách vyhazovače sněhu. Pod sedlem nachází takřka zánovní trekovou hůlku. Následně stoupá asi 50m do sedla svahem o sklonu cca 50° ukončeným převějí. Je nechutné horko, praskají mi spálené rty. Ještě překonat převěj a již jsme tam.

Finální pasáž sedla Rottalsattel

V sedle ve výšce cca 3890m naopak dost fouká a proto se příliš nezdržuji a začínám prošlapávat stopu k finále. Vidím jistící-slaňovací tyče, které ale nakonec takřka nepoužijeme.

Poryvy větru mi občas chrstnou sněhový poprašek do tváře, který mi však není nepříjemný a připomíná osvěžující sprchu. Ve výšce asi 3950m kolem proletí motýl. V traverzu pod námi se objevuje čtveřice dalších odvážlivců. Trasa vede chvilku kolem vyčnívajících skal, většinou se ale bořím 20cm do prašanu. Sklon svahu je takový, že lezu po čtyřech. Levou rukou si naznačuji, kam zaseknu při dalším kroku mačku, pravou zasekávám cepín. I když mám za sebou ledacos, teprve od této chvíle si opravdu začínám říkat horolezec. Čtveřice se k nám zezadu rychle přibližuje. „To se jim to jde ve vyšlapané stopě“, houknu dolů. Pomalu se blížím ke skalám a pak již následuje jen nepříliš prudký vyfoukaný skalnatý hřebínek. Je 13:00 a již není kam stoupat. Dokázali jsme to. Panna a její ladná převějová křivka ve tvaru „S“ nás dnes k sobě pustila.

Jungfrau 4158m, v pozadí vlevo Eiger a Mönch

Fotíme, točíme, nádhera. Asi po půl hodince sestupujeme. Po vyšlapaných schodech to jde docela snadno. Malý zádrhel nastal při hledání správné „normálkové“ sestupové cesty a při konečném ledovém svahu u nástupu pod skalami. Vše jsme však zdárně překonali a jali se podívat do sedla Jungfraujoch na vyhlídkovou plošinu Sfinx.

Nejvýše položená železniční stanice s observatoří Sfinx(3450m)

Výtah nás vystřelil za 15 sec o 108m výše a my jsme pozorovali trasu dnešního výstupu a celé okolí. Nakonec dne bylo nutno sestoupit do našeho základního tábora na Konkordiaplatzu, což nám zabralo asi 3 hodiny chůze nechutným rozbředlým terénem ukončeným řekou, kterou nakonec každý překonal po svém.

V BC po aktivaci telefonu se dozvídám smutnou zprávu, že mi dopoledne umřel dědeček. Teď už vím, kde se tam nahoře vzal ten motýl. Večeře, sušení, spánek.