Tak všechno víte, všechno máte, stojíte pod stěnou a máte strach. Kdo ho nemá, je blázen. Optimistů jsou plné hřbitovy a lepší živej zbabělec než hrdina v dřevěném spacáku.

Co si vzít sebou? Kromě buchet na cestu je třeba nějaký ten matroš. Ve většině oblastí stačí 50 m lano. Expresek do kruhů moc nepotřebujete, ale je dobré mít pár karabin, které lze více otevřít, protože některé kruhy nelze pro jejich tloušťku procvaknout běžnými karabinami. Při odlezu od kruhu směr terra incognita může narušené psychice pomoci pohled na karabinu s pojistkou. Čím více budete mít smyček, tím lépe, kulaté o průměru 3 - 12 mm, ploché všech možných profilů. Dobré jsou i tenké kevlarové smyčky, které se díky tvrdosti lépe protahují hodinami a mají velkou nosnost. Pár dlouhých smyček vám ulehčí provazování velkých hodin (jednou jsem v nich ležel, musel jsem se odvázat a spustit lano pro další smyčky). Z lezeckých příruček okoukejte speciální uzle do velkých hnízd. Někdy se hodí i dřevěné či plastové šťouchadlo pro snadnější umístění smyček do hlubších hnízd, druholezec vám bude vděčný, necháte - li u smyček delší fousy.

Tak a hurá na věc. Skály jsou většinou kolmé. Základem úspěchu je dobrá technika založená na co nejlepší práci nohou. Více než bicáky uplatníte sílu v prstech. Počítejte s tím, že písek je křehký a stoupejte pouze na stupy u nichž jste si jisti jejich pevností. Lepší je lézt nohama na tření, než stoupat na křehké lišty. Začátečník se dost často pozná podle počtu ulomených chytů a ušlápnutých stupů. V rajbasech se snažte dělat nohama jen krátké kroky. Jakmile dáte nohu moc vysoko, většinou neudržíte při silovém zdvihu rovnováhu.

Lezte na jistotu a tak, abyste dokázali bezpečně slézt zpátky na zem nebo k poslednímu dobrému jištění. Krizové situace je lepší řešit slézáním než pádem. Zpočátku zapomeňte na nějaké OS či RP, klidně si v kruhu odpočiňte a promyslete další postup. Když se vám potom bude zdát cesta lezitelná, neváhejte a po sestupu si ji klidně dejte RP. Strach už nebude takový a naučíte se soustředěně lézt pár metrů nad posledním jištěním.


Bolek - Bielatal - fotil John
Při lezení hledejte jakékoli místo pro smyčku. I ta špatná vás může srovnat do lepší dopadové polohy, popřípadě aspoň trochu přibrzdit. O zakládání smyček si prostudujte literaturu, ale nejlépe se jejich zakládání naučíte jako druholezec za někým zkušenějším. Jistič by měl stát co nejblíže ke skále, aby vám při případném pádu napínající se lano nevytrhlo níže založené smyce, které by vám při selhání té poslední už asi moc nepomohly. Spáry a komíny je také vhodné napřed zkusit na tom lepším konci lana. Jestliže cesta traverzuje nebo by lano jakkoli dřelo skálu, buď vhodně prodlužte jistící body smyčkami, nebo raději zaštandujte. Také na vrcholu štandujte s co největším ohledem na skálu. Klasici právem neradi vidí skupinky lezců, kteří lezou jeden za druhým cestu na rybáře, kdy jistič stojí na zemi a lano kdekoli brousí skálu. Padejte co nejméně a raději do kruhů. Když zvládáte bezpečné řízené pády, nemusíte se bát hodit nějakých 10 m, když padat neumíte, vezměte si i prsák, předejdete tak přetočení hlavou dolů (jednou jsem se zastavil naležato s hlavou 5 cm nad kamenem). Současné lehké helmy jsou docela slušivé a i na písku se šiknou.

Za dobře jištěnou cestu se na písku považuje taková, kde se nezabijete, ale můžete se pěkně proletět a někdy i lehce zranit. Slovo dobře zde nelze nahradit slovem bezpečně. A to platí i pro tolik opěvované nové cesty v Labáku. Vzdálenost kruhů je při dobrém jištění tak 4 až 7 m, záleží, jak vysoko jste nad zemí. Nechci nikoho strašit, ale uvědomte si, že spadnout těsně pod jištěním znamená pád dlouhý 10 až 20 m, délce pádu je přímo úměrná večerní, někdy i dopolední žízeň. V těžších cestách nezaložíte mezi kruhy nic. Kdo si dělá zálusk na nějaké to IXa a výš, tak by si měl uvědomit, že lehčí úseky se moc nejistí, protože se automaticky předpokládá, že kdo má na kroky za IXa, nemůže spadnout v místě za VIIa. Delší runouty, zvláště v mírně převislých hranách a stěnách, jsou velmi intenzivním prožitkem, který hodně dlouho nezapomenete a nakonec se z vás stanou cholesteroloví feťáci, nebo jak se to ty módní věci jmenujou.


Bída, Psí život IXc, Žleb"- fotil John
To by bylo asi vše. Jestli si na něco vzpomenu, tak to dám vědět. Až si vylezete pár cest, zjistíte, že písky jsou prostě super a až budete sedět totálně vysušený v hospodě, kde všechny ty „legendy“ spolu s ostatními jak blázni mávají rukama nad hlavou, tak už nikam jinam jezdit nebudete. Také si uvědomíte, že lezení nejsou jen čísla obtížnosti a možná z něj budete mít větší radost než dříve. Pokud přežijete...