Lezec - Zpravodaj

Naše trojčlenná výprava začala 31.12.2012 zakoupením letenek na květen. Tou dobou začíná v horách Peru pěkný počasí. Co tam sakra budem dělat? Kámo, sou tam šesti tisícové kopce. Aha… a je jasno. Aklimatizační trek kolem Alpamaya a…? A pak se pokusit vyškrábat na nějaký kopec. Ale kterej? Je jich tam asi 600! Co tak Copa? 6188 m n.m. Vypadá, až na ten nástup přes ten rozchrast, jednoduše. Jo to by mohlo jít…

3.5.2013 odlítáme z Prahy přes Paříž. Druhý den ráno se probouzíme v Rio De Janeiru, Zajedeme se podívat na Corcovado (Cristo Retendor), pohled shora mě vždycky fascinoval (ještě když nad vámi na vše dohlíží „Džízas“), máte vše jak na dlani, dáme pivko v báru kousek od Coppacabany, opláchneme nohy v Atlantiku a už to mastíme busem zpět na letiště, abychom stihli spoj do Sao Paula. Tam nic extra (až na jednu japonskou extra blonďatou kočku), jen protrajdáme komplet letiště, vymetem každej roh každého terminálu a přespíme. Ráno už zas sedíme v letadle a konečně přistáváme v Limě. Lima je pěkný město, na náměstí první tahy peruánského tabáku, ale pro člověka lačnícím po přírodě… co budu povídat… rychle pryč!

Po nočním přejezdu busem konečně Huaráz. Mekka And. 3 dny pokalujeme místní víno a poflakujeme se po městě. Jeden den si uděláme výlet za město ke kříži jako „aklimatizační“. Nahoře pěkné policistky a že prej dál už ne, je to nebezpečný, krádeže a tak… říkáme si: „holky, s Vámi bychom se nebáli!“ Nákup a už si to štrádujem collectivem rozsekanou polní cestou přes sedlo Portachuelo de Llanauco 4767 m n.m. do Vaquerie. Malá vesnička kde začínáme naši 8 denní pouť horama. 25 kilo svině na zádech, 8 čínskejch polívek, spousta müsli, rýže, těstovin, sojového masa a samozřejmě cibule (červená) curry a pepř. Bez toho jsem odmítal vyjet na trek. Jak to sakra přežijem bez masa? Přežili jsme.

8 dní na treku uběhlo jak voda, bylo to úžasný, nepotkali jsme skoro ani nohu (cizince), a místňáci - úžasní lidé. Jedna slečna nám dokonce donesla pivko až ke stanu.

Kluci, co ta Copa? Dáme to? Od jezera je to 1400 metrů převýšení? No bude to záhul, zkusíme, uvidíme….
Před odjezdem na Copu si ještě zkusíme místní matroš, pěkný skály a bouldry kousíček za městem s fajn názvem Los Olivos.
Místo domluvených oslů si táhneme bágly sami. Jsme pěkní osli…. donki za donki.
Dáváme jeden den rest, jelikož jsme z výstupu do základního tábora pěkně hotoví. Chůze s báglem v zimě a dešti nám zalezla hluboko pod spálenou kůži na zádech. 1650 metrů převýšení je evidentních. Třetí den „ráno“ vstávačka o půl noci. Jdeme? Mě se nechce… Ty voe, mě taky ne. Poďtě, zkusíme to. No tak jo, dej mi pul hoďky….

Asi tak o půl druhé už mašírujem do kopce, tělo nějak ne a ne se rozjet a je tu nějak teplo, potím se jak čert. Nástup jsme nějak netrefili, v mlze nešlo nic vidět, ale na ledovec jsme se nějak dost(r)ali. 4 hodiny nám to vzalo, místy to byla pěkná lezba. Je tady nějaká zima… asi se přivlíknu. Kluci, já musím srát. No tak dělej… Můžem? Můžem! Na ledovci se začne rozednívat, pěkný divadýlko. Pomalu si to sunem výš a výš. Je to onanie to horolezectví, to vám povím. Jsme asi tak ve 2/3 cesty na vrchol: Já musím! Cože? Dáme pauzu, musím, je mě blbě… OK, Kluci je to ještě štreka, ty seráky, ty jsou co? A začíná se nám zatahovat, těch trhlin je tady taky jak naseto. Zkusíme ještě? Serem na to, takových hrdinů jsou plný hřbitovy. Já bych ještě kóósek šel. To nemá cenu, když to stejně za půl hoďky otočíme. Už se vidím v Baňos. Jedem na pívo a pořádnej žvanec do Huarázu. Tak to balíme a zpátky do base campu.

Sestup byl taky zážitek: Vstávej a dem, musíme dolů! Je mě blbě… Poď musíme dolu, je to kousek. Chce se mi blejt. No tak si strč prst do krku a bude líp, neprodlužujme to tady zbytečně! Blééé…. Vyndej ty ruce z kapes, chyť ten cepín pořádně a dem! Dej se do kupy, musíme dolů! Mít na laně za zády kymácejícího se borce v 5500 metrech na příkrém ledovci… adrenalin. Já první…. Šup, trhlinka, po pás, to tady ještě nebylo…

Konečně sedíme u stanu, čekáme na posledního maroda a vaříme si číňany a čaj z koky. Moc dobrý to bylo. Jdem dolu? Zítra! OUKEJ!

No, už se konečně ládujeme dobrotami peruánské kuchyně (pollo ala brasa, picante de cuy, trucha frita) a zapíjíme pivkem, pisco sour a jsme rádi v teple huarázského báru. Suvenýry, nasát zbytky atmosféry na doma a můžeme vyrazit. Oběd u místního byl vynikající a lidi jsou prostě tak nějak více otevření s příjemným sociálním cítěním.

Pokud někdo potřebujete info, nebojte se napsat.

Kontakt na ubytování:
Jo´s place: krásné výhledy na Huaskarán přímo z terasy kde si můžete cokoliv uvařit.
Jonathan Parsons josplacehuaraz @ hotmail.com
Jr. Daniel Villayzan 2764
Huaraz
Peru

Kontakt na oficiálního vůdce který má spoustu zkušeností a rád vás provede kdekoliv po Jižní Americe:

Wilson Garcia Remak
Email: wilsongarciar @ hotmail.com

Jakub Fujera

Psáno v omámení a z radosti ze šťastného návratu a těšení se na další výzvy.
PS: mají tam hezké policistky na motorkách. 28/5/2013

All rights brewered :)