'Tak bysme mohli začít chodit na to lezení, jak jsem Vám říkala,' navrhovala mladá dívka v tramvaji.

'A kde si říkala, že to je ?' tázala se jí jiná.

'No, prej někde na pajdě. V nějakej sauně, nebo co. Mluvila jsem s jedním kamarádem a ten říkal, že je to prej skvělý.'

Ostatní dívky jí s velkým zájmem naslouchaly.

'Jo a viděla jsem jeho ruce, ten je měl hrozně svalnatý. Musí mít prej hroznou sílu v prstech, aby se udržely i za sebemenší chyt.'

'Já ale moc sílu nemam…' obávala se menší blondýnka.

'To prej nevadí, to se dá natrénovat. Často taky různě jezdí lézt někam na skály a je to prej hrozně skvělý. Mě by to bavilo hrozně.'

'To byl ten kluk, jak jsem tě s ním viděla včera ?'

'Ne to byl ten jeho kamarád. Ten prej udělá shyb na jedný ruce. Ten je prej nejlepší a už prej vyhrál spoustu cen.'

'Já jsem viděla jednou v televizi nějaký závody a tam lezly na takovej nějakej desce a měli na tom chyty a vyhrál to takovej docela malej kluk. No malej, zas tak nebyl, spíš takovej drobnej, ale hrozně mrštnej. Von se držel jednou rukou a nohu si dal úplně nad hlavu a pak se nějak vyšvihnul a hup, hup byl nahoře,' přidala se další.

'Jo a prej taky dělají kliky jenom na prstech jedný ruky…'

'No ale to není zas tak důležitý, ten můj kamarád vůbec žádný kliky nedělá. Spíš ty shyby jsou důležitý.'

'Já neudělam ani jeden !'

'Von prej na začátku udělal tak dva a teď jich prej dělá denně tak dvěstě.'

'To je ňák moc ne ?'

'No jak kdy, von už to prej ani nepočítá.'

'No tak, jak se teda domluvíme ?'

'Tak jo, dáme si sraz zítra před pajdou ve čtyři.'

'Tak jo.'