Lezení v Sasku

V. díl

V sasku je asi milión krásných míst. Jedno z mých oblíbených, kam jsem se èasto uchýlil trpíce morální únavou z levitování mimo dosah rozumného jištìní, je zachyceno na fotografii.

Leží v horním patøe oblasti Affensteine, takže jde o vìže spíše menší velikosti. Pøesnìji øeèeno o dvì vìže: Domnadel a Däumling (na fotografii). Svým vzrùstem by nevyènívaly z Malých Tiských stìn a leží èi spíše stojí v pøekrásné krajince. Pohled rodièe: vhodné i pro dìti, nikam nespadnou, ale bohužel tam asi ani nedojdou, je to kus cesty.


Däumling  - nejstarší a nejlehèí cesta Alter Weg VIIb z roku 1913, na fotce je to oblá hrana s rùžovou smyèkou a kruhem (dodaným až po letech). Další cesta pøibyla až v roce 1978: Südwestweg VIIc, bez stavìní VIIIa, vede na hranu z opaèné strany vìže. Dnes je tu celkem 7 cest od VIIb do Xa. Doporuèuji Alter Weg s kapièkou morálu. O ostatních nemám povìdomost.

Vydaøenìjší z obou vìží je bezesporu útlý Domnadel. Doporuèuji pøelézt všechno, co na nìj vede:
Alter Weg VI (VIIa bez stavìní, dále jen b.s.) z roku 1909, severozápadní hrana s jedním kruhem, krásná.
Ostkante VIIc (VIIIb b.s.), hrana, krásná, výborná coby rozcvièka na protìjší
Kastor Xa od Christiana Günthera z roku 1987, supermaxikulení po lehce položené hranì, krásná.
Pollux IXc, od stejného autora ve stejný den, pod slanìním, vždy ve stínu, èisté stìnové lezení s trochu nepøíjemným cvakáním 1. kruhu, jedna z perel oblasti.

Ve vrcholovce byly obì tyto tìžší cesty dlouho psány každá o stupínek výše, ale souèasná klasifikace sedí. Obì patøily mezi lezené a vystøídala se na nich i naše tehdejší špièka. Obì považuji za slušnì zajištìné (po dvou kruzích), i když v Juøe by asi z brašny skalního dìlníka ubylo ještì po dvou kruzích navíc.

A na závìr ještì malou historku. Jezdíval jsem lézt do Nìmec s kamarádem. Pøitáhl jsem ho pod Polluxe, zamumlal nìco o IXb a vyštval ho vzhùru. Tenkrát to bylo ještì za Xa a kdybych mu to prozradil pøedem, tak zkolabuje. Tímhle chorobným respektem netrpìl zdaleka jen on. Lezlo se jen odspodu a nejtìžší místo pìt metrù nad kruhem... . No nic. On to vybojoval až nahoru a mìl svou první Xa v kapse. Když se pak dozvìdìl, co vlastnì vylezl, mìl velkou radost. A od té doby si vždy ovìøil jestli mu zase nekecám. Nicménì protože na nás obtížnost X pùsobila pøímo magicky, bylo to velké vítìzství.

Tschüs

Jarda Maršík   [úpravy] 12:43 21.12.2000

Komentáøe

Nový komentáø 



 Vložení nového komentáøe 
Název
Jméno
Email
Text

Souhlas�m se zpracov�n�m osobn�ch �daj�.