Vážení pískomilové, už opět omlouvám dlouhou odmlku, způsobenou tentokrát rekonstrukcí koupelny. Inu i na lezce občas dolehnou prozaické starosti a někde si hlavu po víkendu plnou písku umýt musím. Jaro nezadržitelně klepe na dveře a tak mu je trochu potevřeme dalším tipem na dobře strávený piknik ve stěnách.

Už víte, že kdo dorazí na čáru ve Hřensku po deváté hodině prohloupí, protože bude pohlcen frontou Němců dychtivě svírající igelitky s úlovky z Duty free  shopů. Nicméně při popojíždění v koloně bude mít příležitost vychutnat zubatou siluetu Schrammsteinů, dalšího ze symbolů Saska. Na dvě věže ohraničující zleva tuto scenérii se vydáme dnes.

Vorderer Torstein a Meuerturm stojí na samém kraji masívu spadajícího téměř k silnici vedoucí podél Labe ze Schmilky do Bad Zschandau. Díky tomu se při lezení v údolních stěnách cítíte podobně jako ve Verdonu. V těchto místech se často rozpouští mlhy přicházející z Čech, takže slunce není vzácností. Na Torstein svítí celý den, na Meuerturm odpoledne. Bývá tu i poměrně větrno. To je ale jen malá daň za rozhled, kterého se vám dostane.


Dostane se vám zde vrchovatě i pěkného lezení:

• Vorderer Torstein (zleva doprava)
  
• Umweltkonferenz VIIc - od 2. kruhu lze slanit, příjemné lezení, spára vpravo se 3 kruhy je také jen VIIc, ale pro otrlejší.
  
• Jackpot VIIIb RP - dobře odjištěná v nejtěžším místě s kruhem u pasu, od 3. kruhu lze slanit. Obě tyto cesty jsou kratší, vhodné na rozlezení a seznámení s materiálem.
  
• Die einfachen Menschen VIIIb - pěkně vyhlížející cesta s 5 kruhy v pravé části širokého pilíře, nelezl jsem ji.
  
• Ein Herbstag VIIIb - totéž v levé části, 3 kruhy a doleva na hranu anebo přímo přes další 2 varianta Drachenwand za VIIIb RP, nelezl jsem ji.
  
• Südwand VIIa - klasika, z velkého koutu a traverzem doleva pod spáru ke kruhu, spárou a někudy (ještě kruh) na vrchol ke krabici.
  
• Ein Sommertag VIIIc, IXa RP - povinný skalp, spousta lezení nejrozličnějšího druhu, středem nejširší stěny, dolez k 1. kruhu není tak hrozivý, jak vypadá, od něj lišácky do spáry, zajímavý traverz pod převisem ke 2.k., přes převis a dobrých 25 metrů se semtam smyčkami stěnou ke kruhu na obzoru, od něj velice vychytaná, ale lezitelná rajbasová pasáž přes 4.k. na vrchol.
  
• Bruchholzkante VIIb, bez st. VIIc a Erkerweg VIIa - levá a ještě levější hrana, obě často lezené, netěžké, vzdušné a klasické cesty.
  
• A&L (dříve Westwand, ještě dříve jako dnes) IXa - klasika, devítka s přívlastkem nejlehčí, není to však nejpřesnější označení, není psychicky náročná, ale sladké nic, po kterém se leze nejtěžší místo, nepouští zadarmo, z velké police šikmo doprava stěnou přes 2 kruhy a přímo přes další 2, nejtěžší odlez z výrazné bílé mapy. Byla první devítkou mnoha lezců, i mou.
  ... a další.
  

Meuerturm
Je proslulý svou 55 metrů vysokou údolní stěnou, o níž usilovaly generace lezců. Vedou zde 3 základní směry s několika variantami:

• Westwand VIIIb - Harry Rost, 1949, první cesta v této stěně nastupuje levou ze dvou spár na úpatí a dále šikmo vpravo k 1.k., který je ve středu stěny asi 25 metrů vysoko, cestou lze občas utrousit smyčku. Dále vzhůru a doprava ke 2.k. po dnes již notně olámaných kraflích, které se dříve ovazovaly chlupatými přítelkyněmi osamělých lezců. Od  2.k. doprava na hranu a na vrchol. Proslulá a obávaná cesta, do které se již téměř nikdo nepouští. Na podzim jsem ji ale viděl na vlastní oči lézt. Když se před měsícem touto cestou pochlubil můj otec ve Finale Ligure saskému sousedovi z tábořiště, rázem prý stoupl na vážnosti.
  
• Lineal IXa - B. Arnold, 1970, cesta, která mě vždycky dráždila, ale nikdy jsem si netroufl. Morálně je ještě vybroušenější, než ta předchozí. Pojem. Jsou v Sasku daleko větší vraždy, tohle je horní hranice ještě těch relativně rozumných. Nástup pravou ze spár a k prvnímu kruhu Westwandu, přímo ke druhému, je to kus cesty, ale jde to. Od 2.k. už není nic, jen stěna s plytkými pseudomiskami a o 8 metrů výše vlez do žlábku. Smyčky jsou zbytečná zátěž. Kolik lidí už tady mřelo strachy a padalo čtvrstovku metrů.
  Na podzim jsem to už nevydržel a zcela nesportovně si hodil lano zvrchu, málem jsem se pos..., jen když jsem to slaňoval na jednoduchým laně. Kupodivu se to nějak vylézt dalo a tak napodruhé už pěkně odspodu jsem si splnil jeden z dětských snů.
  
• Route Zehn VIIIc, IXa RP - B. Arnold, 1966, super hrana, rovněž klasika, 2 kruhy. Dobře odjištěná k 1.k. Bojavý dolez ke 2.k., asi nejtěžší místo. Od něj vzhůru a do stěny vpravo a na vrchol. Kamarád říkal, že nikdy nic hezčího nelezl.
  

Myslím, že pokud se vypravíte právě sem, nebudete zklamáni. Lezení od sedmiček do devítek pro každého dost na to, aby se nedaly přelézt ani za celý víkend, a to je hned vedle lezeního celý Schrammsteiny.

Tschüs Jarda Maršík

P.S.: Pískomilové, předběžně vyhlašuji termín na další hromadný víkend s bivakem v Sasku se vším, co k tomu patří, na 25. - 26.5. 2002. Pište do komentářů či na bertik@razdva.cz.