Neobvykle vysoký počet smrtelných úrazů českých občanů

Podle sledování úrazovosti Bezpečnostní komisívČeského horolezeckého svazu dochází dlouhodobě k nejvyššímu počtu nejzávažnějších, tedy smrtelných, úrazů ve slovenských horách. Dokonce zde počet těchto případů převyšuje počet všech smrtelných úrazů Čechů např. ve všech alpských zemích dohromady.

Pochopitelně se největší počet těchto případů odehraje v nejvyšších a zároveň rovněž nepochybně nejrizikovějších slovenských terénech, tedy Vysokých a Západních Tatrách. Vysvětlení je několik, avšak velkou roli zde ovšem hraje podceňování těchto hor a nízká znalost možných rizik. Podcenění hor, jako hlavní faktor vedoucí k úrazu, sehrálo odhadem hlavní roli v polovině případů v Tatrách Vysokých, zároveň se však stává zcela dominujícím faktorem v případě Tater Západních.

Smutná bilance

Od roku 1993 Češi v počtu mrtvých v Západních Tatrách výrazně převyšují ostatní národy.

Srovnání: rozložení obětí Západních Tater podle stát. příslušnosti od r. 1993
Stát/r.	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001	2002	2003	2004	2005	Celkem
CZ	1	0	2	2	1	0	1	2	4	0	0	3	9	25
SK	3	0	5	1	1	1	0	1	0	0	2	1	0	15
PL	1	0	0	1	1	0	0	2	2	2	0	1	1	11
Ostat.	0	0	0	0	0	0	0	0	0	0	0	1	0	1
Tabulka: © BK ČHS, zdroje údajů www.hzs.sk a BK ČHS www.horosvaz.cz

Tak markantní rozdíl už ani nemůže být omluven tím, že by Češi do Západních Tater jezdili více než příslušníci ostatních národů. Dvakrát více Čechů, než ostatních tam není. Mrtvých ale ano. Proč?

Populární hory

Roháče – to slovo navozuje u mnohého horského turisty krásné vzpomínky, představu útulných a přehledných hor, a především dlouhé horské hřebenovky, kdy si můžeme svou radost z pohybu v horách vychutnat po několik dnů etapového přechodu.

Roháče jsou mezi Čechy oblíbené. Češi mají rádi způsob cestování, kdy sbalí cestovatelskou výbavu do batohů, a vyrazí vpřed, a kam dojdou do setmění, tam rozloží tábor, aby ráno odtud pokračovali dál ve své cestě přes hory a doly.

Žije-li člověk v Čechách, a chce-li tímto způsobem přejít výrazný horský hřeben, má jedno vhodné pohoří relativně blízko svého domova. Pohoří krajinově výrazné na to, aby bylo žádaným cílem, a přitom méně obtížné, aby se ještě nemusela nasadit horolezecká výzbroj, která je těžká jak svou váhou, tak nutností ji ovládat. Zkrátka pohoří důstojné, nikoli však nedostupné. A právě tím pohořím jsou Roháče.

Klamou - malé, ale pro pěší turisty nejobtížnější

Často se Roháče popisují jako „zmenšenina Vysokých Tater“. Vzniká tak představa malých útulných hor, kde jsou nejen menší štíty, ale „logicky“ i menší obtíže, a z nich plynoucí menší nebezpečí. Nemůže být většího omylu.

Běžným názorem je, že obtížnější pro pohyb a nebezpečnější jsou na Slovensku Vysoké Tatry, které jsou pomyslným pohořím číslo jedna. Vysoké Tatry jsou na pohled skalnaté, tvořené ostrými, nedostupnými štíty. Ale pohlédneme-li na slovenské Vysoké Tatry očima pěšího turisty, který se pohybuje po značené turistické trase, nejsou Vysoké Tatry tak obtížné pro postup, jak se může na první pohled zdát. Obtížné jsou určitě pasáže na Priečné sedlo po žluté turistické značce, a obtíže jsou též na modré turistické značce přes sedlo Prielom, a na červené turistické značce při výstupu na Rysy. Další značené trasy, jako například žlutá na Jahňací štít či na Východní Vysokou přes Polský hřeben, nedosahují obtížností některých pasáží Roháčů ani z poloviny.

V Roháčích narazí turista uvyklý pohybu po značených turistických horských chodnících na obtížný terén v rozsahu, který na Slovensku sotva jinde pozná. Červeně značená turistická trasa po hlavním hřebeni Roháčů je trén obtížnější, než cokoliv ve Vysokých Tatrách (držíme-li se značených stezek).

Proto ten, kdo vyráží do Roháčů na hlavní hřeben s představou, že si to tady „cvičně“ na lehčím vyzkouší, jen tak trochu okusí, menší túru vykoná, možná ani neví, že se právě vydal na nejobtížnější značenou turistickou túru na Slovensku.

Dalším podstatným rozdílem oproti Vysokým Tatrám je menší hustota horských chat. Zatím co ve Vysokých Tatrách, pokud už s problémy překonáme obtížný přechod přes horské sedlo, můžeme se s určitou nadějí upnout ke snaze aspoň se dotrmácet na horskou chatu, která je v každé z jižních hlavních dolin Vysokých Tater, a tam si odpočnout. Anebo se ukrýt před špatným počasím.

V Roháčích je opět vše horší. Po překonání obtížné pasáže hlavního roháčského hřebene se může turista ocitnout v místě, kdy cesta dál vyžaduje opět namáhavé stoupání vzhůru, překonávat další a další obtížné pasáže, které člověka oddělují od možnosti sestoupit do doliny. Ovšem většinou do pusté doliny, kde není žádná chata. Dodejme, že v zimě do doliny, jejíž svahy jsou silně lavinovým terénem. Roháče jsou pohořím, kde se zvláště v zimě velmi snadno dostanete do situace, že „vám to přestane vycházet“. Smůla a smrt tu mají někdy společnou cestu.

Nejexponovanější úseky

Následující seznam uvádí nejexponovanější úseky, které se v Roháčích nacházejí. Na těchto úsecích jsou instalovány řetězy pro usnadnění pohybu v terénu. Vesměs jsou to místa v hlavním hřebeni. Obtížnost terénu se v těchto exponovaných místech pohybuje zhruba v rozmezí I. – II. stupně UIAA. V obtížnosti II. stupně je již nutné k postupu používat obě ruce, čili vykonávat lezení. Pro zkušeného horolezce nebo vysokohorského turistu nic neobvyklého. Ale pro běžného turistu uvyklého na pěší chodecké stezky může takový terén být už zdrojem značných potíží.

Seznam nejexponovanějších úseků:

Skriniarky – úsek mezi Salatínen a Spálenou, několik vrcholových kup v hřebeni, červená tur.zn.

Baníkov – velmi exponovaný východní hřeben, červená tur.zn.

Tri kopy – několik skalních výšvihů, obtížné a exponované, červená tur.zn.

Plačlivé – obtížné pasáže ve vrcholové části a na východním hřebeni, červená tur.zn.

Ostrý Roháč – vrcholová část, obtížné a exponované, nejobtížnější v Roháčích, červená tur.zn.

Přišel zvrat počasí a turisté byli v úseku hlavního hřebene, odkud nevede dolů žádná pěší stezka. Cesta pryč vede buď přes Baníkov, nebo přes Tri kopy směrem do Smutného sedla. Zvolil se útěk přes Tri kopy po červené turistické značce. V září na konci léta.

Záludnosti léta

V první řadě by se měli chybného vnímání Západních Tater a především Roháčů vyvarovat starší lidé, lidé se srdeční slabostí a vůbec lidé s nízkou kondicí. Základem bezpečnosti je pro ně pochopit, že tady to jednodušší nebude.

Pozornost tomuto faktu by neměli věnovat nejen přímí účastníci výletu do Západních Tater, ale i jejich příbuzní. Proto jede-li vám blízký člověk do Západních Tater, a vy máte obavy, zda je na to fyzicky připraven, nenechte se ukolébat řečmi, že Roháče jsou „jen takové malé hory“. Jak jsme poukázali v odstavcích výše – v mnoha ohledech jsou Roháče pro pěšího turistu horší než Vysoké Tatry.

Zvláštní kapitolou letního nebezpečí Západních Tater je snaha zde provozovat horolezectví. Nikdo o takové snaze nikdy moc neslyšel, a je to tak dobře! Kdo by taky dobrovolně chtěl něco hnusného, že? Pokud neznáte starou moudrost, tak vězte: V Roháčích se v létě neleze, protože je to tam lámavé jak prase.

Lámavá skála, či spíše kameny usazené ve štěrkovité půdě, jsou však velkým nebezpečenstvím i pro pěší turisty. Několik smrtelných úrazů se stalo právě v důsledku vylomení kamene. Zvláště pozor na momenty, kdy sejdeme z vychozené pěšiny, kde je jinak terén takzvaně „ochozený“, tj. zbavený těch nejvolnějších kamenů. Jakmile ale sejdeme mimo stezku, můžeme s jistotou očekávat, že po pár desítkách metrů postupu se ocitneme v nějaké hrůzné „šotolině“. Při deštivém počasí je pak lámavost ještě horší, protože vodou rozbředlá hlína ještě více ztratí na soudržnosti.

Mějte se též na pozoru před ostatními lidmi. Nepříjemné jsou zácpy lidí na úsecích zajištěných řetězy. Lidé za řetězy tahají, škubou s nimi, a v takové situaci je řetěz zamotaný pod nohama tím nejhorším, co nás v náročném terénu může potkat. Řetěz je tu jako pomůcka, která má postup usnadnit. Špatným zacházením se však z něj může stát zbraň ohrožující ostatní lidi. Zásadně by se nemělo vstupovat na řetěz, po kterém leze někdo jiný.

Do místa ohroženého jiným člověkem se nemá vstupovat. Vrcholové partie Ostrého Roháče, červená turistická značka.

Závažným faktorem zvyšujícím rizikovost pohybu v Západních Tatrách je počasí. Pokud se o Vysokých Tatrách praví, že jejich „náhlé zvraty počasí“ mají na svědomí značnou část jejich obětí, platí to o Západních Tatrách úplně stejně, snad jen s tím rozdílem, že zde je obvykle dál do útulné horské chaty, ze které lze psí počasí sledovat nejenom s větším nadhledem, ale hlavně z bezpečí.

S počasím úzce souvisí i nebezpečí pramenící z bouřek, včetně těch velmi neočekávaných (bouřky z vedra). Je známo, že obecně bývá bouřek v horách několikanásobně víc než v nížinách, a zasažení bleskem může vést bezprostředně k smrti postiženého. Toto nebezpečí je vhodné nepodceňovat zejména v nejvyšších partiích hor, ale také je např. užitečné si uvědomit, že řetězy, usnadňující na hřebenovce Západních Tater postup, se mohou stát nepřívětivým hromosvodem (více o nebezpečí blesků v horách v např. v knize P. Schuberta Bezpečnost a riziko.... díl 1.).

Nejvyšší vrcholy Západních Tater mají přes 2000 m n.m., a tak i v létě není neobvyklé, že se objeví sněhové přeháňky. Vždy je nutné mít ve výbavě teplé a větru odolné oblečení, a pro nouzové situace bivakovací vak, a v lékárničce aluminiovou izofólii. Zvrat počasí v Roháčích, vrchol Barance na konci léta.

Záludnosti zimy

Největším nebezpečím zimních Západních Tater jsou laviny. Je to tak specifická záležitost, že si ji necháme na závěr, a nejprve se věnujme obvyklým zimním nástrahám.

Pro začátek je dobré si uvědomit, že Roháče nejsou v hlavním hřebeni ty roztomilé kulaté kopečky, které vidíte z autobusového nádraží v Liptovském Mikuláši.

Roháče od jihu. Na první pohled neškodné, kulaté kopečky, kde přeci nejde spadnout… Pohled do Jalovecké doliny.	Roháče od severu. Skalnaté hřebeny a strmé srázy. Ostrý Roháč a Plačlivé, po jejich hřebenu vede červená turistická značka.

Tam nahoře v hloubi pohoří jsou štíty, skalnaté úbočí a strmé kary, kam je možno se zřítit. Je bláhový, neznalý a možná že obyčejně hloupý ten, kdo v Roháčích čeká romantické brodění se v závějích se sněžnicemi na nohou. Jestli jdete v zimě na hlavní hřeben, čekejte normální poctivý alpinismus. Na pomoc řetězů v terénu zapomeňte, ty jsou v drtivé většině v zimě pod sněhem či ledem.

V jednom z předchozích odstavců jsou uvedeny nejobtížnější úseky hlavního hřebene Roháčů. V zimě jsou tato místa regulérním alpinistickým terénem, kde není výjimečné, že si situace žádá jištění. Pořádná výzbroj do zimních hor je zde naprostou nutností. Takovou zimní výzbrojí pro jednu osobu se míní: cepín, mačky, kombinovaný úvaz, lano, 3 kusy pomocných popruhových nebo lanových smyček, pár karabin a jistící pomůcka. Při zimním přechodu hlavního hřebene by samozřejmostí měla být i horolezecká přilba. V lehčích pasážích se část výzbroje ukrývá do batohu, ale jakmile se postup stává obtížnějším, nasazuje se výzbroj do akce. Jak pravil generál Montgomery v předvečer bitvy u El-Alamejnu – „Být připraven, toť vše“. Ta slova platí nejen v poušti, ale i na skále, sněhu a ledu.

Nepevný sníh nebo naopak ledem pokrytá skála postup výrazně ztíží. Pak je nutná pořádná alpinistická výzbroj a jištění. Vrchol Ostrého Roháče v zimě.

Nyní by mohl vzniknout dojem, že největším nebezpečím zimních Západních Tater je riziko pádu do hlubiny. Neztrácejme však ze zřetele celkový charakter pohoří. Kvůli varování, abychom omylem Západní Tatry nepovažovali jen za „kulaté kopečky“, nesmíme zapomenout, že kulaté kopečky jsou zde také. Je to důležité! Právě tyto neskalnaté, holé, travnaté, ale strmé kopce, jsou lokality s největším lavinovým nebezpečím.

Laviny

Samostatnou a velice smutnou kapitolou jsou v Západních Tatrách laviny. Ostatně z výše uvedených 25ti českých obětí, jich 15 zahynulo právě v lavině.

Toto pohoří je právem považováno za jedno z nejlavinéznějších ve střední Evropě. Například jen v populární, a často navštěvované Žiarské dolině spadne během roku zhruba 20 – 30 lavin.

Určujícím pro vznik laviny je strmost svahů a jejich povrch. V horách se strmějšími a skalnatými srázy, jako jsou například Vysoké Tatry, je nebezpečí lavin někdy menší, protože nezůstává tak vysoká sněhová vrstva a konkrétním nebezpečným místům se lze snáze vyhnout při plánování túry. Rovněž nižší lesnaté hory jsou obecně méně lavinéznější, ať už díky zalesněnému povrchu, anebo prostě proto, že jsou méně strmé.

Travnaté svahy Západních Tater však velmi často mají sklon v tom nejhorším možném rozsahu, tedy více než 30°, a méně než 50°, hřebeny jsou poměrně vysoko nad pásmem lesa i kosodřeviny. Umístění pohoří vystavuje často Západní Tatry silným větrům, a jak známo, vítr je jeden z hlavních činitelů podporující vznik nebezpečné lavinové situace v horách.

Travnatý podklad má jen malou spojitost se sněhovou vrstvou a minimálně se tak podílí na stabilizaci sněhové vrstvy. V Západních Tatrách nejsou vzácností mohutné základové laviny, při kterých dochází k sesuvům mocných vrstev sněhu. Sesutý sníh není sypkou hmotou. Naopak je to tvrdá, zhutnělá vrstva sněhu, obsahující kusy či hroudy rozlámané sněhové desky. Sondování a kopaní v takové hmotě je namáhavé, a vyžaduje perfektní vybavení. Zvláště lopatky pro vyhrabání zasypaných osob musí být pevné, aby vydržely náročné nasazení v akci.

Ani na frekventované cestě nejste v bezpečí! Rozsáhlé laviniště na značené turistické cestě v Žiarské dolině, kudy přes den prochází velké množství lidí. Dokud se nalézáme v blízkosti lavinových svahů, a je jedno jestli jsme nad nimi nebo pod nimi, měli bychom mít u sebe zapnuté lavinové vyhledávače. – „Vycházím z horské chaty = zapínám lavinový vyhledávač!“

Pro cestu do zimních Roháčů je potřebné si pořídit zimní mapu, na které jsou vyznačeny nejčastější lavinové dráhy, ale i v samotném terénu si toto nebezpečí stále uvědomovat. Vždy je třeba hodnotit riziko vzniku laviny v konkrétním místě pohybu.

Skupina podnikající zimní výlet do Západních Tater by nikdy neměla podcenit právě toto nebezpečí, vždy by si měla zajistit aktuální informace o stupni lavinového nebezpečí, a vždy by u sebe měli všichni její členové měli mít zapnuté lavinové vyhledávače, sondy a lopaty. Při pěším přechodu je možné toto riziko minimalizovat důsledným vyhýbáním se lavinovým dráhám a svahům. Postup se soustředí na hřebenové partie, vstup a odchod z pohoří je dobré provést po hřebeni rázsoch vybíhajících z hlavního hřebene. Tradičním trasou pro vstup na hlavní hřeben je z obce Jalovec přes Červenec (modrá turistická značka) a Sivý vrch do sedla Pálenica, případně tamtéž z obce Zuberec po žluté turistické značce přes Kozinec. Další častou a relativně bezpečnou trasou je od Žiarské chaty po zelené turistické značce do Žiarského sedla a dál na hlavní hřeben. Existují i další, méně známé nástupy, které jsou relativně bezpečné. Využívané bývají zejména místními, často vedou z pásma lesa rovnou po bočních hřebenech a mimo značené cesty. Bývají však orientačně náročnější.

I na hřebeni je nutné se zvýšenou opatrností překonávat místa s vyšší sněhovou pokrývkou. Lavina může člověka nejenom zavalit, ale může mu třeba jen podrazit nohy a strhnout ho dolů ze samotného hřebene; výsledek je však stejný. Po „uříznutí“ či utrhnutí „lavinky“ bývá obvykle oběť nalezena bez známek života hluboko v laviništi.

Tato desková lavina se utrhla pod tíhou jednoho člověka při vyhlášeném 1. stupni lavinového nebezpečí (tj. při nejnižším). Severní úbočí Ostrého Roháče, trvale ve stínu, a přemrzlý nestabilizovaný sníh. Laviny si nečtou výstrahy horské služby, a nepadají podle toho, jaký je vyhlášený lavinový stupeň. Je třeba s nimi počítat vždy během zimy. Vždy je vhodná předběžná opatrnost a ostražitost.

Samostatnou kapitolou ohledně lavin jsou skialpinisté, pro které jsou Západní Tatry rovněž lákavým terénem. Je na místě upozornit na fakt, že skialpinismus ze své podstaty vede aktéry tohoto sportu přímo a cíleně na sněhové svahy. Sníh je hlavním terénem skialpinisty – lyžaře. Naproti tomu pěší turista či zimní horolezec se kromě sněhu pohybuje také rád po skále, kdy ve většině případů na chvíli z lavinového nebezpečí uniká. Skialpnista nikoli, ten v drtivé převaze času zůstává na sněhu. Tím jsou skialpinisté tou nejohroženější skupinou, které hrozí nebezpečí lavin. Aby však neměli skialpinisté pocit, že jsou na tom jen špatně, budiž zmíněn fakt, že díky rychlému pohybu na lyžích mají možnost výrazně zkrátit dobu pobytu v ohroženém území. Je to jedna z mála výhod pro skialpinisty, a ti by ji měli správným naplánováním a načasováním své túry využívat, a nejohroženějším místům se vyhnout zejména v odpoledních hodinách.

Následující tabulka přináší přehled lavin, které zasáhly člověka v terénu na území Západních Tater. Tabulku sestavila Horská záchranná služba Západní Tatry. Stojí za to si ji podrobně přečíst, především lokality (svahy), kde se tyto případy odehrály. Jen přečtením této obyčejné tabulky se lze dozvědět, v jakých místech padají laviny často.

Datum	Místo	Orientace
	Odtrh / Čelo [m.n.m.]	Postižený
3.9.1939	Smutná dolina	S
	/	1/1
1939-květen	Volovec	Z
	/	1/1
1.1.1949	Volovec	Z
	/	1/1
1954-březen	Roháčske pleso	S
	/	1/1
2.2.1963	Zad.Závrat
	/	1/1
16.1.1968	Kubínska Hoľa
	/	50/6
30.12.1970	Žiarske sedlo	JV
	/	1/0
3.1.1980	Baranec	SZ
	/	1/0
19.3.1981	Pod Homôlkou	J
	1900 m./1700 m.	1/0
21.3.1985	Parichvost-z Príslopu	SZ
	/	3/0
23.3.1985	Spálenský žlab	V
	/	2/0
5.4.1985	Príslop	JV
	2000 m./	2/0
24.2.1986	Baníkovský kotol	JV
	2100 m./1700 m.	2/0
7.3.1986	Terasa-Žiar.dolina	J
	1700 m./1500 m.	1/0
22.3.1986	Nohavica Žiar.dolina	JV
	1900 m./1750 m.	1/0
19.3.1987	Spálenský žlab	V
	1950 m./1300 m.	1/0
7.2.1988	Prostredný Grúň	JZ
	1900 m./1700 m.	1/0
7.2.1988	Prostredný Grúň	JZ
	1900 m./1700 m.	2/0
10.3.1988	Terasa-Žiar.dolina	J
	1700 m./1500 m.	1/0
4.3.1989	Pachoľa-Hlboká dol.	JZ
	2000 m./1700 m.	5/0
19.12.1990	Baranec	SZ
	2000 m./1800 m.	1/0
25.3.1990	Smrek	SZ
	2000 m./1750 m.	1/0
9.4.1993	Ľaliove sedlo	J
	1950 m./1700 m.	1/0
10.4.1993	Smutné sedlo	J
	1950 m./1650 m.	1/0
10.4.1993	Lúčne sedlo	JZ
	2030 m./1800 m.	1/0
10.4.1993	Hrubá kopa	JZ
	2100 m./1700 m.	1/0
10.4.1993	Smrek	SZ
	2050 m/1700 m.	2/0
21.4.1993	Salatín	S
	2050m./1600 m.	2/0
23.4.1993	Sedlo pod Deravou	J
	1950 m./1750 m.	1/0
26.12.1993	Smrek	SZ
	2000 m./1750 m.	2/0
19.3.1995	Jalovecké sedlo	Z
	2000 m./1500 m.	2/2
19.3.1995	Bobrovecká dol.	Z
	1700 m./1500 m.	2/0
23.3.1995	Žiarska dolina	V
	1900 m./1700 m.	3/0
21.4.1995	Hladký štít	JZ
	/	1/0
17.2.1996	Smutné sedlo	S
	1950 m./1700 m.	2/0
13.3.1996	Salatín	S
	2000 m./1700 m.	1/0
1996-březen	Baranec	SZ
	2070 m./1400 m.	7/1
15.1.1997	Laliové sedlo	J
	1850 m./1700 m.	1/0
15.2.1997	Spálenský žlab	V
	1900 m./1600 m.	1/0
23.3.1997	Salatín	S
	2000 m./1700 m.	2/0
23.3.1997	Zelenô	SV
	1900 m./1650 m.	1/0
23.3.1997	Plačlivô	S
	1950 m./1720 m.	1/0
21.3.1998	Gáborová dolina	J
	1900 m./1600 m.	1/0
28.4.1998	Salatín	S
	1950 m./1650 m.	1/0
14.11.1998	Plačlivô	S
	2050 m/1600 m.	1/0
16.2.1999	Valentková	Z
	2000 m./1800 m	1/0
21.11.1999	Roháčske pleso	S
	1900 m./1700 m.	2/0
31.12.1999	Sedlo pod Hrubým vr.	J
	2000 m./1700 m.	3/1
6.1.2000	Hrubá kopa	J
	2100 m./1833 m.	2/0
19.1.2000	Príslop	JV
	2000 m./1350 m.	4/0
31.12.2000	Plačlivô	J
	2050 m./1850 m	2/0
28.1.2001	Plačlivô	JV
	2000 m./1700 m.	1/0
2.2.2001	Plačlivô	J
	2100 m./1750 m.	2/0
19.12.2001	Látaná dolina	J
	1950 m./1600 m.	2/2
14.4.2001	Hrubá kopa	J
	2100 m./1830 m.	2/1
24.3.2003	Hrubá kopa	J
	2100 m./1860 m.	2/0
2004	Banik.sedlo,Baníkov	J,JZ
	2110/1400	4/2
2005	Žiarska dolina-Terasa	JZ
	1680/1500	2/1
Tabulka: © HZS, zdroj údajů www.hzs.sk; Není zaručena úplnost údajů.

Varování Bezpečnostní komise ČHS

Neobvykle vysoký počet mrtvých českých občanů v Západních Tatrách je alarmující. Ať už jsou konkrétní příčiny nehod jakékoliv, v drtivé většině jde souběžně s těmito bezprostředními příčinami ruku v ruce podcenění těchto hor. Vzít nebezpečí hor vážně na vědomí je základem jakékoliv snahy o bezpečnost. Obecný respekt, anebo prostě lidsky řečeno strach, je mnohdy právě tím, co nám dává sílu věnovat pozornost titěrným detailům. Hranice mezi životem a smrtí je někdy tak tenká, že stačilo by splnit právě ten nepatrný detail, a mohlo být všechno jinak.

Závěrem bychom rádi ve stručném shrnutí zopakovali základní obecné doporučení pro pobyt nejen v Západních Tatrách, ale nakonec v každých horách.

Túra vyžaduje:

• Dobrou kondici a zdravotní stav

• Správné a adekvátní vybavení

• Promyšlený plán, bezpečnou taktiku a náhradní (ústupové) varianty programu

• Mít promyšlené místa přenocování včetně jejich bezpečného dosažení včas

• V období zimy se podrobně seznámit s lavinovou situací a přizpůsobit tomu svůj program

• Mít mobilní telefon s dostatečně nabitou baterií pro případ volání pomoci v nouzi

• V případě hlavního hřebene Roháčů zvládat postup ve skalním terénu I. – II. stupně UIAA

• … a především – nepodceňovat nebezpečí hor!

Pro slovenské hory vydala BK ČHS Informaci pro zajištění bezpečnosti:

http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd=page&type=61&article=71

Informace a pravidla

Pro informace související s plánováním trasy, lavinovým nebezpečím, počasím, lze kontaktovat horskou službu:

HZS Západné Tatry - jih
Žiarska Dolina, 032 05 Smrečany
tel.: 044/5586218, mobil: 903 624 061
e-mail: ztjuh@hzs.sk

HZS Západné Tatry - sever
Zverovka, 027 32 Zuberec
tel.: 043/5395101, mobil: 903 624 066
e-mail: ztsever@hzs.sk

HZS Stredisko lavínovej prevencie
Jasná, 032 51 Demänovská Dolina
tel.: 044/5591695, fax: 044/5591637
e-mail: slp@hzs.sk

Další informace o počasí a sněhových podmínkách lze rovněž získat na webových stránkách Horské záchranné služby – http://hzs.sk/ nebo na http://laviny.sk/

Tísňové volání:

Všeobecné tísňové volání: 112

Tísňová linka HZS: 18 300

HZS – Západné Tatry (jih): 903 624 061

HZS – Západné Tatry (sever): 903 624 066

Ochrana přírody:

Západní Tatry jsou součástí Tatranského národního parku (TANAP). Pokud si nejste jistí, zda vaše akce odpovídá obecně platným předpisům pro pohyb v národním parku, máte možnost si prostudovat Návštěvní řád. Pokud vám přijde nepřehledný, nebo něčemu nerozumíte, je možné přímo zatelefonovat si nebo napsat email na Správu TANAPu.

Tatranský národní park - http://www.tanap.org/navstevny-poriadok.php

kontakt:

Správa TANAP
059 41 Tatranská Štrba 75
Tel./fax: 052/4484 217
Email: tanap@tanap.org

Odkazy:

Srovnání smrtelných úrazů Čechů ve Vysokých a Západních Tatrách (příčiny, struktura obětí, atd.); Zpráva BK ČHS:

http://www.horosvaz.cz/res/data/000104.pdf

Smrtelné úrazy českých občanů v horách a při horolezectví (souhrn pětiletého sledování úrazovosti, a souhrn smrtelných úrazů v r. 2005); Zpráva BK ČHS:

http://www.horosvaz.cz/res/data/009/001026.pdf

Článek na Lezec.cz o nebezpečí Tater (Varování BK ČHS v souvislosti se sérií smrtelných úrazů Čechů ve Vysokých a Západních Tatrách)

http://www.lezec.cz/clanek.php?key=3172

Autoři: Tomáš Kublák, Tomáš Frank