Praotec Čech asi neměl lezce v oblibě, když si vybral za svoji vlast Čechy. Sice oplývají mlékem a strdím, ale nikoliv moderními skálolezeckými oblastmi – tedy kromě pískovců, které jsou ale určeny specifickému okruhu lezců. Asi mu stačil ten Říp.

Proto moderní generace lezců vyhledává množství blbošutrů, kde realizují své tužby. A lezcům z Prahy zbývá jen něco takového, jako je Srbsko. A to se dělí na dvě oblasti: pro ty co trochu umějí a pro ty co umějí méně. A pro ty je No.1 lom Alkazar.

Zkušenější lezec přijde do Alkazaru a zbystří. Jsou zde sice cesty nižších stupňů obtížnosti, ale ten materiál! Vždyť je to přece jen bývalý lom. No a to jištění, hlavně to původní. Proto leze s největší obezřetností, nejde-li raději rovnou někam jinam, třeba do restaurace.

A ti méně zkušení se pustí do díla. Mají na hlavě přilby, navázáni jsou podle nejnovějších poznatků do kombinovaných úvazků, mnozí ani nepoužívají onen prokletý maglajz a to vše pod dohledem vyškolených instruktorů.

A teď již vážně: Dílem tvrdím, že Alkazar je krajně nebezpečná oblast a dílem to potvrzují statistiky. Poslední případ je z této neděle, kdy zde došlo ke smrtelnému úrazu. Pravděpodobná příčina je banální: lezec se po dolezení cesty, kdy byl zrušen, zřítil dolů.

Co s tím? Myslím si, že Alkazar není vhodná oblast pro méně zkušené. Dále si myslím, že při výcviku nováčků se myslí na všechno, až na to, jak se chovat v problematickém terénu. Jen tak na okraj: když „klasik“ doleze ke štandu, tak se zaštanduje. Odchovanec umělých stěn to sice někde slyšel, ale nemá to zažito, zapomene na to, nebo si myslí, že to je blbost a neudělá to. Někdy to vyjde, někdy ne …