Pùvodnì to mìl být pohodový lezecký zájezd do tepla na ostrov Hvar. Nakonec vše dopadlo jinak, a proto jsme s kamarádem Filem hledali nìjakou alternativu. Trošku zpohodlnìlí z komfortu všedního života, mìkké postele a tepla našich domovù se nám do hor zase tak moc nechtìlo.Stabilní pøedpovìï pìkného podzimního poèasí a fakt, že jsme o výstupu na Piz Bernina asi 3 roky mluvili, nás ale pøimìly, abychom pøece jen vyrazili. A tak se na dálnici nìkde za Linzem v autì radujeme, jak jsem udìlali dobøe, že jsme nevymnìkli, jak bude parádní poèasí, teplouèko a tak… ![]() V 17:45 téhož dne už sedíme na horní stanici sedaèky u ref. Diavolezza, prší, je mlha, že by se dala krájet, zima jak pes. Tušíme, že o kilák výše asi snìží, což nám do našeho programu moc nezapadá. Celý zpitomìlí z cesty bivakujeme pod strojovnou lanovky a necháváme si zdát o vyhøáté skále na Hvaru. Ráno je kupodivu lépe, a tak vyrážíme na aklimatizaèní túru smìrem k nástupu pod východní høeben Piz Palü. Jako první bod programu jsme totiž vybrali cestu via Kuffner levým žebrem této hory, III.skála, 45-50˚ led, 600 m pilíø, vrchol 3980 m. ![]() Nástup pod stìnu trvá nìco pøes 2 hodiny od chaty Diavolezza. Obchází se nejprve Piz Trovat zleva po vrstevnici (pozor neodboèit po znaèené cestì na Piz Trovat doprava), dále se schází na ledovec (znaèeno mužíky) a jde se napøíè pøímo ke zvedající se cestì vzhùru smìrem k Piz Palü. Po asi pùl hodinì od zaèátku stoupání se odboèuje doprava z hlavní cesty smìrem k pilíøi. My ten den ještì dáváme na závìr pìknou via ferratu na Piz Trovat se vzdušným lanovým mostem. Pøístup k ní je nejlepší pøímo dolù od chaty Diavolezza (ne po turistické cestì na Piz Trovat). Další den vstáváme v pùl ètvrté a po známé cestì se motáme nahoru. Pøed námi nastupuje dvojice klukù ze St.Gallenu, a tak jsme v klidu a èekáme. Alespoò nám to trochu prošlápnou, že... ![]() Skála je oproti létu pokryta vrstvou èerstvého snìhu místy s ledovou glazurou. Pùvodní plány postupu s prùbìžným jištìním tak berou rychle za své a my poctivì štandujeme. Nejdøíve první délku s tím, že pak už to pùjde, pak druhou délku a nakonec štandujeme poctivì na celém pilíøi. Obtížnost na skále sice není velká, jedná se ale regulérní zimní podmínky. Maèky dostávají zabrat a od zaèátku cesty do konce je nesundáváme. ![]() Orientace na pilíøi je snadná, leze se buï zpøíma, dále zprava, pozdìji zase spíše zleva. Nakonec se dostáváme ke snìhovému pilíøi, který celý výstup korunuje. Po èase stráveném na zasnìžené a zalednìné skále nám ale snìhová hrana pøijde spíše za odmìnu a zdoláváme ji v pohodì s jedním cepínem. Udávaný èas letního pøelezení celého pilíøe jsou asi jen 3 hodiny, nám to prakticky bez zastávek trvá celých 9 hodin. Výstup na hlavní vrchol necháváme jiným bojovníkùm a sestupujeme ostrým snìhovým høebínkem v mlze z východního vrcholu Piz Palü zpìt ke spacákùm. U lanovky jsme v pùl deváté veèer jak na koni (strhaném, jak po velké Pardubické). Ráno se fotíme na terase u víøivky s teplou vodou, místní to atrakce, pijeme kapuèíno a pokukujeme po Japoncích, kteøí mají v podmraèeném poèasí oblièej zakrytý rouškami. Asi proti praseèí chøipce. Následuje sjezd do údolí, navštìvujeme St.Moritz, relaxujeme a vyzvídáme v Pontresinì podmínky na Piz Bernina. Túry s prùvodcem byly prý pøed dvìma týdny zastaveny pro zhoršené podmínky, chata Tschierva, která je nástupovým místem, je ale ještì do konce týdne otevøená. Kolem poledne další den necháváme auto u zastávky vlaku Morteratsch (22 CHF/3dny), vlakem se posouváme jednu zastávku smìrem k Pontresinì a asi 3 hodiny stoupáme na chatu Tschierva. ![]() Pøíjemná cesta je narušována snad jen bolestí nohou ozývající se zpod mých skeletù. Už teï je mi jasné, že to není naposledy, a mìl jsem pravdu. Chatu máme prakticky celou pro sebe, jsme tu jediní hosté a zítra budeme na Biancogratu úplnì sami. Nebo nakonec nebudeme? ![]() Filosovi se totiž rapidnì zhoršilo nachlazení, které si pøivezl z Piz Palü, a tak øešíme co dál. Nakonec jdeme spát s tím, že se uvidí ráno. V pùl tøetí ráno sedíme na posteli a 15 min usilovnì øešíme, jestli jako jo nebo spíše ne. Nakonec ale pøece jenom vyrážíme. Cesta traverzuje svah nad ledovcem a zpoèátku je orientace bezproblémová. Dále je obèas odrazka nebo mužík, obèas musíme chvíli hledat. Asi za hodinu se dostáváme na ledovec a zaèínáme bloudit. Podle prùvodce máme vylézt krátkým strmým firnovým svahem, pøetraverzovat ledovec a vystoupit kuloárem do sedla Prievulsa. V té tmì se to ale dost blbì hledá. Správnì se asi traverzuje pod ledovcem doprava a potom teprve nahoru. My ale vlevo vylézáme dva strmé firnové svahy èásteènì s ledem a po skalních policích se dostáváme na malé ledovcové plató. Mezitím se rozednívá a nás dost štve ztracený èas. Jdeme šikmo doprava pøes praskající ledovec a koneènì narážíme na zafoukané stopy. Teï jdeme koneènì dobøe. Neøešíme via ferratu po levé stranì a valíme to pøímo nahoru strmým firnovým svahem. ![]() Ze sedla Prielvusa o pùl sedmé ráno oblézáme první skalní vìž zprava a potom už nahoru. Vše je zasnìžené, takže maèky necháváme. Po další hodince a pùl se už dostáváme na Biancograt. Jako bílý had se kroutí nìkam do dáli k obloze a láká, abychom se ho dotkli. Nenecháme se dlouho pobízet a prožíváme hodinový sen na bílé nitce pod našima nohama. ![]() Nad námi krouží vrtulník a my se na chvíli cítíme jako hvìzdy ve filmu. Jsme tu úplnì sami, poèasí nádherné. Poslední metry na Piz Bianco, kterým snìhový høeben konèí, patøí k tomu nejlepšímu, co jsme na horách zažili. Rozhlížíme se na všechny strany, pøedevším smìrem k Piz Palü, kde jsme pøed tøemi dny stáli, zobeme èokoládu a je nám blaze. ![]() To ještì netušíme, že nás èeká ještì traverz høebínku, slanìní, výstup na skalní vìž, opìtovné slanìní a výstup na hlavní vrchol Piz Bernina. ![]() Po 2,5 hodinách si podáváme ruce, fotíme, ale místo abychom si vrcholu užili, trošku nervóznì pokukujeme po sestupu. Slézá se høebínkem Spala, který vede z vrcholu pøímo doprava smìrem k jihu. ![]() Z vrcholu ale vede ještì jeden høeben pøímo dolù. Je na první pohled více exponovaný a dovedl by vás jen do pìkného prùšvihu. My tu trávíme asi 15 min pøemýšlením kudy se dát, nakonec se i díky kompasu rozhodujeme správnì. Pøelézáme høebínek Spala, sestupujeme a nìkolikrát slaòujeme z fixního jištìní. To už padá mlha, že by se dala krájet. Pøedposledním slanìním se dostáváme do malého sedýlka, odkud odboèujeme ostøe doprava a slaòujeme rozbitým komínem na ledovec. Odtud je za dobré viditelnosti vidìt chata Marco e Rosa, snadno dosažitelná pøes pozvolna se svažující ledovec. Winterraum je bez vytápìní, bez nádobí, voda se bere ze snìhu, jsou tu ale pøikrývky a kanystr s vínem. Nestìžujeme si. Píšeme smsky domù, vaøíme a z dek a ždáráku si vyrábíme komfortní nepromokavé spacáky na noc. Ráno následuje sestup po pláních nad ledovcem Morteratsch, do kopce doprava mezi trhlinami k pláním Bellavista, sestup k høebínku Fortezza a nìkolikerým slanìním dolù. My sestupujeme dále pøes Isla Persa na stejnojmenný ledovec a po výstupu k chatì Diavolezza sjíždíme lanovkou ve ètyøi hodiny dolù. Tento alternativní sestup je vynucen èásteènì tím, že jsme nenašli žádný rozumný sestup na ledovec Morteratsch, èásteènì mojí rozbitou nefunkèní maèkou. Normální sestup je pøes ledovec Morteratsch a dolù po morénì k vlakové stanici. ![]() Autem sjíždíme ke kempu Plauns, vaøíme, dáváme sprchu a nabíráme smìr domov. Prožili jsme parádní týden s nádherným stabilním poèasím uprostøed vylidnìných podzimních hor. Víc než to, že jsme se nìkam vydrápali, mì ale tìší fakt, že jsme se zase jednou odpoutali od mìstského života a vyrazili do hor. Zùstal nám kopec vzpomínek, z kterých budeme myslím žít ještì nìjaký ten týden.
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||