Navštívili jsme s kamarádem Romanem hezkou oblast asi 200 km od Bukurešti. Nejeli jsme rozhodnì do neznáma, Roman tam pobýval už pøed dvìma lety se spolulezcem Oualem pøi pokusu o vylezení asi nejvyšší Rumunské stìny
Paretele Vaii Albe. Tenkrát si kluci docela nabìhli a skonèili na nedostatku èasu a vody pod stìnou po asi 300 metrovém nástupu.
My jsme tentokrát pojali výlet naprosto odpoèinkovì a nezajímavì. Co však stojí za zmínku je samotná oblast
Bucegi. Troufám si tvrdit, že u nás zase tak známá není - což je fajn. Taky se asi nestane hitem následujících sezón, ale jako tip na zpestøení lezeckého výletu na východ se mùže hodit.
Vzdálenost je den vlakem - pøímákem, ale aè rychlík, neskuteènì se courá.
V oblasti najdete hlavnì dlouhé cesty s pomìrnì nároènými pøístupy. Stìny jsou vysoké do 400 m a orientace je na první poholed dost složitá. Jsou zde pøedsunuté stìny a množství strmých žlabù, které slouží k nástupu i sestupu.
Leze se na slepenci, který je vìtšinou hodnì kvalitní. Cesty, kterých jsme ale moc nelezli, byly na husto odjištìné, ovšem pøevážnì starýmy kruhy a skobami. Ovšem sem tam i novým jištìním (borháky, nýty).
foto by © Roman
Klasifikace je ve starších prùvodcích dost matoucí a je nejlepší se poptat místních, kterých je tam o víkendu hroznì moc. Skoro všichni byli z Bukurešti a skoro všichni mluvili dobøe anglicky. Jde o to, že místní klasifikace postihuje obtížnost pøi technickém lezení (to ale z prùvodce nezjistíte), ale ve srovnávací tabulce najdete ekvivalent s UIAA. Takže nalezete do 4 UIAA podle prùvodce a pak zjistíte, že je to za 7- UIAA podle skuteènosti a nových nákresù na netu.
Hodnì místních nelezcù sem chodí jen "chodit", ale tím myslí pohyb ve žlabech a po žebrech místy kolem 3 UIAA.
Je ale pravda, že pokud nevypadáte na lezce, tak vás asi místní upozorní, odkud že je terén už "alpin".
Ono to zase tak dramatické není, ale s Romanem, který ještì stále nezaèal vidìt, jsme museli nìkteré cesty právì kvùli nástupu a sestupu vypustit.
Výraznou výhodou je tady pøítomnost chatky Plechovky (Refugiul Costila), která je na ideálním místì s výhledem do údolí a skálou asi 60 cm od sebe. Jsou v ní døevìné pryèny a stolek, kamna už ne, myši ano. Plech je naprosto ideálnì zvolený materiál, protože z vìže Azcitit, která stojí tìch 60 cm vedle obèas nìkdo uloupne kamének, nebo se uloupne i sám a buší do støechy.
Aby to nebylo tak ideální, tak tu zase není voda, ale i to se dá øešit desetiminutovým výletem ke studánce, která je na sestupu do údolí.
foto by © Roman
Pøesto, že jsme hodnì sedìli na zadku a èetli si, jsme teda taky nìco polezli. Hned u Chaty zaèínají asi 4 délkové cesty kolem 6 UIAA na vìži Tancul Azcutit. To Tancul je teda nìco jako jehla nebo homole a ète se to "cankul" a pod c je svislá èárka :). Vedle je vyšší Tancul Mic s cestami do 7 délek se slanìním na západní hranì ze starého kroužku, který ale zatím drží :)
foto by © Roman
V souèasné dobì tu vznikají nové cesty od místního bušièe Tita. Nìkteré prý ještì nemají opakování a my dva to asi nezmìmníme, ale tøeba to bude výzva pro romantické, talentované lezce z èeské kotliny. Pìkné stránky s nákresy cest jsou na www.costila.go.ro
Cesta tam (Busteni) a zase zpátky (Brno) vyjde na 2500,- Kè a chata je prostì tam a nikdo se nezajímá o placení - lezci sobì. Oblast nabízí lezení klidnì na mìsíc, ale nám se to vyplatilo i na týden. Hodnì se tu leze i v zimì na ledu i bez nìj, což ne na skále taky obèas vidìt. Stìny zaèínají pøibližnì v 1700 m n.m. tak si udìlejte obrázek o teplu/chladnu sami.
Tož to by bylo asi všechno, o co jsme se chtìli podìlit.
Zdroje:
Další obrázky má Roman na stránkách
On Touch
krátké video z lezení na http://www.blindclimber.xf.cz/akce/bucegi
La Revedere.