„No, jak bych to řek… Finálová cesta byla fakt drsná“, slyším v telefonu. Přesto si však zlato a stříbro odvezly závodnice z České republiky. Ne, nešlo o žádné mistrovství světa, jen jedny ze závodů pro děcka.

Ale začněme od začátku. Také se vám občas stane, že při brouzdání po zahraničních lezeckých stránkách náhodou narazíte na něco, co vás fakt překvapí?

Já takhle, pravda, ne úplnou náhodou, otevřel výsledkovou listinu závodů mezinárodních závodů v rakouském Hermagoru. A na první pohled mě překvapila tak trochu neněmecká jména na prvních místech.

Projíždím výsledkovku a nedá mi to. Protože těch českých jmen nacházím při pročítání stále víc, hledám v počítači mejl jednoho z našich autorů, shodou okolností otce dítěte, jehož jméno mě na listině zaujalo na první pohled. Nepletu se, dole v mejlu mám telefon.



Bára Zitková, vítězka v kategorii nejmladších dívek
foto © Petr Zitek


Tak jak to tedy bylo? „Prostě jsme si po prostudování lezeckých kalendářů a propozic různých lezeckých akcí vybrali právě Hermagor. Dost oblíbené a i v minulosti mezinárodně obsazované závody pro děti – a závody zvyklé i na českou účast“.  A spokojenost?, zpovídám Petra dál: „No jasně! Přivezli jsme domů placku!“
Ale nejenom ta placka se stala příčinou spokojenosti. „Děti si dobře zalezly, cesty byly sice těžké, ale rozhodovala hlavně technika. Nepomohla ani samotná síla, nerozhodovala velikost, ale kombinace lezeckých dovedností“ (v dohledaných poznámkách měl Petr uvedenu obtížnost jen cest, které lezla kategorie jeho dětí, tedy ročníky 2005 – 2007: kvalifikační cesty byly oficiálně hodnoceny jedna jako 6a, druhá pak 6b+ kluci a 6c holky, finálová cesta pak byla klasifikována jako 7a).
Na závody sice může přijet každý, z ČR však bylo závodníků spíše poskromnu. Zato však v konkurenci zejména Rakušanů, Italů a Slovinců rozhodně nebyli k přehlédnutí.



Vyhlášení - mladší holky
foto © Petr Zitek


Nakonec právě z kategorie těch „nejmenších“, Češi, resp. Češky vybojovaly i nějaké ty placky. První místo Bára Zítková z pražské stěny BigWall, druhé místo Hana Šikulová z HO Adrenalin Prostějov. V nejmenších klucích sice do finále postupoval Jáchym Zítek z prvního místa, když jako jediný topoval obě kvalifikační cesty, ale finále zkazil a skončil na čtvrté pozici.
Ve věkové kategorii ročníků 2003 – 2004 rovněž startovaly dvě české (resp. v tomto případě konkrétně moravské) závodnice. Podle výsledkové listiny podala výborný výkon Markétka Janošová (HK Orlová HO Baník Karviná), která však ve finálové cestě vyčerpala časový limit a skončila tak na čtvrtém místě, a na šestém místě (rovněž postoupivší do finále po dvou TOPech) Michaela Smetanová (z Rocky Monkeys Brno). Na místě by bylo i podotknout, že právě tato kategorie patřila k nejsilněji obsazeným a holky tak vybojovaly velmi pěkné pozice proti značné konkurenci.
Ve starších kategoriích (2001-2002) se objevila ještě Eliška Adamovská (HK Orlová HO Baník Karviná) a Radim Hajdušek (HO Adrenalin Prostějov). Právě Eliška předvedla také hezký výkon. Postupovala po dvou topovaných cestách a i jí vypršel ve finálové cestě čas. I v její kategorii totiž mezi druhým až čtvrtým místem rozhodoval právě ten.

O mnoho víc se z výsledkové listiny asi vyčíst nedá, na dotaz Petrovi dostávám poměrně lakonickou odpověď – krom svých dětí víc sledoval jen Hanku Šikulovou „Když tam mám dvě osmileté děti, mám spoustu starostí a adrenalinu i jen s nimi… A detailní popis výkonů pouhých tří závodníků by asi nikoho moc neoslovil“.

I tak děkuju za informace. Z Petrových postřehů, a z výsledkové listiny si vcelku člověk udělá slušný obrázek o průběhu závodu. Zbývá pogratulovat oběma českým medailistkám a všem těm, kteří zůstali stát pod bednou (a že to často bylo těsné) popřát mnoho štěstí napříště.

 


Zdroje a odkazy:
Výsledková listina iRCC , KFW Kärntencup 2014 Hermagor