před nedávnem jsem na Lezce napsal příspěvek do diskuse o tom, jak jsem na Suchých skalách potkal jednoho „zasloužilého“ instruktora,

o jeho činnosti na skalách se spoustou zahraničních klientů, o jeho aroganci a agresivitě, o tom že takových agentur je několik a také o tom jak mají lidé, kteří chodí na skály lézt pro svoje potěšení, a nikoli ti kterým peníze zatemnily mozek a skály jenom využívají, postupovat, když někoho takového na skalách potkají. Všem, kteří můj postoj podpořili děkuji a ty které demagogie, peníze a cesta „přes mrtvoly“ cestovních kanceláří přesvědčila, docela dost lituji.

Napsal jsem také, že nejsem ten, kdo si nechá věci jen tak líbit, a tak jsem začal u sebe. V situaci po nové výjimce pro horolezeckou činnost v CHKO Český Ráj jsem se stal  dobrovolným strážcem (asi prvním z řad lezců) a začal jsem mapovat to, co agentury za poslední roky na skalách udělaly. Nazval jsem to „Rakovina na skalách“. Měl jsem čest potkat se z dalšími „instruktory“ z cestovek a musím uznat, je to sílá. Jejich zvůle, nepochopení, agresivita a absolutní neúcta ke skalám mě až děsí.  Nad největším borcem -  Martinem Dědkem, který mi vyhrožoval „rozbitím držky“ přímo u skály, a po té někdy někde, prý jak to chodí, jsem jen žasnul. No dost řečí. Hodnoty skalní rakoviny, které vybudovaly cestovky přikládám ve fotografiích.

Začnu tam, kde to začalo: Vlajková věž

Místo, které dnes popudí asi jen romantiky, kterým připadá, že dřevěné chodníky nejsou zrovna estetická záležitost.





Přesuneme se na skálu na panteonském hřebenu. Tady jsou systémy schodů, žebříků a zábradlí přímo u turistické cesty. Vznikla tato hrůza.









Na závěr jsem nechal Sluneční stěnu a skálu přes údolíčko v oblasti Drábovna. Vpravo u hrany vede cesta od Petra Hejtmánka přes jeden kruh ( VIIc).


Přístřešek pro zázemí zahraniční mládeže:





Vrchol Sluneční stěny:



Stěna. V ní je asi 15 vysekaných chytů různých velikostí (říká se jim madla), které jsou označeny stříbrným sprejem. Madla jsou i v Hejtmošově cestě - asi se jim zdála příliš těžká. Převis v nástupu překonávají pomocí dvoumetrového žebříku.







Přístup ke skále naproti sluneční stěně je označen šipkami, které jsou udělány sprejem.



Vrchol skály. Slaňáky a rýhy způsobené slaňováním.





Nakonec trochu zahraničního umění, jako odkaz dalším generacím.



Doufám jen, že většina z nás zastává zcela opačný přístup ke skalám a že se nám cestovky a ostatní „podnikatele“ podaří ze skal dostat. Na skály se v CHKO nesmí a lezci na ně dostávají výjimku s nějakými pravidly. To je postoj společnosti reprezentovaný zákonem a pokud se to někomu nelíbí, tak ať lobuje, aby se to změnilo. My ostatní musíme daná pravidla respektovat, nebo příště třeba výjimka udělena nebude. Myslíte si, že to společnosti bude vadit?

S pozdravem

Jiří Sejna

P.S. Pokusím se popsat postup pracovníka („instruktora“) cestovní kanceláře při konfliktu s někým komu se jeho činnost nelíbí. Musím uznat, že je to metodicky velmi dobře vypracované, získané bohatými zkušenostmi, možná i kurzy.
1. Člověka bez patřičných informací se snaží přesvědčit, že vše mají povolené ( ministerstvem) a snaží se s ním vyvolat diskuzi, kde samozřejmě cílenými informacemi dominují…
2. Člověka s informacemi popř. ochranáře se snaží nejdříve ponížit. Nadávají mu že je magor, debil, že se mu to machruje, když má placku apod. Při klidném postoji k jejich nedůstojným narážkám přichází….
3. Agresivita. Začnou vám vyhrožovat: že vám na místě rozbijou držku, a přijdou k vám tak na 10 cm. Kdo se zalekne, ale má čistou hlavu (stejně by to neudělal) a stojí za svým názorem, přichází slib a výhružky, že to bude v budoucnu….
4. Když i potom někdo neustoupí, přichází volání právníkům, známým na vlivných místech atd. Všechny argumenty jsou většinou  lži, které ukazují na ubohost těchto lidí.

Přeji všem, kteří budou bojovat proti této zvůli, pevné nervy a zároveň dobrý pocit, že něco udělali pro skály a lezení i po tom, co vyprší dnešní výjimka.

Profesionální strážce CHKO: 724 161 068
Policie ČR Železný Brod: 483 389 158