V Kanadě jsme už nějaký ten pátek a tak jsme se s mou přítelkyni a zároveň lezeckým parťákem v jednom rozhodli, že letošní zimu strávíme v Goldenu v BC. Je to jedna z mnoha ledolezeckých lokalit v Canadien Rockies, oblasti známé a snad i největší na světě.

Carlsberg collum WI 5

Stačí se projet autem po Trans-Canadien Highway 1 a při pohledu z okna si člověk uvědomí, do jakého ledo-lezeckého ráje se dostává. Před tím jsem ani neměl tušení, jak velký potenciál na lezení tady je, inu člověk se neustále něčemu diví.


Ledy u Goldenu

V Goldenu máme kamarády, u kterých můžeme celou zimu bydlet, takže no problém s bydlením, ale s dopravou je to tady horší, takže nám nezbývalo nic jiného, než pořídit za levnější peníz starší Toyotu na lítaní tady kolem komína. Oblastí na ledolezení je tu spousty, stačí si jen vybrat kde. My se prozatím přikláníme k možnosti čím bližší přístup tím líp. Vzdálenosti tu někdy dost klamou a přístupy delší než 2 hodiny nebereme prozatím v úvahu. V Tatrách jsme si těch dlouhých nástupů s báglama užívali až až a ještě taky užijem.


PrettyNuts u cesty

První, kde jsme na lezení zavítali, byl led asi 12 km od Goldenu - PrettyNuts WI4, který je hned u cesty. Přístup k němu byl hodně krátký, auto jsme nechali na odpočívadle a zbylých asi 500 m došli pěšky. Led už na první pohled vypadal parádně a říkám si, jo, to má asi 50 m. Takže jsem do toho nalezl, libuju si jak se parádně leze, skoro celý led za mnou a už vidím štand a v tom lano „cuk“ a už nejde dál a říkám si „sakra co je?“. Ale nenapadlo mě, že to muže být konec lana a dole na mě Kačka volá, že už došlo lano, ale já ji v tom hluku od aut neslyšel. Nakonec jí došlo, že nezbývá nic jiného, než ten kousek lézt nasouběžko.
Jo, ono to bývá tak, když nemáte průvodce a odhad někdy hodně klame. Po tomhle jsme si řekli, že to chce sehnat nějakého průvodce a taky se podařilo - od místní lezkyně Randy, asi 400 stránkového průvodce půjčit, bohužel tento průvodce je nedostatkové zboží, tak ho střežíme, jak oko v hlavě. Ještě dobrým průvodcem a lezeckým fórem je Gravsports-ice.com.


Guinnes gully v první delce

Naše další kroky směřovaly do vesničky Field, která je obklopená spousty nádherných ledů a přistupy jsou snad 20 minut od auta. Ve Fieldu je taky velká koncentrace lezců. Jo, taky když to mají kucí za barákem, tak se není čemu divit. Ledy pod horou Mt. Dennis mají místní pojmenované podle piv a je zde i Pillsner Pillar, my se ale rozhodujeme pro Guinnes Gully WI 4. Jde o 3-délkový led s pěknou první, asi 50m délkou a tou poslední dlouhou asi taky tak. Slanění dolů přes stromy, takže cajk. Field jsme si oblíbili, takže za lezením momentálně vyrážíme především tam. Carlsberg Column WI 5, led který nese název dalšího piva, pěkný asi 60m led s nateklýma píšťalama, kde se člověk aj trochu „vybojí“.
No už jsme byli z těch piv trochu omámení nejde to pít, piva večer a přes den do nich ještě bušit a sekat. Ale někdy si hold člověk nevybere. Ve Fieldu je taky výborná kavárna s milou obsluhou a výborným espressem, které po lezení vždycky bodne.


Ve Fieldu


Pillsner pillar

Ale není vše tak „easy“, jak se zdá. Taky se nám stalo, že jsme chodili 2 hodiny v lese a hledali led, který šel vidět z cesty, ale on si s náma hrál na schovávanou. Tak nezbývalo nic jiného, než jít zase zpátky k autu a frčet zpět a náladu si spravit na Riverwiew WI 3-4, po cestě zpět do Goldenu.
Takže další co jsme si vyhlédli, byl led asi 3,5 km za Fieldem, Silk Tassel WI4, krásný 60m led, který se leze buď na 2 délky nebo vcelku. Já zvolil tu druhou variantu a ze štandu na mě čekaly pěkné výhledy do údolí. Nakonec jsme si ho vylezli ten den ješte 3-krát.


Silk Tassel WI4, 60 m

Haffner Creek je velice populární oblast na mixové sportovní cesty počínaje M6 do M11, dlouhé od 15 do 25 m, které jsou dobře odjištěné borháky. V kaňonu je i The Hoar Cave, taková převislá jeskyně stejně tak dobře odjištěná, takže každý lezec si tu přijde na své. I my jsme lezli do morku kosti, než nás zima nevyhnala pryč. Ten den bylo kolem -20 stupňu.


Haffner creek, sportovni mixy

Po mixech máme chuť zase na ledy tak jedeme opět do Fieldu a tentokráte pod Mt.Stephen, na nějaký jiný led. Přístup je trochu obtížnější, po kolejích. Asi po 400 m od auta narážíme na stádo jelenů, asi 15ti, co si jen tak leží na kolejích a dělají jako by nic. Když jsme kolem nich procházeli, tak se jen tak popošoupli ať mužem projit. No místní fauna je fakt pestrá. Ten den jsme ještě po cestě do Goldenu potkali pumu, jak si to šinula přes cestu.
Po 2 km se začínáme brodit lavinovým polem k ledu Cool Spring WI 5+. Přes něj se valí voda jak z vodopádu, tak zkouším, jestli by to šlo, ale vše na mě po chvilce namrzá, a tak po pár metrech poslušně lezu dolů, necháváme to na někdy jindy a jdeme raději na něco, co už známe.
Některé ledy se během roku mění a to jak formou tak i obtížnostně, a to jsme se taky přesvědčili na vlastní kůži. Zkusit se má všechno, ale ledové sprchy raději ne.

Tak se mějte a užívejte zimy dokud to jde.


Jeden ze štandu


Haffner creek M7


Slanění někde nad Fieldem


Stádo jelenů na kolejích


Guinnes gully WI 4, druhá délka


Také vyhledy

Odkazy:
Průvodce: Waterfallice (climbs in the Canadian rockies) vydal ji Joe Josephson v roce 2003.