Lezec - Zpravodaj

Na desátou dorazilo 16 statečných. Na startu každý dostal rozpis cest a kartičku pro záznamy o dosažených bodech. Oficiální odpal proběhl v 10:30 a první stateční vyrazili. Během dne se pole rozrostlo na celkových 20 MUŽŮ a 7 NEMUŽŮ, protože závod vcucnul i řadu těch, co původně přišli jen na čumendu. Ze startu vše probíhalo v takové příjemné uvolněné atmosféře, ale kolem poledne už většině začalo opravdu docházet, že závod rozhodně nebude procházkou růžovým sadem. Hlášky typu „Sakra, nějak mi ty prázdný fleky na kartičce neubejvaj a to už sem slušně jetej“ nebyly vůbec ojedinělé. I když mizela fyzická převaha, nálada byla perfektní. Bojovalo se o každou expresku i sektor a lidi se najednou přistihovali v cestách, které původně zavrhli s tím, že se v nich ani nehnou. Obvykle člověk trénuje a pak jde na závody. Tady se dost lidí dostalo do opačné polohy, kdy šli na závody a z toho chytli motivaci trénovat. Inu ve spárách hodně věcí funguje jaksi obráceně :-).
Celkově závod probíhal v podstatě ve třech fázích. První pohodová s nadějí že to půjde. Druhá taktická, kdy se řešilo kdy co dát aby člověku zbylo na další cesty. Třetí lobotomická, kdy se všichni do cest vrhali v různě agonickém stavu a přestože jim hlava už dávno několikrát oznámila, že už nemůžou, bodíky přibývaly.
Přibližně v 19:00 skončilo lezení. Vylákat některé od piva na vyhlášení stálo jistou námahu, nicméně v půl 8 jsme vyhlásili co se dalo.
Tady bych chtěl vyzdvihnout sponzory celé akce, protože cen bylo opravdu hodně a parádních.

*ObrWorks*
*Singing Rock*
*Saltic*
*Hanibal*
*Stěna Holešovice*

První tři z obou kategorií obdrželi umělecká díla s lezeckou tematikou. Každý závodník dostal diplom s počtem bodů co ulezl a cenu . Použili jsme metodu rozdělování oblíbenou na dětských závodech TendonCup zvanou Švédský stůl. Tady to v praxi byla Švédská podlaha, na které byla vyrovnaná hromada cen. První tři měli možnost výběru dvou a zbytek každý jednu, takže každý kdo našel odvahu strčit ruku do spáry dostal cenu.
Po vyhlášení byli všichni rádi, že se už nemusí hýbat a promítání se neslo v příjemné atmosféře až do pozdních nočních hodin. Kdyby jsme vylezli jen půlku toho se za večer naplánovalo u piva, jsme hvězdy. :-)
Přestože závod patřil k těm „náročnějším“, zalezli si mistři i začátečníci a to, s jakou motivací trénovat a zlepšovat se drtivá většina lidí odjížděla, je pro nás organizátory tou nejlepší odměnou.

Několik pochycených komentářů a situací
Nedori poté, co se mu někdy odpoledne udělaly puchýře zezhora na prstech u nohou prohlásil: Díky kluci, příští závody vymejšlim já a to se z toho pos...

Když se ženská svlékne do podprsenky a začne hekat, většině chlapů se v hlavě objeví poměrně jasná představa. V tomto případě ovšem ženu obepínal záludný kluzký komín, takže výsledný dojem byl zcela jiný než by se čekalo. Každopádně ale stál za to.

Kamarád za mnou během závodu přišel a povídá: To je úžasný, voni si mezi sebou raděj. Ale né jen ty dobrý těm horším, všichni všem. Prostě borec leze dolů, za nim nastupuje další a ten co dolez mu automaticky vykládá jaký finty a kde se mu tam šikly. Prostě paráda...

Za zmínku stojí výkon Šťépy. Ten musel být přes den v práci a přišel v půl 7. Když mi po cca půl hodině dával kartičku s 65 body, nebyl zpocenej ale zpěněnej, což se obvykle stává pouze koním westernových hrdinů. Koně ale obvykle neříkají „jdu blejt“, tak nakonec šlo docela dobře poznat, že Šťépa není kůň.

Kema: V Tlustý Bertě sem cvaknul jednu expresku. Teda cvakal sem ji už v pádu. To bylo super. Kromě jističe mě chytali eště další dva lidi. Koukám na ni a řikám já asi spadnu... To vůbec nevadí, dělej, dávej...

Stephan ze Saska: Bylo to mnohem zajímavější a zábavnější než jsme čekali. Když jsme sem jeli, říkali jsme si pch, nějaké spáry na stěně, to v klidu vylezem a ono ejhle, byl to opravdu boj. Jeho úsměv a See You in Adršpach na rozloučenou mě hřeje u srdce.

Bobr: Protože se během sezóny všichni dramaticky zlepšíte, beru to jako hozenou spárařskou rukavici a dávám si za úkol zpracovat Libora, aby v Holešovicích přibyly alespoň dvě další spáry, takže jestli budem příští rok v cajku můžete se těšit na dvakrát patnáct. A hádejte co si přeju za rozměry...

Zdar
Bobr