Lezec - Zpravodaj

Nominace bude stanovena na základě níže uvedených výsledků v nominačních závodech. V lezení na obtížnost, boulderingu a kombinaci je s výjimkou závodníků startujících prvním rokem v kategorii B pro rok 2018 podmínkou zařazení do reprezentačního družstva účast na testech reprezentace v Laboratoři sportovní motoriky FTVS a splnění minimálních limitů v klíčových parametrech pro jednotlivé disciplíny – viz tabulka.pdf. Pokud některý ze závodníků splňujících podmínky nominace na základě výsledků v nominačních závodech nedosáhne minimálních limitů v klíčových parametrech pro jednotlivé disciplíny ani při opakovaném testování, počet členů reprezentačního družstva v dané kategorii a disciplíně se sníží.

Vysvětlivky

protože je soutěžní lezení komplexním sportem, může být nedostatečná úroveň některé pohybové schopnosti kompenzována velmi vysokou úrovní schopnosti jiné, což je nutno zohlednit při vyhodnocování testů. Výše uvedené hodnoty jsou stanoveny s přihlédnutím k této problematice, snížení naměřených hodnot pod uvedenou hranici znamená jednoznačně limitující faktor pro celkovou výkonnost závodníka a signalizuje problém v tréninku. Proto by v takovém případě měla být poskytnuta tréninková doporučení a následně nařízeno opakované testování.

Hodnoty jsou navrženy na základě analýzy testů reprezentace v letech 2013 –2017, pomocným kritériem jsou i normy vztažené k obtížnostem cest. Je nutno zdůraznit, že jde o skutečně minimální hodnoty, které lze považovat za ukazatel systematického tréninku a vůbec umožňující provozovat danou disciplínu jako sport, ale jsou podstatně nižší, než jsou nejnižší hodnoty závodníků úspěšných na mezinárodní úrovni v jednotlivých kategoriích.

V prvním momentu když jsem si tohle přečetl, tak jsem si řekl, co to je komplexní sportovní disciplína? Tréninku a trénování se věnuji přes dvacet let a s tímhle termínem jsem se v žádné odborné literatuře nesetkal. Zeptal jsem se i strýčka Googla a ani on nevěděl, co se myslí výrazem „komplexní sport“. Možná, že tím pisatel myslel, že soutěžní lezení je sport, který namáhá či zatěžuje komplexně (stejně) celé tělo. Ale ani tohle neplatí u soutěžního lezení natož u lezení na úrovni reprezentace. I v soutěžním lezení jsou namáhány některé částí těla o mnoho víc než jiné. Prostě ve vrcholovém sportu nenajdete disciplínu, která by tělo namáhala stejnoměrně, prostě vždy bude namáhaná nějaká část těla extrémněji než jiná. Tolik k zavádějícímu výrazu „komplexní sport“.

Co mě ale nadzvedlo ze židle, je již zmiňovaná nutnost splnit jakési silové testy, aby se závodník dostal do reprezentace i po té, co splnil podmínky nominace na nominačních závodech.
Netuším, proč Čhs tuhle věc zavedlo, ale stanovovat byť podle Čhs minimální silové hodnoty, podle mě je pitomost. Navíc jde o celkem problematickou věc, zjednodušeně řečeno jde o možné poranění při tréninku síly prstů (síla a vytrvalost flexorů prstů).
Jestliže Čhs dalo tuhle podmínku, bere na sebe také odpovědnost za případné úrazy závodníků, kteří při snaze splnit dané limity si přivodí úraz? Ještě bych pochopil, kdyby Čhs dalo tyhle silové limity jako doporučení závodníkům, ale jako podmínku je to špatně.
Čhs sice píše, že jde o minimální hodnoty. Ale kde Čhs bere jistotu, že tyhle minimální hodnoty jsou ještě hodnoty pro toho či onoho potenciálního reprezentanta bezpečné. Navíc se jedná o problematiku, kde nikdo není schopen říct, ano ty už máš vývoj kosterního aparátu ukončen a ty ne.
To, že případní reprezentanti budou chtít tyhle limity splnit, je jasné, ale kde je jistota, že si u toho nepoškodí své zdraví?
Kamarád, špičkový ortoped z uznávané pražské kliniky, mi na tenhle požadavek Čhs řekl, že je to pi...na. Ortopedka z týmu profesora Koláře, že je to blbost. Přitom oba dva tihle lékaři sami lezou.
Čhs se odvolává na jakési testy reprezentantů z dřívějška a na silové schopnosti úspěšných reprezentantů zahraničních. Ptám se? Jsou tyhle testy vůbec vypovídající o tom, kolik snese zatížení konkrétního jedince v konkrétním stavu jeho vývoje v době testu.
Vývoj jedince v tomhle může být ukončen u někoho v šestnácti, u druhého ve dvaceti, u děvčat obecně o něco dřív než u kluků. Opět se ptám? Kde bere Čhs jistotu v tom, že si při těchto testech či trénování na ně, zvlášť mladí závodníci, kteří nemají ukončený vývoj těla, neublíží? Z kterých pramenů Čhs čerpá, že ještě při tomhle zatížení prstu je to bezpečné a při větším už nebezpečné?
Čhs se odvolává na měření úspěšných zahraničních reprezentantů. V tomto případě je ale potřeba si uvědomit, že to mohou být ti šťastlivci, kteří mají geneticky dané schopnosti tyhle zátěže zvládnout, aniž by si ublížili. Navíc tyhle testy hovoří jen o tom, kolik zátěže zvládli, a ne, jaká zátěž je ještě bezpečná.
Proto se ještě jednou ptám, kde bere Čhs jistotu, že jejich požadované limity nepoškodí zdraví mladých závodníků?
Mně osobně tento požadavek připadne stejně hloupý jako to, že se dřív tvrdilo, že lezec musí být co nejlehčí. A znám i případ polské nadějné lezkyně, která díky tomu téměř zemřela na anorexii.
Profesor Kolář v jedné své publikaci píše, mnoho nadějných sportovců doplatilo na to, že je trenéři či rodiče trénovali podle „nejnovějších vědeckých poznatků“

Souhlasím s tím, jak píše ČHS, že se v minulých sezónách jednoznačně ukázalo, že nominace po domácích závodech v některých kategoriích "není zárukou odpovídající výkonnosti". Ale řešit to pochybnými silovými limity?

Tohle Čhs mělo vyřešeno již dávno před příchodem Tomáše Bintera do vedení SKL. Závodníci se nominovali na českých závodech. A potom na prvních dvou buď evropácích nebo světácích´.

(Ilustrační foto v úvodu: autor článku Libor (Rebel) Hroza na loňské valné hromadě ČHS (fotku doplnila redakce Lezce))

Komplexní sport