Předem varuju. Lezu 40 let, tudíž mě toho lezení zbývá možná tak 10 let. Navíc jsem nepřítelem maglajzu všude, kkde není nutný (teď mám na mysli frekventovaný, tudíž olezlý vápno). Přečetl jsem si test  vlivu maglajzu - mimochodem potvrdil moje obavy, ale teď mě nejde o jeho  vliv na skálu, ale na nás lezce. Skály totiž nejsou jen naše, ani je nevlastní CKO, ale jsou nás všech, tudíž i těch, kteří se na ně chodí jen dívat. Proti nim jsme - lezci, zvlášť maglajzující v trapné menšině. Dokud se s práškem lezly jen 9. a 10., nebyl to až takový problém, skoro všichni to přehlédli. Jestli že se ale používá i na pětkách (konkrétně na Podzimní na Křižáku, nebo na Palicích a Drátníku), není divu, že se kde kdo ozval. Kromě toho si myslím, že má je to jedna z věcí, která má devastující vliv na psychiku samotných lezců, třeba proto, že se tito nenaučí lézt na poněkud uklouzaný, případně zledovatělý skále. Možmá že jde taky o ten elegantní pohyb šáhnutí do pytlíku. Všimněte si taky, že někteří, než šáhnou do chytu, si ofoukmou maglajz z prstů, jiní, dokud tam nemaj milimetrovou vrstvu, nelezou.

Chci napsat jěště něco o lezení na rybu a ve štrůdlu, dříve kolchoz. Myslím, že je to důsledek špatnýho výcviku v začátcích lezení. Jestli totiž vezmu nováčka na cestu, kde ztrácí přehled o tom co dělá, většinu cesty odvisí a není schopnej ani vnímat, co mu ostatní raděj, tak zněj většinou vyrobím chronickýho druholezce a protože takových začíná být většina, nezbývá, než si hodit lano zhora. Moje zkušenost je že začátečník musí jít na takovou cestu, kde se bez problémů drží rukama a je shopnej se podívat kam šlape a je schopnej vylézt alespoň 5 až 10 metrů, aniž by se pověsil do lana. Úmyslně tady nemluvím o obtížnosti, je pro každýho jiná. Když to zvládne, má nato odpovídající věk a instruktor odpovídající odvahu, je ho potřeba vyslat na horním konci špagátu, samozřejmě tam, kde se může zajistit. Rád bych potkával víc lezců, kteří lezou na prvním, třeba pak najdou i cestu do hor -zejou prázdnotou- a třeba i v zimě. Ťéša