Stejné, ne-li větší, nadšení totiž vyžaduje činnost, kterou pěstujeme s Karlem na Petrohradu. Holt každej má svýho koníčka a kdo si hraje nezlobí. Našimi běžnými hračkami jsou obvykle nejrůznější kartáče, pilky, sekyra maximálně motyčka či barva. Tentokrát k tomu přibyly rýče a lopatky a jali jsme se vytvářet dílo hodné mistrů naší pověsti.
foto by © Karel Hegr
Mezi dvěma kameny zeje puklina, do níž se dá z jedné strany jakž takž nalézt, z druhé strany čouhá pahýl břízy třiceticentimetrového průměru. Mezi jednou a druhou stranou je dobrých šest metrů, po celé délce stropu se táhne jasná puklina.
„Bereme dnes druhou bouldermatku?“
„Já bych jí nebral, myslím, že toho moc nenalezeme“
Noříme se do díry. Je vlastně úplně jedno, že venku svítí sluníčko a teplota se blíží ideálnímu tření. Nás tohle nezajímá, protože v prostoru, kam se sotva vejdeme, je pořádné horko. Postupně vzniká místo, kde může člověk mávat rýčem, přichází čas na zbytek břízy. Ta, ač delší dobu uschlá, má ještě velmi zachovalý kořenový systém, který je klíčem k úspěchu. Všimněte si podobnosti s lezení (nezazní jich tady mnoho) – i taková věc, jako je kopání jeskyně má svoje klíčová místa. Zbytek okolo je jenom vytrvalost.
Postupně zmenšujeme kořenový val až se dostáváme na velikost něco přes metrák hmoty, visící nepochopitelně ze stropu, ale stále odolávající náporům ze všech stran. A pak to povolí. Zrovna stojím pod tím a Karel jenom hrozně zařve, abych prchal. Trochu mě to lízlo, ale vítězství je víc než bolest…
Jezevec
foto by © Karel Hegr
Jezevec
foto by © Karel Hegr
Jezevec
foto by © Karel Hegr
A zase na Petráč. „Dneska to dorazíme a konečně začneme taky lézt“. Tak, tak, další den jsme to dorazili a po třech hodinách dřiny, ale i kosmetických úprav, máme čas na hoďku lezení. Honem alespoň základní směry, jedno 7C/C+, jedno 7B a pozkoušet hranku venku někde mezi 7C+ a 8A.
A hurá domu. Jak tohle zapsat do deníčku? (kdyby si nějaký někdo z nás vedl) Tak třeba ve dvou lidech každý zhruba 7 hodin práce, jeskyně, kde se dá místy i postavit, délka asi 6 metrů. Nejjasnější celá linie dobrých 8 metrů s klasifikací poněkud mimo mísu. Ukáže čas…
A na příštím PADání už jenom přestřihneme pásku (jestli budou koberečky, tak maximálně zelený).
Registrace
Metodika
lezec.cz
No furt se tady nějak moc leze nebo schůzuje, tak taky jeden příspěveček do sekce „mládí, krása, síla“, v kterémžto názvu hodně velcí pamětníci najdou název spartakiádní skladby.