V letošním roce se naše skalní reprezentace trochu obměnila. Někdo přibyl a někdo se na to profilezení „vykašlal“. Anebo se odmítl zúčastnit a tím naznačil, že nechce být reprezentant.

Vedením skalní repre byl pověřen mladší lezec Jiří Šefl, který nahradil Petra Resche. Pro volbu, kam se naše mnohočlenná výprava vydá, byl zvolen rakouský Zillertal, jelikož jsou v této oblasti jak cesty s lanem, tak parádní bouldering.
Materiál je jemnozrnná žula, někdy až připomínající tvrdý pískovec. Klasické lezení po lištách spárách a bočácích. Tato oblast se nachází ve dvou údolích nad městečkem Mayerhofen a to v nadmořských výškách od 700 m.n.m. až do 1750 m.n.m., kde se nachází nejvýše položené sektory. Já jsem Zillertal navštívil už několikrát předtím, ale většinou jen s bouldermatkou. Tentokrát jsem si říkal, že bych chtěl lézt výhradně jenom z lanem a prozkoumat většinu sektorů, kterých je zde opravdu hodně.
Staré sektory jsou kratší - spíše bouldrovější cesty. Novější sektory, jako je Bergstacione, nabídnou opravdu dlouhé vytrvalostní a technické cesty někdy až 40-50m dlouhé. A právě toto lezení, i když není tak převislé, tak mě opravdu nadchlo a překvapilo.
Máte dostatek tření, jež potřebujete pro vaši uvolněnost při lezení na skalách, za to si neprolezete prsty po prvních dvou cestách.
Klasické lezení v Zillertalu začalo na věžích Ewige Jagegrunde a zde vznikly první  klasické i sportovní cesty. Další zbrusu nové oblasti, v kterých místní guru Gerhard Horhager udělal převislé a bouldrovější cesty, jsou Swarze Wande. Z Gerhardem jsem se zde v Zillertalu seznámil a poznal historii lezení v Rakousku. Je to opravdový místní guru, který navrtal nebo očistil nejvíce cest. Tvrdí, že dříve bylo moderní sekat chyty a lézt co nejvíce nejtěžší cesty na světě. A nyní v roce 2010 je moderní nesekat a lituje toho, že vysekal více jak  stovku cest.
Jde tedy spíše o krásu z lezení a krásu skály a ne tak o obtížnost. Každopádně jde o linie cesty a ne o vytesané dírky v ploché desce, kde před tím nebylo opravdu nic.
A teď konečně o tom podstatnějším, co by vás mělo více zajímat,  než oblast, kterou stejně asi většina, kdo tento článek čte, znáte. Soustředění by mělo jasně a transparentně reprezentační družstvo představit lezecké veřejnosti. Navíce tmelit kolektiv a ti starší zkušenější předat rady a tipy - triky těm mladším. ČHS nás podporuje a myslím si, že je podstatné se soustředění zúčastnit a ukázat, že na to, co lezu, na skalách mám.
Byl jsem překvapen dobrou atmosférou a motivací všech, kdo do Zillertalu přijeli. A to nejenom naše repre družstvo, ale i další Češi, co tam zrovna také lezli a nebo bouldrovali. Celková atmosféra a podpora dalších na skalách se vzájemně propojila večer u ohně a všichni neměli nic jiného na práci než, jak zítra ráno lépe lézt.
Někteří jenom za boulderingem a někdo za obojím i na lano i bouldrovat. Sám za sebe musím podotknout, že tohle soustředění mělo význam a mělo grády atmosféry, co všichni potřebujeme na skalních výjezdech. Jednoznačně nové vedení skalní komise je posun. Je to jedna z cest, jak skalní lezení u nás v Česku někam posunout a podpořit. Nyní je to jenom na našich reprezentantech, jak toho využijí. Tohle je jenom můj vlastní výtah, co se stalo a co si o repre myslím.
Podpora ze strany ČHS je základem pro budoucnost, aby lezení nebylo v budoucnu sportem ne v přírodě, ale v halách na umělých stěnách. Co kdo vyleze a splnil, to nechám na našem trenérovi Jurovi Šeflovi, který připojí svoji část ke článku na Lezec.cz.
Já jsem vylezl jednu z nejtěžších cest v Zillertalu a to Dolby Souround 8c+/9a.