Nejsou právě tohle v poslední době nejskloňovanější slova v lezeckém světě? Módní trend? Nově objevené a dynamicky se rozvíjející odvětví lezeckého sportu? Nebo jaký názor máte vy? Na jednom se určitě shodneme. Vsoučasnosti zažívá bouldering boom. A jelikož i já chci být in a vědět, o čem si to ti mladíci s postelemi na zádech povídají, vypravil jsem se na týdenní boulderingový zájezd. A kam? No přece tam, odkud pochází nejrozšířenejší boulderingová klasifikace a kde jsou ty bouldry s největším B. Do Fontainebleau.

Odjížděl jsem plný rozporů. Koncem května, kdy i u nás se lezecká sezóna rozjela na plné pecky, odjet do tisíc kilometrů vzdálené oblasti?! Co tam budu na těch kamenech týden dělat?! Ale na druhou stranu Jarda Maršík nešetřil superlativy a pro rodinnou dovolenou se místo jevilo ideálně. Po noci strávené jízdou vautě jsme postavili stany na bezplatném tábořišti poblíž oblasti Bas Couvier, beznadějně obsazeném Holanďany, kteří zde trávili sváteční dny volna. Jen díky obětavosti Jardova otce, který pro nás vlastním tělem uchránil snad poslední dvě místečka, jsme se mohli zabydlet a ve skalách rozhýbat ztuhlá těla. Začali jsme opatrně na čtyřkách a pětkách a už tato obtížnost mě ukázala, že né vše půjde hned a že daný problém je třeba prokouknout, jinak se elegance a jednoduchost promění vurputný a upachtěný boj.Nutno říci, že už první den mi to chytlo. Kobereček na opucování lezaček, průvodce, shluk balvanů zúžasně pevného a tvarovaného pískovce sobílenými chyty a vy. A stálá otázka, jak se dostat nahoru, doprava nebo doleva. Průvodce je nezbytná součást výbavy. Kzakoupení je za 149 FRF například vtabáku vBarbizonu. Je téměř kompletní, vyjma posledních novinek a orientace vněm, ač na první pohled nepochopitelná, je následující: Na nákresu jsou očíslovány bouldry, za číslem bouldru je číslo a barva nakreslená na kameni a za ní a jménem je pochopitelně obtížnost. Já jsem to měl jednodušší. Měl jsem ssebou Jardu, který zde byl už potřetí a tak shledáním oblastí a pěkných cest se stačilo obrátit na něj.


Celé Fontainebleau se skládá z 39 oblastí, které jsou roztroušeny po okolí vokruhu 50 km. Při našem pobytu jsme jich navštívili osm: Bas Cuvier, Cuvier Rempart, La Merveille, Franchard Isatis, La Roche aux Sabots, Le Cul de Chien a Buthiers. Nevím jak vypadá zbylých 31, ale tyhle jsou perfektní. Každá něčím zvláštní a jedinečná. Do všech byl přístup od parkoviště do 15 minut a všechny jako stvořené pro rodiny smalými dětmi. Když se odvaří taťka, vystřídá maminu u bábovek, nebo vezme špunta na dobrodružnou výpravu do spleti chodeb pískovcového bludiště, zkrátka pohoda. Oblast je hojně navštěvovaná místními lezci nejrůznějších věkových a výkonnostních kategorií, ale i nelezců jako místo pikniků a rekreačních vycházek.


Lezli jsme každý den bez odpočinků vyjma jednoho dne, který jsme věnovali návštěvě francouzské metropole, vzdálené necelých 60 km. Postupně jsme se rozlezli a zdomácněli vobtížnosti okolo 6c až 7a FB a vylezli okolo 15 bouldrů vtéto obtížnosti  a některé i OS nebo Flash. Jardovým maximem se stala Master edge 7bFB a mým stejně hodnocený bezejmenný traverz voblasti Buthiers. Další bouldry, které mohu doporučit:

Charcuterie 6c/7a -  Bas Cuvier, Duroxmanie direct 7a+ -  Bas Cuvier,  La Joker 7a - Bas Cuvier,El Poussah 6c+/7a - Franchard Isatis, La Figure du Proue 7a - Elefant, Le Toit du Cul Chien 6c/7a - Cul de Chien , Le Flipper 6c+ - Buthiers, Mantel 6b - Bas Cuvier, Envie den Bétes 6b - Isatis, Le Toit du Loup 6b - Elefant, L´ Etrave 6a - Buthiers, L´Angle de la Fresque 5+ - Buthiers.


Poslední den, už stotálně prolezenými prsty, sbolavými svaly, které jsem ani nevěděl, že se klezení používají, jsme procházkou navštívili oblast Cuvier Rempart, kde se naši krajané Rosťa Štefánek a Štěpán Neústupný blýskli výkony se závratnou obtížností. Cesta Le Miroir des Vanités traverz za 8b mě od pohledu zklamal. Pravda, cestu jsem hodnotil po ohmatání chytů snohama na zemi a do lezaček jsem se nepřezul, protože prsty se už odmítali čehokoliv držet. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že je cesta nadhodnocená. Poměrně slušné stupy a lezení po lištách vkolmé skále. Cesta Misanthrophie vButhiers, mimo jiné také přelezená Rosťou, vede vpodobném profilu ale po nepatrných chytech a téměř beze stupů a je "jen" za 8a, Le Mouvement Perpétuel nekonečný traverz se špatnými stupy a se 7b-éčkovým výlezovým bouldrem má stejnou klasifikaci 8b?! A co Masacre au Supermarché traverz spřibližně stejným počtem kroků, ale za rapidně menší chyty je jen za 7c! A tak bych mohl pokračovat. Ale všechno může být jen optický klam a skutečná obtížnost se ukáže až při lezení a ktomu se už bohužel vyjádřit nemohu. Snad někdy příště.


Bouldering je bouldering a kroky, které jednomu lezci sednou, druhý nemůže udělat a příště zase naopak. Vdelších cestách slanem, kde obtížnost jednotlivých kroků není tak vyhrocená a místa se dají řešit více způsoby, je menší diskriminace dlouhánů nebo trpaslíků, siláků nebo techniků. A proto si myslím:" Bouldrování je skvělá zábava a silově technická  příprava, ale pro skutečné srovnání sostatními je třeba alespoň občas se přivázat na lano a potvrdit svoji výkonnost a něco pořádného prásknout.

Tak zase někdy v"bleau" a vemte sebou děti, manželky, lopatky a bábovičky a hlavně dost franků na víno.

Arevoar