V těchto dnech se po 7 týdnech vrátila z Pákistánu horolezecká expedice NANGA PARBAT 2005 LIGHT EXPEDITION CZ, podporovaná

Českým horolezeckým svazem. Pro špatné počasí a množství sněhu se sice nepodařilo vystoupit na hlavní vrchol Nanga Parbatu (8125), přesto byla tato expedice v mnohém výjimečná. Bylo to po dlouhé přestávce 34 let, kdy se horolezci pokoušeli zdolat Nanga Parbat severní cestou a vůbec poprvé v historii, kdy se touto cestou pokusily vystoupit horolezkyně. Při expedici vystoupili všichni účastníci na  vrchol Jižní Chongra (6448 m) a stali se tak prvními Čechy a prvními ženami na této hoře (doposud na tuto horu vystoupili pouze někteří členové expedic v roce 1934 a 1971). 


První tábor v pozadí spodní část rakiotského ledovce 


Vrchol Jižní Chongri 6448 

NANGA PARBAT 2005 LIGHT EXPEDITION CZ.

Zpráva po návratu – na vrchol se nepodařilo vystoupit.

Termín expedice : 5. července až 18. srpna 2005

Účastníci expedice : 
Pavel Matoušek, Olga Nováková, Zuzana Hofmannová, Josef Milfait, Miroslav Churavý, Luděk Kopecký
Cíl expedice :
Nanga Parbat (8125). Vrchol se nachází v Kašmíru na území dnešního Pákistánu.

Výstupová trasa : Severní cestou, cestou H. Buhla – přes Rakiotský ledovec. Trasa je shodná s výstupovou trasou pokusů Němců z let 1932, 1934, 1936, 1938 , prvovýstupu Hermanna Buhla z roku 1953 a úspěšného výstupu Tatranské expedice v roce 1971. Od té doby na vrchol touto cestou zřejmě nikdo nevystupoval.

Časový průběh expedice (zjednodušeno) :
9.7. postaven BC (3970m, pod Velkou morénou)
12.7. postaven 1. tábor (4500 m – Velká moréna)
16.7. 2. tábor (5300 – zlom Rakiotského ledovce)
17.7. až 24.7. několik period špatného počasí neumožňuje prostoupit ledovcem nad 2.táborem
29.7. 3. tábor (5900m, pod sedlem J.Chongri), napadne asi 30 cm čerstvého sněhu, bouře, pro elektrické výboje se nelze v táboře postavit
30.7 až 2.8. špatné počasí
4.8 až 5.8. 4. tábor (6100 – pod Západním Rakiotským sedlem), pokus o Rakiotský štít (Z.Hofmannová, L.Kopecký). Postup zastavil lavinézní terén, hluboký sníh a bouřka se sněžením.
7.8. společný výstup na J. Chongru (6448 m), do večera napadne asi 30 cm nového sněhu
8. až 9.8. ve dne v noci nepřetržitě sněží, napadne 80 až 100 cm sněhu, přes špatné počasí zahájen sestup, cesta vzhůru je na dlouhou dobu uzavřena
10.8. příchod do BC
14.8. odchod z BC

Hlavní komplikace při výstupu :

• Trasa mezi 1. a 2. táborem je často ohrožována padajícími seraky (lavinami)
• Orientačně složitý a tedy pomalý průstup spodní částí Rakiotského ledovce
• Komplikované hledání cesty kolem 2. tábora (zlom ledovce) a horní částí ledovce
• Nad 6000 m trvale špatný (hluboký) sníh, laviny
• Nestabilní počasí, zejména v oblasti Rakiotského ledovcového plata. Nejdelší perioda pěkného počasí 3 dni, zpravidla je pěkně jen jeden den a dopoledne. (Jako neskutečný sen se zdají některé záznamy předchozích expedic :  „od 30. června do 18. července bylo slunečno “, „čtyři týdny jsme měli slunečné počasí …“ ,  „… všechno šlo bez větších těžkostí, za dva týdny … počasí stále výborné…“)
• Časté sněžení. Vlivem sněžení a tlakových vln od lavin byly poničeny tři stany expedice.


Začátek laviny


Lavina se blíží


Lavina je u nás


Po tlakové vlně

Poznámky k expedici :

• Nanga Parbat zaujímá mezi osmitisícovkami zcela výjimečné místo. Neřadí se sice k nejvyšším osmitisícovkám, ale jeho Rúpalská stěna je nejvyšší horská stěna světa. Je také první osmitisícovkou, o kterou se již roku 1895 pokoušela horolezecká expedice. Přesto dodnes nepatří k příliš navštěvovaným. Také severní cesta, kterou byl první výstup na vrchol uskutečněn, má doposud pouze jedno opakování.
• Expedice byla vedena lehkým stylem, bez použití kyslíku, výškových nosičů, bez budování zabezpečených postupových táborů. Přes mnohé pochybnosti i mezi horolezci se expedice snadno obešla také bez pomoci kuchařů (a dalších „pomocníků“) v základním táboře.
• Z organizačního hlediska nebyly vážnější problémy. Kromě dopravy do BC jsme  neměli od agentury žádný servis. Vlastní vybavení BC, vlastní vaření v BC, vlastní WC stan, …. Problémy s tímto řešením měl pouze styčný důstojník, kterému se zdálo, že nejsme ta správná expedice, když nemůže diktovat náš program a vysedávat ve velkém společenském stanu.  Zabezpečení agenturou cestou do BC a zpět, včetně služeb sirdára bylo bezchybné (24 nosičů do BC, 11 zpět).
• Vybraný směr výstupu je velmi opuštěný. Naposledy zde zřejmě působila Československá expedice v roce 1971 a před 10 lety Japonská expedice, která ale od 2. tábora vystupovala jinou trasou. Po obou (!!!) expedicích jsme našli stopy jejich pobytu – odpadky v 1. táboře. Náš sirdár byl nosičem Japonské expedice a upřesnil nám směr jejich výstupu. Japonská trasa je z bezpečnostního hlediska velmi, velmi problematická (pro nás až nepředstavitelně) a je jen s podivem, že jediným zraněním byla prý zlomenina. 
• Opuštěnost výstupové trasy má své nevýhody i výhody. Veškerá činnost na kopci byla jen a jen naše činnost. Při více expedicích by se zřejmě postupovalo rychleji. Takto se ale jednalo o zcela jinou situaci, než bývá při většině dnešních expedic běžné. 
• Vrchol sice nebyl dosažen (z dříve uvedených důvodů), přesto si myslím, že se jedná o velkou zkušenost pro všechny účastníky. Všichni účastníci vystoupili na J.Chongru (6448 m). Jedná se o teprve asi o 3 výstup v historii na tento vrchol a je to poprvé, co na vrcholu stanuli Češi a poprvé co na vrcholu byly ženy.
• Nanga Parbat přes Rakiotský ledovec zůstává i nadále velkou výzvou. Vždyť poslední expedice tu byla před 34 lety a doposud zde byly vykonány pouze dva úspěšné výstupy (1953 a 1971). Vždy se jednalo o početné a těžké expedice včetně výškových nosičů. Je to poprvé, co se touto cestou pokusila vystoupit lehká expedice a je to poprvé, co na Rakiotském ledovcovém platu stála žena.
• I pro mnohé z nás zůstává tato cesta výzvou do dalších let. 

Pavel Matoušek – vedoucí expedice