Lezec - Zpravodaj

photo by © archiv Jinřich Skopec

Já vlastně ani nevím, jak se to stalo, že jsme se rozhodli pro Eiger a jak jsem se dostal do úzkýho výběru.
Snad přes Honzu Hobláků, Ústečáka, horolezce, se kterým jsem byl v kontaktu. Ten totiž byl zase v kontaktu s Mostečákama a znal se s Vikym.
Měla to být moje první zkušenost s velikou horou a ledem. Předtím písek a lezení v Tatrách, pětkrát za rok, to jo, ale tohle byla první alpská zkušenost.
O Eigeru jsem věděl jen to, co jsem si mohl někde přečíst a pár fotek, které jsem viděl.

Franta Chlumskej, můj kamarád, který se později zabil na Pik Leninu, nám před odjezdem řekl: „Kluci, já vás budu podporovat.“ No a opravdu nám nějaký prachy dal, my jsem si za to nechali ušít péřovky a spacáky. Já a Fery.
Byli jsme tam tři Severočeši, já, Jirka Šlégl a Fery a tři Pražáci, doktor Jirko, Jirka Pechouš a Viktor Jarolím. S Pražákama jsem se neznal.
Věkově jsme byli poskládaný různě, já byl starší, ale žádný problém jsem s tím neměl.
Byl jsem tam se Smejkalem, který byl můj veliký kámoš, ale měli jsme smůlu, že když on byl na vojně, já lezl a pak zase naopak. Takže jsme byli čtyři roky od sebe – lezecká díra, ale jinak jsme spolu lezli pořád. Mé první zážitky, prvovýstupy, vše s ním.

Doktor Jirko měl krapet mindráky, že je starší a taky ten zápal plic, už si ho vlastně přivezl s sebou, neměl ho doléčený. Do stěny vlastně vůbec nenastoupil. Pomohl s vynáškou pod První pilíř, ale ve zdi nebyl. Dost ho to štvalo. Jeho Deník Sklepní krysy je ale úžasnej, vidím se tam z jinýho pohledu. Parádní sloh.

Když jsme tam přijeli a dojeli až na Scheidegg, Eiger byl furt v mlze. Ne a ne ho vidět. A pak to konečně nastalo... a už jsem viděl, Moucha, Pavouk, První ledový pole, Druhý ledový pole... to co jsem znal jen z tisku, najednou bylo přede mnou. Krásné, čisté.

My jsme byli už třetí pokus o výstup Ideální direttissimou pod vedením Sama. Předtím tam byl s Pražákama (1976, Sam, Karel Procházka, František Půlpán a Venca Zajíc – Bobr, 1977 Sam, Leopold Páleníček, František Půlpán a Karel Procházka).
Sam tam teda měl už známosti u ratraků a tak když jsme přijeli, měli jsme tam ubytování, normální cimru jak v hotelu, ale pak přišel nějakej šéf a ven! museli jsme pryč, takže jsme šli do toho sklepa, jak píše Jirko v deníku http://www.lezec.cz/clanky.php?xtem=&key=11234 a to bylo zajímavý, byla tam žumpa... no ale jo, byli jsme rádi, samozřejmě. A Jirko, když my jsme nastoupili do stěny, nás chvíli pozoroval a než odjel, tak napsal ten Deník sklepní krysy.
Petr Jirko a Jirka Pechouš, ti měli známosti v Zurichu v Meilenu, nějaký Němečkovi a ti nám zaplatili pojistku, ona pak propadla a tak jsme ji museli znova obnovovat. U nich jsme jednu noc spali, někdo nahoře s nimi, někdo ve sklepě na matraci. A manželka tohodle Němečka byla doktorka. Byli to významní lidé a tak se o nás dobře starali. Já spal u nich dole, v tom sklepě, bylo to tam přepažený a místo uhlí měli vyskládaný víno.... no my jsme se tam tak zrubali, pak jsme ty flašky schovávali, aby nic nepoznali.

Měl jsem v tý době už rodinu, dvě děti, věděl jsem, že je to průserová stěna, ale já si to nepřipouštěl. Pravda, nevěděl jsem, že už má tolik obětí.
Od začátku, když jsme nastoupili do zdi, už to bylo takový... První pilíř, tam je takový pahrbek, měli jsme tam stan, natáhli jsme to pod zeď a první blbý znamení. Byl tam nějakej Španěl, nastoupenej u zdi, s lyžema, a že to půjde sólo, no my si říkali – tý brďo – sledovali jsme ho, dokud to šlo a najednou večer přilezl pod První práh a konec... večír se vrátil, úplně vycucanej, dali jsme mu napít čaje a šel domů. Jak jsem mu dával napít, ufoukl mi vítr víčko, šel jsem pro něj, byla tam jen taková malá sněhová boule, vůbec by mě nenapadlo, že tohle může být lavinézní, urvalo se to pode mnou, no, to byl zážitek...

Furt jsme čekali na počasí. Fery měl horší boty. Popradky. Jirko měl dole lepší tak si pro ně
k němu dolu jel. Jenže dole trošku popíjel, oni tam měli na Scheideggu takový ty svoje 0,7 půllitry. Takže místo, aby se vrátil nahoru rovnou, tak tam nějakou dobu pobyl. A když se vracel, smetla ho lavina, sníh mu úplně zkroutil lopatku, všechny piva se mu rozbily, vyhrabal se z toho, dobrý. Ale poté se vrátil dolů a utekl až k Němečkům do Meilenu. My se zlobili, potřebovali jsme ho tam. Tak kluci sjeli dolů, šli mu telefonovat. Přemlouvali ho, aby se vrátil, nakonec ho Sam ukecal a Fery se vrátil zpátky. Přelezl jsem pak s ním docela těžký fleky, až pod Zentralband, já tam ulítl, ale měl jsem takovou dobrou skobu, zvonivku, ta mě chytla. Fery byl na špatným štandu, jen shluk volnej kamenů, kde jsem měl stoppera, to by byl průser, oba by jsme slítli dolů a zabili se. (Jednou mě Pechouš sprdnul, že dělám špatný štandy, ale ono to někde líp nešlo.)
Pak teda Fery lezl s lepšíma botama, ale stejně omrznul, takže jsme z Třetího ledovýho pole volali helikoptéru, odtud ho vzali do nemocnice do Interlakenu. Zůstali jsme čtyři. Mám z toho takovej zážitek. Měl jsem trochu tušení něčeho... Valily se mraky přes vrchol, byl to hrůzostrašnej pohled a říkal jsem si: „Ty vado, ten vršek bude průser.“ Ale přesto mě to neodrazovalo.Měl jsem pocity válečníka jdoucího do boje.
Pamatuji si, že když Fery odlétal, řekl jsem mu, aby vzkázal mé ženě, že jí strašně miluju. Kdybych se tam zabil, aby to věděla. No, tím jsem se vlastně loučil se životem, ale bylo to jen takový podvědomí. Dokud žiješ, tak smrt nevidíš a necítíš. Jen takový tušení. Nevím, jak to říci. Vyplynulo to prostě ze srdce. Nevyměnil bych svou ženu za nic na světě.

Jo, Sam šel režimu na ruku, aby z něj mohl těžit. Vycestovat do zahraničí, dostat devizový příslib. Vnitřně byl proti němu, ale stavěl se šikovně. Abychom mohli na Eiger, tak jim podsunul, že tenhle výstup bude k výročí Únorový revoluce. Kdyby to takhle neudělal, tak bysme třeba tu výjezdní doložku nedostali. Uměl v tom chodit, zatlačit na to správný místo, aby dostal to, co potřeboval, ale nešel přes mrtvoly.
Počítalo se s tím, že výstup bude více než třicet dní a na to by mi dovolená nestačila, tak abych dostal neplacený volno, psal mi Sam žádost o propuštění do práce, dělal jsem tenkrát u Technických služeb. Jo, tou lezl soudruhům až do prdele.

Krátce před odjezdem na Eiger jsme byli někde se Samem chlastat a on se tam strašlivě ožral a začal kokrhat. Přitom spadl ze židle. Byl u toho i můj o pět let mladší brácha, který také lezl a snad měl také s námi jet. Když to viděl, tak řekl, že s tímhle on nikam nejede... No, možná si tím zachránil život.

Ještě k pocitům... Pod Prvním prahem jsme měli krásnou teplou jeskyni, ale furt blbý počasí, foukal nám tam sníh a šel dovnitř dírou. Tak jsem říkal, ucpem tu díru, uděláme vchod vedle, vlevo a z toho až vstup do jeskyně. Ale nikdo to nechtěl jít rubat ten novej vchod. Tak jsem se nasral a šel to dělat sám. Lítaly tam nade mnou pořád laviny a teď tohle vím z pohledu doktora Jirka, který to má napsaný v deníku, koukal na nás dalekohledem a říkal:"Von tam někdo je, lavina jako kráva a on tam pořád stojí". Nojo, rval jsem se tam s těma živlama, ale bylo to dobrý. Pak po nás šli nějací Skotové, co zeď přelezli a taky ten náš tábor použili.

Když se kluci zabili, slanili jsme celu Severku dolů, ve sklepě pobalili věci, tam jsme našli i deník doktora a dopis od Feryho a táhli jsme domů.

Ve vlaku z Eigeru nás drapli z bernskýho Blicku, to je obdoba našeho Blesku , a že s námi chtějí udělat rozhovor. Už v Grindelwaldu nás upozorňoval policajt, se kterým jsme sepisovali protokol o úmrtí kluků, že po nás půjdou novináři, tak ať se nedáme příliš lacino. No, tak jsme se řídili jeho radama a dostali jsme 170 franků. To bylo hodně. Taky nás ti novináři pozvali na parádní oběd a jeden z nich nám dal k dispozici svůj byt, kde jsme se dali dohromady. Za franky jsem si koupil ještě tam rádio.
Článek, který o nás napsali, můj německý kámoš, který to četl, vyhodnotil jako ne moc dobře udělaný. Já nevím, německy mluvím bez problémů, ale úplně přesně jsem tomu nerozuměl.

Na ambasádě v Bernu jsme zařídili všechny formality a pak už domů. Když jsme přejížděli hranice v Chebu, tak jsem koukal z okna a najednou z mého nitra vytryskla naše hymna.
V Chebu jsme si za naši stovku koupili samé dobroty a cpali jsme se chlebíčkama a vším možným.
Pak konečně doma. Zdena mě objala a šáhla mi na zadek, ten nikde. Dost jsme zhubli.

Potom jsem měl dost dlouhé období, kdy jsem na to všechno myslel a bylo mi hrozně. Návštěva u Jirkovi ženy, rodičů, bráchy, známých horolezců, nic příjemného. Noční můra i ve dne. Třeba když jsem přecházel silnici cestou z práce, zleva jsem v dálce viděl auto a myslel si, že to v pohodě stihnu, ale neviděl jsem Němce na Simsonu, který jel před ním, nějak mi s tím autem splýval. Nabral mě, strašná rána. Kámoš mě sebral ze silnice a vzal mě to nemocnice. Byl jsem celej pomlácenej, nohy, ruce a klíční kost zlomená.
Vše se zahojilo a časem jsem se dostal do normálních kolejí.

Na kluky stále myslím. S Jirkou z Děčína a jeho rodinou se vídám hodně. Evičce byl právě v době Eigeru jeden rok, dnes je jí 36 a má svoji rodinu. Letí to, život jde dál. Na Jirku z Prahy také myslím, na jeho krásnou ženu a jeho syna, co asi dělá, ale nemám žádný kontakt. Čest jejich památce!

Jirka Šlégl
photo by © archiv Jinřich Skopec

Sam
photo by © archiv Jinřich Skopec

Deník Jindřicha Skopce z Eigeru 1978

24. 2. V pátek jsem si vzal dovolenou, abych ještě měl pohodu v rodinném kruhu. Když jsem odjížděl, děti brečely. Bylo mi všelijak. Vlak jsem chytil jen tak tak. V Praze jsme spali u Vikyho.
25. 2. U Vikyho příprava materiálu, stavění stanů.
26. 2. Přesídlení k Samovi. Soustředění všeho materiálu.
27. 2. Vyřizování víz na obou ambasádách – švýcarské i německé.
28. 2. Zakoupení jízdenek a shánění chybějícího materiálu. Návštěva českého horolezeckého skladu.
1. 3. Zakoupení jídla v Kotvě a pozdvižení, které jsme tam vzbudili. Večer balení do loďáků a odvoz na nádraží. Odjezd v 11.30 hod. Velké loučení.
2. 3. Ve 22.00 jsme ve Stuttgartu s Ferym zkoušeli zavolat ségře, bezúspěšně. Odjezd do Zurichu 00.46 hod. V Zurichu jsme v 16.00. Odjezd do Meilenu.
3. 3. Vyřizování pojistky a prohlídka města. Koupil jsem si boty za 220, návštěva kina.
4. 3. V 9.30 odjezd do Zurichu a z něj přes Bern do Interlakenu. Přestupujeme do Grundelwaldu. Tam jsme v 17.00. Zajištění noclehu u pana Leskeho. Peníze stále ubývají.
5. 3. Ráno valíme na Scheidegg, zmatek při nakládce, ztráta lahve rumu. V Scheideggu jsme obydleli sklep, který nám zapůjčili kluci od ratraků. Eiger je v mlze, nic nevidíme.
6. 3. Ráno se na chvíli ukázal Eiger, jinač celý den sněží a je mlíko. Přebalujeme materiál. Barometr stoupá, snad bude hezky.
7. 3. Budíček v 6.00, počasí ideální – plech. Vynáška materiálu na Eigerkletcher a dřeme ho pod stěnu, kousek od vleku a stavba stanu. Pro špatný sníh se vracíme do sklepa.
8. 3. Vstáváme v 5.30 a vracíme se ke stanu. Nosíme věci do dalšího tábora na vidrholci, kde stavíme stan. Bez Sama a Petra trávíme první noc za strašného větru.
9. 3. Vítr nám překazil vynášku pod pilíř, kde již jednou byla od předešlého dne od Feryho a Vikyho. Opět útěk do sklepa.
10. 3. Ráno odjezd ze Scheideggu na Eigerkletcher a travers do stanového tábora a pokračování ve vynášce pod První pilíř – 2x. Večer přípravy v táboře na poslední vynášku a pak konečně už budeme ve zdi.
NÁSTUP
11. 3. Likvidujeme tábor. S Ferym odcházíme do stěny dodělat fixy do jeskyně a připravit ji. Jirka s Vikym udělali fixy až k ní. Měli jsme co dělat, vynést věci do jeskyně. Je to výborné.
12. 3. Konečně na náš vyšla řada s Ferym. Lezeme na Eiger. Los tradičně vyhrávám. Ledový prážek a mé první ledovcové skoby a nýty. Krásná 100 metrová délka po sněhu. Odpoledně ještě transport. Večer jsem nemohl usnout, ostatní též. Byla to šichta.
13. 3. Ráno vstáváme a náš předpokládaný postup je zmařen špatným počasím. Sněží a je mlha. Čekání ve stanu pod převisem a jsme dobře chráněni. Kolem nás frčí laviny jedna za druhou. Celý den čekáme.
14. 3. Jirka s Vikym lezou pod První práh a já a Sam vynášku k naší ledovcové skobě, je to dřina. Fery šel do sklepa pro boty po Petrovi a už se nevrací. Den končí vařením. Noc je strašná.
15. 3. Celý den trávíme spánkem a ležením. Počasí je typicky eigerovské. Mlha, sníh, vítr, laviny. I když přes den spíme, v noci jsem se krásně vyspal.
16. 3. Počasí ujde, nastává pracovní den. Jirka a Viky jdou dodělat jeskyni. Já a Sam čekáme na Feryho. Objevuje se, ale dostal se do laviny. A je rád, že se vrací. Děláme jednu vynášku do jeskyně a dokončujeme. Žízeň. Noc je strašná.
17. 3. Ráno vítr a opět čekání. Ráno sjíždím dolu pro zbytek věcí, co měl přinést Fery. S potížema jsem to vyhrabal. Cepín a lopata tam nebyly. Budeme muset pro Feryho. Poprvé mně byla v noci zima.
18. 3. Ráno se vracíme pro Feryho. Je moc sněhu. Čekáme až nám Skot s Norem prošlápnou stopu. Scházíme opět do sklepa. Fery tam není. Po telefonátu slibuje, že se druhý den vrátí. První noc opět ve sklepě.
19. 3. Čekání na Feryho. Nepřijel. Večer opět telefonát. Jsme pěkně nasraný. Další noc ve sklepě.
20. 3. Počasí je špatný. Vítr a sněžení. K večeru se vrací Fery. Jsme opět kompletní.
21. 3. Čekání na počasí!
22. 3. Počasí je stále špatné!!!
23. 3. Čekání!
24. 3. Jeden den je hezky, ale do stěny nemůžeme. Čekání si krátíme odklízením sněhu při sněhové kalamitě. Pěkně jsme se najedli.
25. 3. Čekání!!
26. 3. Čekání!!
27. 3. Čekání!!
28. 3. Čekání mi zpříjemnil dopis od Zdenky. Byl moc pěkný a přinesl pěkné počasí – konečně.
29. 3. Vracíme se zpět do stěny. Nástup je lavinézní. Měli jsme potíže rozhodnout se. Nakonec trávíme noc v jeskyni. Byla zasypaná. Jirka s Vikym spí ve stanu.
30. 3. Počasí je ucházející. Sam s Ferym pokračují v lezení. Já upravuji jeskyni a vařím. Jirka s Vikym nosí. Podařila se mi výborná kaše. Další teplá noc v jeskyni.
31. 3. Počasí je stále dobré, s Vikym a Jirkou děláme vynášku poslední, zezdola až nad První práh. Fery se Samem pokračují v lezení. Sam spadnul. V 16.30 se všichni vracíme do jeskyně. Večer v jeskyni.
1. 4. Počasí není nejlepší, ale Viky s Jirkou jdou lézt. Jirka padá. Já kultivuji jeskyni. Jsem celý mokrý a celou noc mrznu při sušení ve spacáku.
2. 4. Počasí je zase na hovno, ráno vařím, odpoledne se počasí zlepšilo. Jirka a Viky jdou lézt. My jsme měli stěhovat, ale sešlo z toho kvůli času. Asi poslední noc budeme v jeskyni. Přes den bylo krásně. Fery a já jsme fotili.
3. 4. Počasí je ucházející. Jirka a Viky jdou lézt. Vzniká konfliktní situace s časem a jídlem. Sam a Fery scházejí do Scheideggu pro jídlo a zajistit prodloužení doložky. Jirka a Viky dolézají První práh. Já vařím.
4. 4. Jirka ráno vaří a říká, že je pěkně. Budeme celý den stěhovat z jeskyně na První ledové pole. Vylezl jsem ho a kluci vytáhli věci až po Druhý práh. Byla to makačka. Večer Jirka zase vaří.
5. 4. Ráno se dohadujeme, co budeme dělat. Já a Jirka jdeme lézt a Viky měl dělat jeskyni. Dolezl jsem zbytek Prvního ledového pole. A začal dělat jeskyni. Vikymi spadl baťoh a Jirka se nasral a sjel. Trávím noc sám na Eigeru. Večeřím sníh a rybí pastu. Ucházející.
6. 4. Ráno stěhuji věci a vařím jenom na petroleji a prázdné plechovce od rybí pasty. Dokončuji jeskyni. Počasí je nádherné.Dělám pár snímků. Trávím druhou noc sám na Eigeru. Je lepší. Mám víc lan pod sebe. Není mi zima.
7. 4. Ráno sjíždím dolů pod První práh pomoc klukům se stěhováním. Nikdo nikde. Potom jsem zahlédl jak jdou tři postavy Viky, Fery a Jirka. S Ferym zůstávám v jeskyni a čekáme na Sama a doktora.
8. 4. Šéfové ještě nepřišli. Čekáme zase jako blbci. Sjíždíme dolů a potkáme Sama a Petra. (Vrací se.) Vynáším Samův batoh klukům pod Druhý práh. Bylo krásně. Jirka krásně a v pohodě vylezl druhý práh. Spím jak jezevec.
9. 4. Jirka vaří a jde dolů pod První práh pomoc klukům zrušit fixy. Já s Vikym jdeme přelézt druhé ledové pole. Po poledni se kurví počasí. Nemáme fixy, tak sjíždíme do druhé jeskyně.Jirka heká s batohem, tak mu ho pomáhám vytáhnout. Viky má 28. narozeniny, tak svátečně hodujeme a hrajem karty. Jirka si udělal intimní jeskyni.
10. 4. Dobře jsem se vyspal, bylo mi teplo asi proto, že jsem byl přikryt ještě sněhem. Spal jsem na zápraží mezi jeskyní a intimní Jirkovou jeskyní. Počasí je zase bůh ví na kolik dní v prdeli, jsme uvězněni v jeskyni a opět čekání. (nuda)
11. 4. Další den čekání přes nás létají laviny. Je to nádherný pohled. Jsme celí zasypaní sněhem. K Jirkovi s jídlem se musíme prohrabat. Je sám v sousední jeskyni. Máme 1+ 1 komfort.
12. 4. Počasí se trochu umoudřilo. Viky jede pod První práh pomoc klukům s likvidací jeskyně. Já jdu s Jirkou lézt. Traverzujeme skorem celé Druhé ledové pole. Štandy stojí za hovno, ale udělalo se hezky, svítí slunce. Sjíždíme dolů pod Práh a jsme opět v tom. Samovi spadl můj batoh s Feryho a Jirkovo věcma. A jsme s jedním vařičem. Bude to asi sranda.
13. 4. Počasí stále ucházející. Sam a Viky jdou lézt. Já s Jirkou a Ferym jdeme dotahovat věci nad Druhý práh. Tahám jak ocas, no ale vše máme v jeskyni a něco ještě u nýtu nad Prahem. Počasí se zase posralo. Sam i Viky sjíždějí dolů. Makám, i když na nás padají laviny. Je to drsný, ale zatím to jde.
14. 4. Viky a Jirka jdou lézt. Jsem nejvíc udřený. Já a Fery jdem tahat na Druhý ledový pole. Samovi není dobře, tak chrní. Opět nepředstavitelná dřina. Počasí se úplně posralo. Ale stále makáme. Když sjíždí Viky s Jirkou, jeskyni nevyhrabali, tak na to sereme taky. Sjíždíme dolů, kde máme vaření tak na 2 až 3 dny. (uvidíme)
15. 4. Počasí zkurvený. Zase ležíme a čekáme, kdo uvaří a kdy bude pěkně. Jsme v jeskyni, příprava na stěhování a nemáme kam. Asi nás bude čekat nouzový bivak. Snad se nám podaří vykopat pořádnou jeskyni.
16. 4. Ráno velká hádka, nakonec já a Fery jdeme lézt. Jirka vaří. Traverzujeme. Fery začal lézt, posralo se počasí, je mi zima, tak jdem kopat jeskyni. Nacházíme loňské jídlo. Sam a Viky ho snáší pod Práh. Večer hodujeme.
17. 4. Konečně likvidace druhé jeskyně. Viky a Jirka jdou lézt. Já s Ferym jdeme dodělat třetí jeskyni. Sam jde likvidovat drobnosti a stavět stan, ve kterém tráví sám jednu noc. My trávíme noc v pracně vykopané jeskyni číslo tři a tábora číslo čtyři. Byla to nad očekávání dobrá noc. Počasí je spíš horší než lepší. Sněží. Odpoledne se udělalo trochu hezky. Viky absolvuje svůj nejdelší horský pád 10 metrů. Je celkem dost zdrbnutý.
18. 4. Jirka s Vikym jdou lézt, já a Fery doděláváme jeskyni. Je to pro něj fuška, ale udělal jí perfektně. Já sjížděl na Druhé ledové pole pomoci Samovi s vynáškou. Je hladový, tak to tahám až k třetí jeskyni. Počasí je ucházející. Kluci na nás schazují kameny, není to žádná sranda. Zase na sebe se Samem řveme, zachytává lano. Večer řádně jíme dva chody. Získal jsem dost zásob z loňska. Okusili jsme i salám.
19. 4. Jirka a Sam jdou lézt, já a Fery likvidujeme zbytky z Druhého ledového pole. A upravujeme jeskyni. Viky bude upravovat fixy. Jenže pan Eiger rozhodl jinak. Počasí se opět zkazilo, takže jsme celý den proleželi. Večer jsme udělali ovesné vločky s hrozinkama. Moc jsme si pochutnali. Jídlo jsme si rozdělili na deset dní. (uvidíme)
20. 4. Ráno je hezky, tak Viky a Jirka jdou lézt. Já a Sam jdeme na Druhé ledové pole likvidovat zbytek věcí a upravit fixy. Táhnu nahoru baťoh se stanem a petrákem. A hekám jak bravčové meso. Fery dokončuje jeskyni, aby nám nevisely nohy ve vzduchu. Já mu pomáhám a vařím.
21. 4. Já a Sam jdeme dolézt zářez, co už kluci nechtěli. Lezení za vyloženě špatného počasí. Ulezli jsme jednu délku a dostali se na začátek traverzu. Jsme celí promočení. V noci je mi zima.
22. 4. Já a Fery jdeme lézt. Traverzujeme pod Zentralband, je to celé v ledu. Pěkně jsem si zalezl. Při výlezu na sněhové pole pod Zentralbandem jsem ho dvakrát opral. Jednou dokonce 10 metrů. Kluci tahali matroš. Jirka se pokouší vedle nás kopat plošinu pro stan.
23. 4. Neděle je zkažená. Počasí hrozné, kluci čekají až přestane sněžit, ale pak jdou i za sněžení. Při tom spadla jeskyně. Já a Fery nejdeme. Má omrzlé nohy. Večer se vracejí promrzlí a nasraný. Nic neudělali. Vařím koprovku.
24. 4. Já a Sam rušíme jeskyni a taháme všechno nahoru na Zentralband. Feryho odváží helikoptéra. Jirka a Viky jdou dorazit lezbu na Zentralband. Dolézají, ale my jsme tam nestačili vynést věci, tak zkoušíme bivak na plošině ve stanu ve čtyřech, ale nejde to, tak s Jirkou v noci slaníme do jeskyně a uléháme až v jednu hodinu. Noc celkem ušla.
25. 4. Ráno je hezky, tak vaříme na benzinu a hurá nahoru stavět jeskyni, abychom to už měli za sebou. Ovšem nahoře průser. Kluci leželi ve stanu a srali na to. Zbytek dne jsem hledal místo pro jeskyni, ale nic. Upravili jsme plošinu pro stan a spíme ve stanu. Já spím před stanem v předsíni. Sněží tu na mě, stojí to za hovno. Musím to vydržet.
26. 4. Počasí opět na hovno, ale Jirka a Viky jdou lézt. Ulezli čtyři délky, dvě z Zentralbandu. Já a Sam se válíme ve stanu. Dělám evidenci jídla, pouze na čtyři dny. Noc stojí za prd, sněží na mě.
27. 4. Počasí zase špatné, hádáme se, kdo půjde lézt. Jde Sam a Jirka. Viky se válí a já jdu měnit fixy. Strašný nečas. Buduju si kumbál a vařím tam. Byl dvacet metrů pod Mouchou. Stojí to za hovno, už aby byl konec.
28. 4. Ráno vstáváme a je hezky. Zavalil se mi kumbál sněhem, už ani nemám vztek. Vařím a dohaduji se s Vikym. Nikomu se nechce lézt. Jdu já a Viky. Udělal jsem pořádný štand. A Viky ulezl deset metrů ve špatné skále, (skládanka z kamenných krychliček a sněhu), zatloukl pofidérní skobu a přes ní se vrátil na štand. Navrhl jsem, že uděláme těžký traverz doleva a jsme v Mouše a pak hurá. Viky nechtěl. Škoda hezkého dne. Uléháme v 17.00 hodin, abychom druhý den mohli udělat útok do Mouchy a postavit poslední tábor. Jídlo pouze na dva a půl dne. Začínalo jít o hubu. O půlnoci nám lavina zavalila stan. Sam to uklízel. Můj kumbál byl na dranc.
29. 4. Ráno ujde, vstáváme v 5.00 hodin, ovšem zimou. Vařím a pomalu se chystáme na výpad. Jde Jirka a Sam. Já a Viky budeme stěhovat do Mouchy. Je to pěkná makačka. Když jsme věci k večeru dotáhli na předešlý štand a měli obavy, kde budeme spát, tak se stal ten největší průser. Nad štandem byl přervaný fix a kluci nikde. Rychle jsme se vrátili až na Třetí pole do jeskyně. Počasí bylo zase hrozný, snědli jsme předposlední jídlo.
30. 4. Ráno vaříme poslední jídlo, hrách. Počasí ujde, tak čekáme na helikoptéru, aby nás sundala a voláme o pomoc. Až odpoledne se ukázala helikoptéra. Dali jsme znamení, odletěla a už se do večera nic neukázalo. Byli jsme z toho úplně zničení. Co zítra?
1. 5. Ráno vstáváme a počasí špatné, což je velký průser. Slaňovat se nám zatím nechce, možná zítra bude líp a přiletí helikoptéra. Když né, tak zkusíme slanit do štoly. Pokud nám to počasí dovolí. Už druhý den nic nejíme, ohřál jsem sníh a pijeme sníh. Aspoň něco. Čeká nás další noc v jeskyni. Co zítra?
2. 5. Sestupujeme. Je to strašný, ale zachránili jsme se. Podruhé jsem se narodil.
3. 5. Počasí je krásné. Čekáme na Skiliftu s klukama na policajty z Grindelwaldu. Nikdo nepřišel. Mezi tím našli Jirku a Sama.
4. 5. Odjezd. Je to velmi nepříjemný pocit velkého zklamání. Vyřizujeme nepříjemné formality, ale jsou tu příjemní lidé, takže nám vše usnadnili. Jsme v Bernu.
5. 5. Jsme stále v Bernu. Vyřizování nejnutnějších formalit na vyslanectví. Odpoledne definitivní odjezd. Jeden vlak nám nevyšel a spíme ve Stuttgartu na nádraží.
6. 5. Nepříjemné probuzení. Prší, ale jedeme domů v 8.00 hodin. Táta večer Praha a v noci maminka, už aby to bylo!!!!! Děti moje!!!!!