Lezec - Zpravodaj

2. 3. 1977 Příjezd do Grindelwaldu. Přespáváme v hotelu Clacier. Věci jsme nechali v úschovně na nádraží.
3. 3. Příjezd na Kleine Scheidegg. Ubytovali jsme se v nádražním hotelu, se kterým jsme měli již loni nejlepší zkušenosti a jehož personál nám vycházel ve všem vstříc. Balíme horolezecký materiál a potraviny do čtyř vaků upravených tak, aby se na ně daly natáhnout polyethylenové lahve beze dna. Lahvemi jsou vaky chráněny a při tahání po skále kladou menší odpor. Zjišťujeme, že sýr a slanina, které jsme doma zabalili do dávek na muže a den, poněkud zplesnivěly. Nicméně jsou jedlé, jak jsme zkoušeli sami na sobě. Sněží.
4. 3. Ráno poletuje sníh. Zkoušíme vysílačky. Máme 2 malé a 1 velkou stanici. Velkou stanici chceme nechat dole v garáží, kde se opravují ratraky. Chlapci, kteří tu pracují, by nám vysílali předpověď počasí a udržovali s námi pravidelné spojení. Malé chceme užívat na spojení ve stěně. Velká vysílačka však nechce s malými spolupracovat. Zjišťujeme, že chybí frekvenční krystal, což nejsme schopni opravit. Asi vypadl při dopravě. Celý den zamračeno.
5. 3. Počasí se lepší. Pechouš a Půlpán dělají v dílně u ratraků poslední úpravy výstroje a výzbroje, Páleníček a Procházka se jdou podívat pod stěnu. Stěna vypadá dobře. Večer jasno.
6. 3. Nastupujeme v osm hodin ráno. Lezeme vpravo od Prvního pilíře. Až na dvě délky lana stoupáme celkem lehce na jeho temeno. Dále vystupujeme po zasněžených skalách, kromě jedné lanové délky lehce ke štole Jungfraubahnu. Ve štole jsme po 17. hodině. Ještě zajišťujeme nástup do kouta v Prvním prahu, kterým zítra polezeme. Teplota okolo nuly. Jasno.
7. 3. Procházka a Půlpán dolézají na konec traversu v Prvním prahu. Cestu zajišťují fixními lany. Páleníček a Pechouš stěhují potraviny a zásobní výstroj. Hezky, teplota okolo nuly.
8. 3. Páleníček a Pechouš upravují fixní lana zanechaná minulého dne a lezou dále. Večer do sahují horního okraje Prvního ledového pole. Po fixních lanech se vracejí do štoly. Procházka a Půlpán stěhují vaky se zásobami. Počasí jako předešlého dne.
9. 3. Procházka a Půlpán dosahují místa, kde skončil loňský pokus. Upevňují fixní lana a upravují stanoviště pod převisem ve Druhém prahu. Páleníček a Pechouš stěhují batohy na horní okraj Prvního ledového pole. Počasí stále pěkné.
10. 3. Procházka a Půlpán přelézají převis ve Druhém prahu. Páleníček stěhuje zásoby a buduje jeskyni prvního stěnového tábora, do kterého se chceme zítra přestěhovat a zrušit fixní lana do štoly. Pechouš jde na Kleine Scheidegg, kde vyzkoušel spojení Kleine Scheidegg – Eigerwand pomocí malých radiostanic. Spojení je dobré a proto jednu zanechává dole a domlouvá pravidelné spojení. Vrací se zpět se zprávou, že předpověď počasí je špatná.
11. 3. Změna počasí. Ráno sněží, ve stěně fouká vítr. Odcházíme štolou na Kleine Scheidegg. Ve stěně jsme zanechali potraviny na dva týdny, stany a materiál. Cestu do prvního stěnového tábora máme zajištěnou fixními lany.
12. 3. - 14. 3. Sušíme a opravujeme materiál. Sněží.
15. 3. Zlepšuje se počasí, stěna se čistí.
16. 3. Návrat do stěny. Všechno stěhujeme do tábora pod Druhým prahem. Fixní lana vytahujeme nahoru. Večer jsme všichni v prvním stěnovém táboře. Spojení se světem dole obstarávají již jen radiostanice.
17. 3. Páleníček a Procházka přelézají zbytek Druhého prahu. Po čtyřech lanových délkách nepříjemných zledovatělých skal dosahují Druhé ledové pole. K večer jsou na jeho horním okraji. Pechouš a Půlpán stěhují za nimi zásoby. Teplota okolo nuly, jasno. Předpověď celkem dobrá.
18. 3. V údolí mraky. Kleine Scheidegg není vidět. Pechouš a Půlpán přelézají práh na Třetí ledové pole a dosahují vrcholové stěny. Při lezení ve vrcholové stěně uvolňují kameny, které padají dolů na Páleníčka a Procházku. Vracejí se tedy zpátky a pomáhají jim při stěhování nákladů a budování druhého stěnového tábora. Kopou pod převisem plošinu v ledu, na kterou stavějí stany. Začíná sněžit. Ve 23 hodin uléháme.
19. 3. Ráno se poněkud vyjasnilo. Předpověď je však velmi špatná. Silné sněžení a vichřice. Voláme vrtulník. Přilétá na Kleine Scheidegg, dále se pro silný vítr neodvažuje. Ve stěně na štěstí pro nás příliš nefouká. Zůstáváme na místě. Silné sněžení, prakticky stále padají laviny.
20. 3., 21. 3. Sněží. Stany máme částečně schované pod převisy, ale sněhové laviny je stále zasypávají. Přes den sníh odhazujeme, ráno máme stany zasypané až po špičku. Na Kleine Scheideggu vichřice, u nás ve stěně na štěstí klid. Má se přechodně zlepšit počasí. Je stále poměrně teplo.
22. 3. Počasí se konečně zlepšilo. Přestává sněžit. Balíme a začínáme slaňovat. Na místě zanecháváme většinu potravin a paliva. Během dne začíná opět sněžit. Sněžení stále sílí a spolu s ním sílí i laviny, které padají stěnou. Nám přeje štěstí. Za tmy jsme pod převisem Druhého prahu ve stěnové jeskyni prvního stěnového tábora.
23. 3. Za sněžení a nárazového větru slaňujeme dále.. První ledové pole je zasypáno silnou vrstvou sněhu, která se s námi kupodivu neutrhla. První práh slaňujeme celkem bez obtíží a
v 19 hodin jsme již všichni na Eigergletscheru. Na Kleine Scheidegg sjíždíme rolbou.
24. 3. Balíme ještě mokré věci a odjíždíme do Grindelwaldu. Tam ve sportovním středisku předáváme slavnostně presidentu Grindelwaldského muzea krabici s posledním vzkazem Sedlmayera a Mehringera, kterou jsme našli při prvním pokusu o tutéž cestu v roce 1976 na místě jejich bivaku v Prvním prahu.
25. 3. Po rozloučení s přáteli odjíždíme domů.

Zhodnocení a závěry:

Pro tento výstup jsme volili taktiku, kterou by snad šlo nazvat „poloexpediční“. Za stále postaveného tábora jsme natahovali lana až k místu, kde bylo možné postavit další tábor, tábor jsme přestěhovali, fixní lana zrušili a znova je použili k zajištění cesty k místu tábora příštího. Nebyli jsme tedy fixními lany stále spojeni se zemí. Důvody pro tuto taktiku byly následující:
Do konce roku 1975 bylo celkem deset pokusů o vylezení středu severní stěny Eigeru klasickým způsobem. Sedm pokusů v létě, tři v zimě. Letní pokusy skončily buď odbočením do normální cesty nebo neúspěchem, dva zimní neúspěchem a jeden zimní tragicky. Důvodem návratu bylo bez výjimky špatné počasí.
Usoudili jsme tedy, že musíme být vybavení tak, abychom případné období špatného počasí přečkali ve stěně a byli schopni dále pokračovat ve výstupu. K přečkání zvratů, které bývají v oblasti Eigeru dosti časté, je ovšem třeba postavit stany nebo ještě lépe vybudovat sněhovou jeskyni. Vhodných míst pro podobné stavby je ve stěně až překvapivě málo a také potřebné množství potravy (na dva týdny) je dost těžké. Nemohli jsme tedy počítat s tím, že vzdálenost mezi místy, kde bude možné postavit tábor, překonáme za den a proto jsme volili výše popsanou „poloexpediční“ taktiku.
Při tomto pokusu jsme se touto taktikou dostali až k úpatí vrcholové stěny, do výše 3 300 m. Tam nás zastihl prudký zvrat počasí se silným sněžením. Vrtulník pro nás pro špatné počasí nemohl přiletět. Strávili jsme na tomto místě tři dny a čtyři noci. S malými přestávkami silně sněžilo. Stále padaly laviny, které nám zasypaly stany. Za ony čtyři noci jsme měli spací pytle a všechny svršky úplně promočené.
Měli jsme radiové spojení s Kleine Scheideggem. Dozvěděli jsme se,
že 22. 3. se dá očekávat zlepšení počasí, i když jenom přechodně. Protože start helikoptéry byl stále nejistý a my byli dosud v dobré formě, rozhodli jsme se sestoupit.
Na místě jsme zanechali potraviny asi na šest dní, benzin a plynové bomby. Po dvou dnech slanění jsem dosáhli štoly. Druhého dne slanění jsme i ve stěně pocítili nárazový vítr, který dole v Grindelwaldu strhl střechu.
K návratu jsem se rozhodli z těchto důvodů:
1) Zlepšení počasí bylo jenom přechodné.
2) Všechno jsme měli promočené nebo zmrzlé.
3) Končila nám platnost výjezdní doložky.
Příští zlepšení mohlo přijít z tohoto hlediska pozdě.
Všichni jsme byli celkem v dobré formě, až na drobné oděrky a omrzliny, zranění žádné. Ve vrcholové stěně, do které jsme viděli, už pravděpodobně žádné příliš kritické místo není. Domníváme se proto, že na zbývající část
stěny bylo třeba asi 4 – 5 dnů pěkného počasí.
Závěr z tohoto a loňského pokusu je takovýto:
V oblasti Eigeru není zřejmě možné očekávat dosti dlouhé období pěkného počasí, které by bylo třeba pro takovýto podnik. (Počasí během loňského výstupu ostravských horolezců nazývají místní lidé „počasí století“.)
Dále zřejmě dosud neexistuje výstroj, která by ve špatném počasí vydržela suchá. Všechny dosud úspěšné pokusy o prvovýstupy tohoto typu v severní stěně Eigeru používaly expediční taktiky.

„Poloexpediční“ taktiky jsme pro prvovýstup v severní stěně Eigeru použili jako první my. Po zkušenostech z našich dvou pokusů tedy můžeme říci, že i při poměrně silném lezeckém družstvu je tato taktika pro prvovýstup podobného typu v severní stěně Eigeru nevhodná.

Fotografie jsou z posledního Samova eigerovského pokusu v roce 1978.

Sam lezoucí k jeskyni
photo by © archiv Jinřich Skopec

Eiger a čeští horolezci

povídání sedmé

Komentáře