Jo, tady by to šlo. Tady něco uděláme. Bude toho málo, ale ještě pořád podržíme systém Petrohradského PADání…
(toto je útržek z konverzace, která se někdy na podzim 2006 odehrála mezi Karlem a  Petrem).

Historka první,

v níž vystoupí:
Fred Nikole, Chris Sharma, Klemens Loskot
a další

Už to znám docela dobře. Pravou rukou madlo, levou jakýsi stisk, nohu na třetí a vzhůru půldruhého metru k liště. Minule (po mnoha dnech tečování) jsem jí už podržel, ale jaksi jsem svých sedmdesát kilo na jedné ruce držící pozitivní dvoucentimetrovou lištu neurval. Tak znovu, pravá ruka madlo, levá „blbost“, levou nohu krouživými pohyby co nejvíce vmáčknout do plochy a pravou jen tak přiložit, to vše v solidním převisu. Pružina po dvousté padesáté páté… Lištu držím, tělo neulítlo. Nějaký divný. Pravou nohu k ruce, která jen nechtěně po desetinách milimetru uhýbá spásné lezečce. Totálně vyždímaná levačka musí ještě zafixovat do přídrže na pravou ruku a pak už jen několika dynamickými poskoky na vrchol. Yes, Yes, Yes!!! „Nikole, Sharma, loupežník“, třeba 8A, neumím skákat.


Karel v 7A
foto by © archive Resch

Historka druhá,

„Rodina Homolkova, aneb na fotbal už se nechodí“

Následuje rada, kterou si dobře vezměte k srdci: na Petrohradu se nedá sáňkovat. Jeden by si řekl, že po tolika letech už bych to taky mohl vědět, ale když uprostřed jinak nezimní zimy napadne dvacet čísel sněhu a Vy věříte, že zrovna dnes je ten nejlepší den, kdy přelezete svůj směr, vezmete rodinu a tradá za zimními radovánkami, kam jinam, na Petrohrad.

To potom zažijete skeptické pohledy manželky, která vám přece říkala, že se nedá autem vyjet všude tam, kam jezdíte za normálních okolností, a tak znovu a znovu trápíte spojku a říkáte si, která že mlha zastřela Vaši mysl, že jste se proti logice pustili do té nehorázné vrstvy sněhu.

Auto se pohne do pozice slibující vyjetí a za chvíli už naštěstí šlapeme zasněženou plání. Zjišťujeme onen fakt, že tady si fakt nezasáňkujeme, ale děti jsou báječné a Anička prostě skvělá, takže se můžu chopit koštěte, omést výlez a chvíli si užívat trápení zmrzlých nohou a neustálého boje se sněhem, který se z každým pokusem valí na bouldermatku.

Za dvacet minut je však tatínek zpátky u rodinky, poslední pohled na sáňky, na nesmyslné svahy, a už se staví iglú. Jde to dobře, sníh taje a stavba roste. A co takhle oheň? Ten jsme ještě v iglú neměli. Sehnat suché dříví není pro „zálesáka“ problém a za chvíli se čadí obrovská oblaka dýmu z promáčeného oblečení šťastných dětí a spokojených rodičů. Stará pravda se znovu ukázala, děti máme proto, abychom si měli s kým hrát.


Petr v 7A+
foto by © archive Resch

Historka třetí,

„Když nás půjdou milióny…“

To je nějaký divný, že se mi do Karlova velkýho kombíku nechce vejít bouldermatka. Pochopím, když se pod lesem začnou vynořovat z auta palice, krumpáč, lopata, mačeta a hlavně  dřevěné kůly. No dneska si asi moc nezalezeme. První hodinka dřiny a s Michalem máme pěkný taras, který fantasticky dokreslil už tak nádherný balvan. Pořád mi však není jasné, co že chtějí Karel s Pavlem dělat s tím volným prostorem, který je vytyčen kůly, ale kde jaksi chybí výplň. Plný skepse odcházím alespoň na chvilku lézt s Michalem, zatímco kluci další dvě hodiny plní onen prostor, který poněkud degraduje jeden z nejkrásnějších směrů Petráče, takovou druhou Kometu. Když však přijdeme, ohromí nás výsledek. Karel se spokojeně usmívá (a dokutává schodiště), Pavel sedí pod boulderem a dlužno dodat, že se mu sedí pěkně (ručičky jaksi nevládnou), ale nad nimi se pne dřevěná hradba s famózní rovinou, jen zasít pažit.


Petr v 7B+
foto by © archive Resch

Historka čtvrtá,

v níž
„Pan domácí na lezení kouká“

Kluci přijeli z Fontáče. Jeden z nich tam jen tak mimochodem nastoupil do nějakého „trapného“ traverzu za 8A+ a prostě už ho dolezl. Řekl bych solidní forma. Jsem hrozně rád, že mi ten chlapík, kterej má svý práce dost, kejvnul na pomoc s PADáním. Tak tedy dneska přijel zkontrolovat, co že se tu chystá. Celý den se vlastně mele kolem čísel.
On: „Tohle 7B nejde“.
Já: „Dobře, dám 7B+“.
On: „Tohle 7C+ jde“.
Já: „Dáme 7C“.
On: „Tenhle projekt jde, ale těžko“.
Já: „Dáme 7C+“.
Mezitím se od jiného kamenu ozve, že tohle 6B fakt nejde.
Já: „Těžký na 6B, že jo…“(doma jsem si to rozmyslel na 6C+)
…….
Kurňa, taky bych měl něco dát. Jediným dnešním úspěchem bylo zvýšení klasifikace „Nikole, Sharma, loupežník“, to je fakt těžký (8A+). Těžce namotivovaný vezmu Lahvoně pod parádní strop a ukazuju: doleva vylezená věc, doprava projekt.
Strop je asi ve třech metrech, dopad kameny a kořen, dvě bouldermatky nezvládají zakrýt celý prostor potenciálního dopadu. Problémy až ve výlezu. Směle nastupuji do projektu a na hraně odbočuji doprava. Trošku mě znervózňuje, že Honza stojí pod levým směrem. Prásk. Naštěstí jsem spadnul včas, Honza nepochopil, co lezu.
Pak se střídáme. Lahvi oťukává levý směr, já doprava.Už, už se natahuji do výlezového madla, levá noha zdánlivě dobře umístěná nad převisem. Bohužel jenom zdánlivě. Ladně obkroužím tělem hranu stropu a s rachotem se snesu do matrací. Tohle by asi mělo chytat víc lidí, ale co, Lahvi dal směr doleva (v jedné chvíli jsem se bál, že pokud spadne, tak mě zabije), tak hurá do toho.
Na hraně pravá ruka v díře, levou posunout po bouli. Levá noha pod ruku a už to sunu vstříc spásnému madlu. Síly dost, teď to půjde na pohodu. Škoda, že jen do chvíle, než to všechno zabrzdí pravá noha pod stropem. Dobrá pozice. Zadek, pravá ruka a levá noha zhruba v jedné linii kolem třech metrů nad zemí, pravá noha zašprajclá pod stropem, levá ruka dvěma prsty hladí spodní hranu madla. Ještěže nevidím pod sebou jistě vyděšenýho Lahviho. Zaberu, nic. Zaberu, milimetr vzhůru, v podstatě takový přetlačování se špekama na stehně pravý nohy. Nějak se musím rozhodnout. Levou rukou hladě MADLO JAKO KRÁVA (ale v blbým místě), rozhoduju se o směr vzhůru. Uvidíme, zda se rozhoduje i levá noha, která jediná to všechno drží...
O několik vteřin později už uklidňuji řízený infarkt, tak tohle je fakt srdcová záležitost. Veduta 7B+. Tři hvězdičky a jeden velkej vykřičník.


Petr v 7C
foto by © archive Resch



Jo letos to bude. Nejlepší. Nejlepší bouldery, nejvíc boulderů, nejlepší ceny, večer celej kemp pro nás, živá muzika, večeře, oheň…(duben 2007).

Hráli:
Petr, Karel, Michal, Pavel, Zdenda, Andrej, Honza




Petr v 7C+/8A
foto by © archive Resch




Zdenda 6B
foto by © archive Resch




Petr v 7B+
foto by © archive Resch

Chystáme:

PADání 2007
02.06. do deseti na návsi v Petrohradu

Sponzoruje:

PAD bouldering gear
(fakt dík, bez nich by Petráč nebyl, co je)

Video ke stažení:
Na stránkách PADáků lze stáhnout moc pěkný videjko, tak se tam všichni hned nehrňte, ať jim neshodíte server PAD

Dokument ke stažení:
Oficiální program:  padani_07 - padani_2007_propozice
Cesty od 7C vejš:  padani_07 - 7C_plus
Plakát ke stažení:  padani_07 - plakat