Lezec - Zpravodaj

Rád si tu skálu osahám, pak si můžu udělat názor. Pravdou je, že zadarmo to nebylo.

Západní stěna Lomnického štítu (Lomnice)
foto by © Jan Virt

Z Prahy odjíždíme vlakem ve 22:05 a v Popradu ve Vysokých Tatrách jsme v 5:37. Netrvá dlouho a nastupujeme do dalšího vlaku do Starého Smokovce. Odtud jdeme již po svých, až do Téryho kuloáru, pod Západní stěnu Lomnického štítu. Cesta se shoduje s trasou na Téryho chatu, s tím, že se před kuloárem od vodopádu odbočí vpravo. Cesta je vidět, občas lze najít několik mužiků, ale pozornosti je potřeba, protože z ní lze rychle sejít.

První délka shora (IV))
foto by © Jan Virt

Po úmorných čtyřech hodinách docházíme k nástupu pod Hokejku. Lze se sem však dostat i feratou z Lomnického sedla, které se nachází nad horní stanicí lanovky na Skalnaté pleso. Takhle to bylo ale o to poctivější. Pod nástupem mě vzhledem k poctivé chůzi trochu přechází nadšení, a to že nás čeká devět délek lezení mi ho nijak nepřidává. Dáváme si trochu oraz, a za chvíli již začínám vyvádět první, lehké délky cesty.

První délka (IV)
foto by © Jan Virt

První délka se mi tak zalíbila, že tahám i druhou, a díky menší dezorientaci naráz i třetí. Na Tomáše "bohužel" vyšla další, čtvrtá délka, docela exponovaný travers, ve kterém nejsou téměř žádné chyty a pro nohy malé stupy. Nejde zde tedy ani tak o sílu jako o morál. Ostřílený Tom to ale dává v pohodě a za chvilku se zase nacházíme na štandu. Mě čeká tedy další, pěkné plotnové lezení za V. Tím přecházím pátou délku a dostávám se pod převis.

Tomáš leze třetí délku (V).
foto by © Jan Virt

Jelikož se poctivě střídáme, musím to nechat na Tomášovi, který ho po několika sprostých slovech a pokusech nahoru, dolů, přelézá čistě. Sedmá délka za V je opět moje, nejdřív nalézám moc vlevo, nechávám se zmást starou skobou a dostávám se do plotny bez jakéhokoliv jištění. Začínám pochybovat, tohle za V určitě není a vracím se kousek zpátky. Tom si všímá skoby vpravo, je to tam přeci jenom více popraskané a nakonec se ukazuje, že to je ta lepší varianta.

Pátá délka (IV+).
foto by © Jan Virt

Střídání musí být a Tom se po této délce začíná soukat do úzkého komínu, kde ho posléze čeká klíčové místo cesty, převísek se spárou (čistě za VI+, jinak VI A0). Bohužel se mu nějak dostává do ruky křeč a odsedává. Prý jestli to chci zkusit čistě, tak ať ho spustím. Trochu jsem se pousmál, to že si sáhnu na skobu a přitáhnu se za ní, mi v tu chvíli vůbec nevadí. Tom to tedy dává technicky. Já to zkouším na druhým čistě, ale uklouzla mi noha a visím. I když to bylo suché, moc mi to nešlo, ale nakonec to s přitáhnutím za skobu přefunim.

Čeká na mě poslední délka, ze začátku trochu vyklápěcí kout, který se posléze pokládá a já si užívám krásného pětkového lezení. Únava je ale znát, zakládám proto víc jištění a za chvíli s radostí spatřuji vysunutou turistickou lávku na Lomničáku. Dobírám Toma, poslední úsek lezeme průběžně spolu, ještě se přehoupnout přes zábradlí a jsme nahoře.

Turisté s obdivem koukají, člověku roste sebevědomí i radost z vylezené klasiky. Jsem fakt rád, že to bylo všechno suché a i když se přes nás převalovaly mraky, já si jen stěží představuji, jaké by to bylo lézt v zimě nebo v potocích vody. Žádné velké oslavy se nekonají, jelikož nám jede z Popradu ve 22:49 vlak, pospícháme feratou dolů na Skalnaté pleso a posléze po zelené turistické značce do Tatranské Lomnice. Jdeme opravdu svižně a na nádraží přicházíme o 40 minut dříve, než říká turistický ukazatel. Toho samozřejmě využíváme a hážeme do sebe Šariš.

Zážitky tedy super. Možná bylo dobře, že jsem o cestě tolik nečetl a neslyšel, prožíval jsem to o něco méně. Byla to moje zatím nejtěžší horská cesta v Tatrách, kterou budu určitě používat jako měřítko pro další výstupy.

Více fotek z výstupu najdete zde: www.jan-virt.com

Lomnický štít - Hokejka

Komentáře