Pomalu si začínáme zvykat, že zatímco v běžné lezecké sezóně se ze zpráv z celého světa dozvídáme o těžkých přelezech Adama Ondry, v zimním období slýcháme o přelezech Lucky Hrozové. A nyní se k ní připojuje ještě jméno Mirka Matějce.

Hrozová i Matějec jsou bezesporu našimi nejlepšími současnými ledolezci a drytoolisty. Zároveň se však svými výkony řadí ke světové špičce, jak potvrdili minulý víkend přelezem cesty Michiho Wohllebena Pray for Power v Allgäu.



Lucie si střihla první opakování cesty po pěti letech (a zároveň tedy i první ženský přelez), o druhé opakování cesty, kterou zkoušel už loni, se postaral Mirek bezprostředně po ní. 




Lezení v Starzlachklamm Grotte
foto © Mirek Matějec

---

Přečtěte si stručný report Lucie Hrozové o obou přelezech:

Starzlachklamm není klam, jde jen z něho trochu strach

Vracím se z krásné klasiky Hängende Gärten WI6, 140 m ledu v Rakousku, když mi přijde zpráva od Míry jestli se nevydáme směr Německo-Starzlachklamm. Rychlá odpověď, že teda asi jo a jedem, zatímco si moje zapomenutá karimatka hoví u nás doma na gauči.
Vystýlám pod sebe péřovku, ponožky a vše co mi přijde pod ruku. Míra se chvíli škodolibě kouká a pak mi se slovy tadáá podává svou náhradní.
Tak už tu máme jen jeden „problém“...



Lucie Hrozová v Pray for Power
foto © Mirek Matějec



Jsem na cestu natěšená. Míra zkoušel „Pray“ už minulý rok a první průlez nám tedy celkem odsejpá. Linie je parádní, mísí se tu vytrvalost s technickým páčením cepínů do stran a dlouhé silové kroky po špatných chytech. Je to jedna z nejtěžších věcí co jsme lezli.
Mírův první ostrý pokus vypadá nadějně, ale dlouhý krok v půlce stropu bere příliš sil. Navazuju se, funím jak lokomotiva. Pár posledních těžkých kroků v traverzu, poslední expreska a zbývá cvaknout karabinu ve slaňáku, čtyřicet čísel ode mne… Najednou se mi celé drny, ve kterých mám cepíny, řítí do obličeje a padám. Chce se mi řvát, ale jen krčím rameny a nahodím smutný výraz štěněte.



”Smutný výraz štěněte”
foto © Mirek Matějec


Polámaní jak mravenčci se druhý den probouzíme v promrzlém autě. Začíná velmi „příjemně“, Míra vytrhne nýt hned v úvodu rozlézací cesty…
Jdu na věc já. Bočák, paragán, spoďák… Odpočítávám si v duchu kroky do konce. A zase ta nervozita. Jakto, že cítím nervozitu i ve skalách?! Snažím se ji potlačit a cestu si hlavně užít. Stojí totiž za to! Blížím se k závěrečným drnům a hloubám, že jestli tady zase vypadnu, asi mne raní mrtvice;). Drny jsou, ale více zmrzlé a tak si oddechnu a cvakám. Je to domáá! Huráá, hurá, hurá.:)


Lucie Hrozová v Pray for Power
foto © Mirek Matějec


Míra má zase problém v podobném kroku jako včera. Spouštím ho a povzbuzuju, že to půjde! Během Mírovy odpočinkové pauzy lezu znovu já kvůli fotkám.
A opět leze Míra… Boj!! O co větší, o to krásnější. Super napínavá podívaná, lepší jak akčňák v kině. Poslední drny..na chvilku přivírám oči a už Míra řve : Mám to! Dobéér!:)
Hip, hip, hurá i pro něj!!
Oba máme velkou radost (a protože Michi je fakt sympaťák, tak když mi gratuluje tak ji mám já možná o kousíček větší ;).
Jestli si některá cesta zaslouží jméno Pray for power, je to právě tahle.
A ještě jednou hurá a díky za tu půjčenou karimatku!:)



Topo oblasti
repro: archiv Lucie Hrozové

---

Pray for power

Míry: 13-35-80
ohodnocena M13 - dle slov jejího autora Michiho Wohllebena těžký, těžký, těžký a po více než pěti letech dosud bez opakování.
35 metrů vytrvalostního óbr dachu
80 paragánů - tolik jich prý její autor v přelezu udělal

---

Co dodat závěrem?
Krom gratulace oběma protagonistům, tedy Lucce i Mírovi snad jen, že první opakování cesty zpravidla znamená „shození“ klasifikace o nějaký ten stupínek dolů, neb prvovýstupci mívají často „velké oči“.
Ne tak v tomto případě! Dva zkušení lezci pohybující se nyní již běžně v obtížnosti M13 a výše, se shodli, že cesta je těžší než M13+, spíše se blíží M14. Tuto skutečnost již s povděkem kvitoval autor cesty na svém profilu a na vysvětlení podhodnocené klasy uvedl, že cestu vylezl v době, kdy neměl dostatečné srovnání s jinými obdobnými projekty. V té době cestu komentoval jako velmi těžkou třináctku.
O tom, že cesta byla spíše podhodnocena, koneckonců svědčí i fakt, že si na opakování musela počkat dalších pět let – a ne, že by ji různí lezci v uvedené době nezkoušeli.



Zdroje a odkazy:

Stránky Michi Wohlleben
Profil Michi Wohlleben
Blog Mirka Matějce
Profil Mirek Matějec
Stránky Lucie Hrozová
FB stránka Lucie Hrozová