Herbert Tichy byl rakouský spisovatel, geolog a horolezec, účastník mnoha slavných výzkumů v nejodlehlejších světových končinách, a hlavní protagonista prvovýstupu na Čo Oju.

Tichy byl však rovněž novinářem, publicistou a autorem řady odborných i populárních knih, včetně řady dobrodružných románů pro mládež. Především však byl věčným a pokorným poutníkem zamilovaným do Asie. Zemřel ve své rodné Vídni ve věku pětasedmdesáti let.




Herbert Tichy (1. 6. 1912 Vídeň - 26. 9. 1987 Vídeň)

Herbert Tichy se vyznačoval věčným neklidem, touhou po poznání a obrovskou pokorou, která jej vedla k cestám do nejodlehlejších končin i k nejvyšším velehorám s využitím minimálního množství prostředků. Putoval často v hávu místního obyvatelstva a později dokázal své cesty popsat ne jako skvělé úspěchy bílého muže v dalekém světě, ale pohledem prostého člověka, s obrovskou empatií pro život a problémy místního obyvatelstva.

Na svoji první cestu se vypravil ještě jako student geologie. Působil v na indickém subkontinentu, v Arktidě (na Aljašce i v Grónsku), ale nejvíc jej lákají výšiny Himálaje. Společně s Maxem Reischem podnikl motocyklový výlet do Indie a Himálajských předhůří. Ovlivněn díly známého cestovatele Svena Hedina, toužil po hlubším poznání Tibetu.
Na cestách jej zastihla i druhá světová válka, kterou strávil právě v Asii, především v čínském Pekingu, ze které se pro napjatou mezinárodně politickou situaci nemohl dostat. Jak lakonicky později napíše, z plánovaných pěti měsíců bylo najednou sedm let. V této době navštívil Thajsko, Vietnam i vytoužený Tibet. Zdrojem živobytí se mu poprvé stalo psaní. Stal se korespondentem několika evropských novin, do kterých zasílal své cestopis a postřehy. Reportérské zkušenosti a pozorovací schopnosti uplatnil mnohem později, kdy se stal známým publicistou a cestovatelem zaznamenávajícím své postřehy z cest. Mimo Asii se věnoval i cestám po Africe, či Oceánii a počet jeho cestopisů je více než úctyhodný.




ilustrace Ticheho publikace o prvovýstupu na Čo Oju dobře ilustrují podmínky, do kterých se tehdejší horolezci vydávali; vlevo základní tábor lehké expedice a pohled na do té doby prakticky neznámou a neprozkoumanou Čo Oju tak, jak se účastníkům expedice poprvé otevřel při příchodu na její úpatí, vpravo druhý výškový tábor (6200) expedice, která podnikla prvovýstup na osmitisícovou horu bez kyslíku a navíc v podobě, která dnes bývá považována za vysoce sportovní „alpský styl“


Všechny jeho sny a cíle jakoby vyvrcholily, když poměrně krátce po válce, v roce 1953 obdržel povolení nepálské vlády k průzkumu západního Nepálu, jehož součástí je i povolení k vyhledávání výstupových cest a výstupů na dosud nezlezené velehory. Dostal se tak do oblastí, které před ním z Evropanů prošel pouze švýcarský geolog Toni Hagen. Výzkumné cesty plánoval a realizoval společně s šerpským průvodcem, který se stal jeho neocenitelným pomocníkem a druhem. Tím byl Pasang Dava Lama, účastník Wiessnerovy předválečné expedice na K2 v roce 1939, která by bezmála dosáhla úspěchu.

O rok později, v roce 1954 se Herbert Tichy a Pasang Dava Lama, posíleni o horolezce Josepha Jöchlera vydali k dosud málo známé a prozkoumané osmitisícovce Čo Oju. Tichého koncepce velmi lehké expedice postupující bez větší podpory slavila zcela nečekaný úspěch, a odvážná trojice zaznamenala prvovýstup na osmitisícový vrchol. V době obrovských manévrů velkých národních expedic byla tato výprava, bez použití kyslíkových přístrojů a s uplatněním prvků alpského stylu opravdu mimořádným úspěchem.
-tof-




přebal knihy Herbert Tichy: Cho Oyu, Ullstein Verlag, Vídeň 1955

---

Poznámky, zdroje, odkazy:

Zdroje a odkazy:
Herbert Tichy na Austria-forum.org
Herbert Tichy na Bergnews.com
Herbert Tichy na Emmet.de
Herbert Tichy na Horolzeckaabeceda.cz
Stránky věnované Herbertu Tichemu
Čo Oju na Horopedii 
Čo Oju na Wikipedii (en)
Čo Oju na české Wiki – včetně seznamu českých výstupů


Foto a reprofoto:
Wikipédia – Otevřená encyklopedie; licence wikipedia/commons a archiv www.horolezeckaabeceda.cz; ilustrační fotografie z knihy Herbert Tichy: Cho Oyu, Ullstein Verlag, Vídeň 1955, resp. slovenského překladu vydaného v nakladatelství Osveta (Bratislava 1961), repro knižních přebalů z archivu Horolezecké abecedy

---

Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium na stránce www.horolezeckaabeceda.cz byl poprvé publikován v r. 2010.

Původní článek s odlišným výběrem fotografií

---

Knihy Herberta Ticheho patří dodnes k hojně vydávaným a čteným – v poslední době se k nim přiřazují rovněž knihy o Herbertu Tichem, který začíná být v historii světového horolezectví považován za tak trochu pozapomenutý fenomén