Při psaní tohoto článku lehce váhám, zda to není dračí setba. Proč vůbec psát o skalách, kde si skvěle zalezu nejen díky kvalitnímu materiálu, ale také klidu a krásné přírodě. Nepřijede tam pak moc lidí? Nezkurví se to tam? Proč vůbec usnadňovat čecháčkům cestu do skal? Proč nenechat lezce váhat nad koupí drahého průvodce a proč ho připravit o následnou radost při řešení cizojazyčných rébusů? Proč připravit objevitele o pár kilometrů bloudění, prodírání se roštím a o pár zklamaných odchodů? Protože od toho tu zkrátka lezec.cz je a z nastolené cesty nelze ustoupit. Je třeba napsat o všech oblastech a lezci se rozptýlí natolik, že se tím minimalizují negativní jevy s lezením spojené. Někdy se i pobavíme, když vychválíme nějaký pěkný kentus... Na lezci už byl článek o kultuře v Coltuře. Coltura je jednou z mnoha oblastí malebného údolí Valli Giudicarie, německy Judikarische Tal. V tomto údolí je 11 oblastí. Ve většině z nich jsou nejlepší podmínky v létě, kdy dole v Arcu panuje na lezení vražedné vedro a vražedné návaly u Gardy, což je skutečně vražedná kombinace. Vyšší nadmořská výška a příjemný chládek horských lesů zaručuje mnohem lepší lezecké klima. Comano Jedna z nejlepších skal v Judikarische Talu. Perfektní matroš, skvělé cesty ve stínu horského lesa. Přístup: Z Arca přes Pietru Muratu do Sarche, zde doleva na Tione a po několika serpentinách vystoupáte do úzkého zaříznutého údolí, které se později rozšíří. Vjíždíte do termálních lázní Terme Comano. Zde doleva na Godenzo a v něm doleva na Comano. Comanem stále vzhůru až do lesa a jím cca 3 km 3 serpentinami k parkovacím flekům u velkého mužíka. Stěna je odtud skrz stromy vidět. Historie: První cestu Bernardi za 7b udělali bratři Paolo a Luca Malesardi už v 80. letech minulého století. Od té doby přibylo dalších 25 cest a 3 projekty, bohužel, více než velikost stěny dovolila. Lezení: Již na první pohled je jasné, že mírně převislá hladká deska prověří při své výšce 14 až 20 m zejména sílu a vytrvalost vašich prstů. Vápenec s charakteristickým spektrem barev od šedé po okrovou nabízí především lišty různých velikostí, od nehtových po skoro madla. Jištění je ve většině cest luxusní a hustě umístěné. V jednom místě jsou ku své škodě hustě udělány i cesty, logiku postrádají linie Francesca a Ignota. Nejlepší roční období: Jednoznačně léto a teplejší dny na podzim a na jaře. Stěna je orientována na severozápad a slunce sem svítí jen v pozdní odpoledne. Přehled cest: Do 6b+....9 cest 6c až 7a+....8 cest 7b až 7c+......9 cest (cesta Fragole je v jednom průvodci hodnocena 8a, na skále je 7c) Doporučené cesty: Giliola 5c vytrvalost po příjemných oblých chytech Dritdreiciodi 6a vytrvalost s opepřeným závěrem Delta 6b+ nádherná cesta Goccia 6c dobré lišty a opět „sladká“ tečka na závěr Tangenziale 7b lišty, lišty, lišty, odpočinek, lišty, lišty a najednou menší lišty a dlouhý krok... Cuba libre 7b+ prstový boulder a pak pěkné vytrvalostní lezení s delšími kroky po dobrých chytech Scaia 7c+ dole boulder po malých lištách, centrovací prostředek a pak brutor sekvence za malé ostré chyty Breguzzo Vápencová skála podobná skalkám v Dolomitech, přísné cesty, klid, vše by ale bylo krásnější, kdyby si dělníci pracující na zátarasech proti kamenům odnesli PET láhve do údolí. Přístup: Z Terme Comano až do Tione, zde doleva na Breguzzo. V Breguzzu za hřbitovem a malým kostelíkem prudce doprava po Via Rocca do kopce. Po cca 1,4 km je kus před vodní elektrárnou po pravé straně parkoviště. Z parkoviště kus zpátky a pěšinou svahem až ke stožáru s anténami. Od něj podél zábran proti padajícím kamenům doprava. Skála je po chvíli vidět nad vámi v lese, skrze zábrany tempem útočících alpinů hurá na zteč. Lezení: Oblast odjistil Bruno Ferrari. Vrtačka mu občas skočila i vedle, pár cest má sekvence po sekaných dírách. Stěna je vysoká 13 až 30 m, převislá, dole poněkud zaprášená, výše skrze díry někdy naopak mokrá. Leze se po všem možném, od lišt, dírek po díry, madla a oblany. Díky délce a převislosti cest je vaší největší devizou vytrvalost, ale maximálka je nutná na občasné klíčové bouldry, které jsou, světe div se, často pod řetězem. Ty jsou někdy umístěny na skok, nebo na dramatické cvakání, zn. skauti fotografy vítáni. Nejlepší roční období: Léto. I když je skála otočena k jihovýchodu, hustým smíšeným lesem mnoho slunečních paprsků nepronikne a v 850 m nad mořem vedro často nebývá. Po dešti může z děr vytékat voda. Přehled cest: Celkem 23 cest Do 6b+....7 cest (x 2 cesty vlevo za 6a se neslučují se životem) 6c až 7a+....7 cest 7b až 7c+....7 cest 8a ....2 cesty Doporučené cesty: Prenzip 6a+ až na jeden flek příjemná cesta po velkých chytech Mitildi 6b+ technika dole, pro milovníky černého humoru vtipný atletický výlez z převisu nahoře Perobale 7b+ vytrvalost po dobrých chytech, k 1. řetězu je to za 6c+ Patafi 7a ladička uprostřed, silárna nakonec Sechi 7b dole prach, pak boulder za menší dírky, pak vytrvalost po velkých dírách a nakonec lištovačka k řetězu Castei 7b+ ač vysekaná, tak doporučená, nekompromisnost pohybů a vytrvalost Tione Někdy se přihodí, že se části výpravy někde nelíbí a chce přejet. Tak jsme také jednou přejeli a poznali jednu skutečnou lokálku. Přístup: V Tione zaparkovat v centru poblíž baru Brevine, skála je při příjezdu vidět. Historie: Tione je klasická oblast, kterou udržuje domácí lezecký klub CAI Tione, který zde školí nováčky. Lezení: Plotna horského typu nehorsky pevná. Jištění kvalitní a hustě osazené. Lezení plotnovité, chyty nějaké až nijaké, nohy nejisté. Výška 12 až 20 metrů, jištění kvalitní a hustě osazené. Nástupy označené, plac udržovaný, výhled krásný, ale slabší průměr vzhledem ke kvalitě oblastí kolem Arca. Nejlepší roční období: Stěna je orientována k východu, dopoledne v kose, odpoledne ve vedru. Přehled cest: Celkem 20 cest Do 6a+....10 cest 6b až 6b+....5 cest 6c až 6c+....5 cest Doporučené cesty: The Bike 6a+ ladíte a ladíte, spíš ladič než pijan Sol Levante 6c lezete, lezete a najednou málem nelezete A na závěr jedna hádanka. Na následujících 2 fotografiích najděte 10 rozdílů: Pokračování příště, nebo nikdy...
|